Propad recyklace odpadu a jeho navázaného průmyslu v době COVID-19

Není to tak dlouho, kdy se řešil všeobecně propad recyklace a jeho průmyslu. V době, kdy je všeho přebytek, druhotné suroviny se prali o své místo na trhu s primárními komoditami. O některé nekvalitní plastové odpady neměl nikdo v Evropě zájem. Pod formou pokrytecké recyklace se vyváželi do Jihovýchodní Asie. Doma jsme se bouchali do prsou, jak jsme nejlepší v třídění odpadů a vlastně i v té recyklaci. Všechno jsme si to třídění odpadu hezky a podle zákona zaevidovali. Prostě jsme ti nejlepší v Evropě. Fundovaní odborníci na PR nás v tom preventivně utvrzovali.

Skládky odpadu jsou nebezpečné, spalovny (ZEVO), tedy energetické využití odpadu jsou jedinou alternativou k řešení problému s odpadem. Novela zákona o odpadech se nám tak trochu někde zasekla. Brčka a uchošťoury vzali za své. Stále blíže a v záři reflektorů jdeme za svou udržitelností.

Tak jsem si trochu (za) glosoval a nyní k té udržitelné, cirkulární a stále diskutované sdílené recyklaci.   

Koronavirus má nové zásadní dopady na recyklační trhy po celém světě. Například na recyklaci PETu, který je nejrozšířenějším zpracovávaným odpadním plastem v celé Evropě. Dochází ke změnám chování spotřebitelů. Mění se hlavně třídící zvyklosti lidí, kteří v těchto omezených podmínkách, častěji nakupují do zásoby balené nápoje, ale i trvanlivé potraviny. Poptávka po primární surovině na výrobu obalů PET výrazně vzrostla už březnu. Lidé v Evropě začali panikařit při nákupu potravin, ale i dalších potřeb, jako jsou hygienické prostředky.

Problém nastává, když se do systému sběru plastových obalů vrací málo suroviny, nebo jak upozorňuji někteří zpracovatelé, vůbec nic. Nejvíce se tato skutečnost projevila v těch státech, kde je nastaven zálohovaný systém pro vratné plastové obaly PET. Mnoho spotřebitelů také přechází na nápoje ve skle.  Například v Německu, kde je jeden z nejznámějších systémů vratných obalů. Tady spotřebitelé vracejí své použité PET lahve prostřednictvím prodejních automatů v místech, jako jsou větší obchody nebo supermarkety.

Celý trh od sběru plastových odpadů až po konečnou recyklaci je nestabilní. Očekává se další snížení míry sběru klíčových recyklovaných polymerů. Velcí zpracovatelé polymerů už avizovaly, že jim bude chybět kvalitní surovina ze systémů sběru obalových plastů. Tím je například recyklovaný polyethylen nebo polypropylen.

„Už dnes dokážeme odhadnout, že v příštích několika týdnech budeme mít mnohem méně surovin, které standardně zpracujeme v našich závodech,“ komentuje jeden z velkých zpracovatelů odpadu v Německu

Co se bude dít dál a jaký to bude mít další postup, zatím nikdo nedokáže odhadnout. Dopady na poptávku nebo nabídku po recyklovaných polyolefinech, budou pravděpodobně rozděleny na trhy ke konečnému použití. Tedy hlavně pro klíčový trh, jako je výroba pytlů na odpadky nebo obalový průmysl.

Určitě můžeme počítat s tím, že stoupne poptávka po obalech. Dá se to předpokládat s ohledem na současnou situaci, že spotřebitelé budou upřednostňovat potraviny balené do plastových obalů. Má to hlavně i psychologický význam, který je poháněn hygienickými nároky na situaci kolem šíření epidemie koronaviru.

Ovšem co to všechno přinese pro recyklační průmysl, je zatím nejasné. Z různých zelených zdrojů slýcháme, že pandemie COVID – 19, bude nástrojem k vyšším cílům udržitelnosti. Spíše se přikláním k tomu, že velcí výrobci obalového materiálu se budou více vracet k primárním zdrojům. Ty jsou dostupnější i cenově vyváženější, oproti surovinám druhotným. Cena ropy a zároveň i výroba primárních surovin se propadla i díky obchodním přestřelkám mezi Saúdskou Arábií a Ruskem. To všechno se postupně projeví na trh s plasty i v celé Evropě.

Recyklace a jeho byznys se opět zatřese v pevných základech. Rychlost šíření pandemie koronaviru a omezování provozů menších recyklačních firem povede k útlumu. Nedostatek pracovních sil díky karanténě a kapitálová nejistota, povede ke snížené schopnosti fungovat po delší dobu v tomto omezeném režimu. Proti velkým petrochemickým společností, které jsou kapitálově vybavení a nízká cena ropy jim zajistí dostatek surovin.

Někteří lidé z recyklačního průmyslu naznačují, že se situace může opakovat, tak jak tomu bylo v roce 2008. Celosvětová recese tehdy spláchla celý systém sběru a zpracování odpadu. Dalším negativním faktorem je omezení pohybu zboží a uzavřené hranice některých států. Logistika je jedna z hlavních faktorů v recyklačním i zpracovatelském průmyslu. V globálním recyklačním byznysu to jsou standardní obchodní toky mezi Evropou a Asií. Upravené odpady jsou převážně dováženy ze zámoří. Každý obchod s odpadem se realizuje v závislosti na dostupnosti nebo požadované kvalitě. Ve velké míře se obchodují již hotové recyklované vločky (tzv. regranulát) nebo plastové upravené odpady.

Společnosti, které měli uzavřené kontrakty na dodávky surovin už dříve, než nastala tato nouzová situace kolem COVID-19, musí operativně reagovat na poptávky. Snaží se předzásobit, aby zvládly případné narušení obchodních aktivit, případně úplné uzavření hranic.

Zmrazena je také většina privátních dlouhodobých investic do mechanické nebo chemické recyklace. Samozřejmě můžeme registrovat různé podpůrné nástroje EU, na podporu nových technologií chemické recyklace nebo zvýšení požadavků kvality při zpracování vyprodukovaného odpadu v celé Evropě.

Nemůžeme ani opomenout cirkulární ekonomiku (tzv. oběhové hospodářství), kde zástupci její implementace do ekonomiky lineární, mají zaručené ozdravné receptury, jak nastartovat ekonomickou recesi, kterou způsobil koronavirus.

Každá náhlá krize nebo recese, která zatřese ekonomikou světa, dojde do nějakého stádia. V krizových situacích se většinou rozezná zrno od plev. Tak jako hromada udržitelných slov, proti malým, ale reálným činům.