Byznysový model, založený na rychlé a levné produkci oblečení, známý jako fast fashion nebo také rychlá móda, je příjemný pro naše peněženky, ale ne tak moc pro životní prostředí. Aby mohlo být oblečení až podezřele levné, je často zneužívána levná pracovní síla v zemích třetího světa a výjimkou není ani dětská práce. Nedávná analýza německé pobočky Greenpeace navíc ukázala i na nebezpečné látky v produktech čínské firmy SHEIN, jednoho z největších nákupních portálů rychlé módy.
Globální textilní průmysl se řadí na místo druhého největšího znečišťovatele životního prostředí na světě a zapříčiňuje 20 % znečištění vodních toků, které pochází hlavně z barvení a úpravy textilu. Textilní průmysl je navíc extrémně náročná na spotřebu vody. Pro představu, na výrobu jednoho bavlněného trika jsou potřeba skoro 3 tisíce litrů vody, množství, které při pitném režimu 2,5 litrů denně vypije člověk za necelé 3 roky. Celkově je na výrobu oblečení touto cestou vypotřebováno enormní množství vody používané zejména na zavlažování bavlníkových plantáží, což vede mimo jiné ke známému vysychání Aralského jezera.
Průmysl rychlé módy je také zdrojem až 8 % celosvětově vypouštěných emisí CO2, čímž výrazně přispívá ke klimatické změně. Velké množství nechtěných kusů oblečení tvoří obrovské skládky, třeba v Ghaně nebo Chile.
Analýza odhalila nebezpečné ftaláty i formaldehyd
Nová analýza německé pobočky Greenpeace poukazuje například na značku ultra rychlé módy SHEIN, jejíž obchodní model je založený na nebezpečných chemických látkách a ničení životního prostředí. Testy 47 výrobků SHEIN zjistily, že sedm z nich (tedy 15 %) obsahuje nebezpečné chemické látky, které překračují limity stanovené předpisy EU, přičemž pět z těchto výrobků překračuje limity o 100 a více procent 15 dalších výrobků pak obsahovala nebezpečné chemické látky v míře, která sice limity nepřekročila, ale i tak vzbuzovala obavy.
Organizace Greenpeace Německo zakoupila 42 položek, včetně oděvů a obuvi pro muže, ženy, děti a kojence, přes webové stránky SHEIN v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku a Švýcarsku a pět položek v pop-up obchodě v německém Mnichově. Výrobky byly chemicky analyzovány v nezávislé laboratoři BUI. Laboratoře zjistily velmi vysoké hodnoty ftalátů v obuvi a formaldehydu v dívčích šatech, což dokazuje že společnost SHEIN v honbě za ziskem naprosto zanedbala rizika svých výrobků na životní prostředí a lidské zdraví. Společnost se sídlem v čínském Nanjingu porušuje předpisy EU o ochraně životního prostředí a uvádí na evropský trh výrobky, které se zde kvůli vysokému obsahu chemických látek vůbec nesmějí prodávat, A také ohrožuje zdraví spotřebitelů i pracovníků, kteří výrobky s toxickými jedy vyrábějí.
Životní prostředí není jediným problémem rychlé módy. Za levným oblečením stojí levná pracovní síla a špatné pracovní podmínky. Na výrobě fast fashion se podílejí firmy, které svým zaměstnancům nezajišťují dostatečný minimální plat, ani bezpečné pracovní prostředí, a to i přes extrémní nasazení zaměstnanců až 18 hodin denně. To vše jen proto, aby velké textilní korporace ušetřily peníze na produkci oblečení distribuované a prodávané na západě.
Jak vystoupit z toxického kolotoče levné módy?
Nejlepší je odmítnout hrát hru textilních firem, nenakupovat oblečení na kila a obstarávat si jen věci, které skutečně potřebujeme a budeme skutečně nosit. A nosit je. Průzkum Greenpeace mezi spotřebiteli v Hong Kongu v roce 2016 zjistil, že každý šestý kousek oblečení, který si koupili, lidé nosí jen výjimečně, nebo dokonce vůbec. Jak je to možné? Nakupování – a to nejen v případě oblečení – může působit na lidi jako droga. Vybírání, zkoušení a objednávání může dát lidem jistý pocit vzrušení a radosti, ale podobně jako u drogy tento pocit často vyprchá ve chvíli, kdy si zboží donesete domů, nebo když zaplatíte objednávku na internetu. A v případě oblečení pak snadno zjistíte, že vám nesedí, nesluší, nebo není pohodlné. Výsledkem jsou pak skříně plné oblečení a bot, které nikdo nenosí.
Pokud je to i váš případ, nebo pokud máte nějaké oblečení, které už nechcete, máte možnost chodit na tzv. swapy oblečení, kde se lidé scházejí, nosí na ně oblečení, o které už nemají zájem a na oplátku si vybírají jiné. Oblečení na swapech je často zadarmo nebo za nějakou symbolickou nízkou cenu, takže dokáže cenou konkurovat i levné módě z Číny.
Je ale jasné, že nějaké oblečení si kupovat musíme. Kde ho vzít, nechceme-li se podílet na zneužívání levné pracovní síly a šetřit životní prostředí? Jednou z příjemných aktivit nejen pro nákupní maniaky jsou secondhandy – oblíbený a cenově přijatelný způsob, jak si zajistit zajímavé kousky do své skříně. Ačkoliv jsme jako malí neměli rádi, tak dědit oblečení je vlastně docela udržitelná věc. Je zadarmo a víme, od koho pochází. Některé věci, které nosili naši rodiče či jiní příbuzní, se navíc zase vracejí do módy, a můžeme tak být in pouze za cenu hledání vhodného kousku ve skříních u sebe doma.
Dobrým způsobem, jak ušetřit planetu, je podpora lokálních výrobců a značek. Cenově se sice pohybujeme už poměrně vysoko, ale věřte, že nákup lokálně vyráběných produktů potěší nejen vás i vaše blízké, ale i vašeho místního producenta.
Proto příště, až v obchodním centru zavítáme do dveří jednoho z cenově atraktivních obchodů, zamysleme se, jestli nám jedno triko nebo jedny džíny, které zrovna letí a které mají všichni, opravdu udělá takovou radost. Zkusme cíleně vyhledávat možnosti, které často vyhovují jak našim peněženkám, tak životnímu prostředí.
Text vyšel v Lidových novinách.
Autor: Šimon Hauser, Eliška Stříbrská