V tisku a médiích se opakovaně v posledních dnech a týdnech objevuje nový výraz. Po sloganech PLAST JE PAST se není objevuje PLASTOVÁ DAŇ. To nejen v tuzemsku a Evropě, ale i v USA. Kromě slova plast mají oba výrazy něco shodného. Jsou totiž postaveny na lži.
Tu první začala šířit tuzemská odnož organizace GREENPEACE, která na boji proti zlému plastu zahájila další útok na peněženky lidí. Plastům se v přírodě nelíbí. Prostředky, které jsou vybírány však neposlouží k tomu, aby plasty v přírodě nebyly. Pouze k existenci organizace. Ta již tak dlouho pláče a hromuje nad rozlitým mlékem. Občas mě napadá, že už by se mohla naučit vzít hadr a spoušť utřít.
Tu druhou má na svědomí odpadový průmysl. V tichosti se veze i průmysl chemický a ropný a samozřejmě i finanční. Bez ohledu na následky drží s tím, kdo platí a z koho jdou peníze, na kterých lze vydělat další peníze.
Proč takto uvažuji?
Jeden z důvodu mi dává šest let praxe prevence vzniku odpadu a související jednání odpadových společností. Lobbistů a partnerů, kteří se snaží, aby se informace o tom, že vzniku odpadu lze předcházet, nedostala na veřejnost.
Nejlépe to v poslední době vyjádřil jeden ze zahraničních expertů na Cirkulární ekonomiku., Když v jedné diskuzi řekl – “ nikdo si tě nevšímá, tak nekřič “. Jinými slovy mi sdělil expert tohoto ražení a komunity Cirkulární ekonomiky, že téma systémové prevence vzniku odpadu INDUSTRIAL UPCYCLING stejně jako INDUSTRY 5.0 je nezajímavé a tématem pod prahem jejich vnímání.
Důvod, proč to zmiňuji přímo souvisí s plasty.
Zatímco v tuzemsku se namísto prevence vzniku plastového odpadu hovoří o dalších dotacích, podpoře, daních, které půjdou i bez jakýchkoli změn chování do kapes průmyslníků. Jsou země, kde se již před několika lety začal plast stávat reálným kamenem ekonomiky.
Ve svém blogu, který vedu od roku 2014 jsem toto téma zmínil již ve více než třech desítkách příspěvků. Díky stále pokračujícímu vývoji v této oblasti je třeba udržet pozornost.
Důvodem k napsání tohoto článku byla zpráva z Indie, konkrétně z města Ambikapur v oblasti Chhattisgarh. Tam byla otevřena „odpadová kavárna“, kde je možné odpadem platit za jídlo.
Na tomto konceptu by zase nebylo nic tak zvláštního, už se totiž objevil i jinde. Rozdíl oproti jiným však je, že se nejedná jen o prosté sběrné místo pro plastový odpad “ my máme naše barevné kontejnery “. Zejména to, že provozovatel kavárny, která má kromě jiného za cíl vytvořit celonárodní síť a rovnou přinesený materiál zpracovává, má kontrakty se společnostmi zabývajícími se výstavbou infrastruktury. Ta zpracovaný plastový odpad přidává do asfaltu.
Tento je kromě jiného odolnější vůči změnám teplot a má částečně i samozacelovací funkci, díky níž si dokáže menší trhliny sám opravit právě díky teplotním výkyvům.
To už zcela nezajímavé není že?
Kdo by se tím, ale u nás zabýval, že? Copak může takovýto projekt ohrozit odpadové či jiné lobby? Kolik tak asi metrů asfaltové silnice je možné takto postavit. Myslím, že s tuzemskou výstavbou zejména dálniční infrastruktury to nelze srovnávat, to máte pravdu.
V Indii totiž od roku 2015, kdy projekt plastu do silnic byl zahájen, tímto asfaltem bylo pokryto 100.000 km. To se skutečně s výkonem v tuzemsku srovnávat nedá.
Rád bych ještě doplnil maličkost pro ty, kdo si myslí, že podobná „praxe“ může probíhat jen v zemi, která stále, i když poměrně neprávem, je nazývána rozvojovou. Na přelomu let 2017 a 2018 byl totiž proces integrace plastu do asfaltu certifikován ve velké Británii. Množství takových aplikací výrazně narůstá i tam.
Víte, kdy bude plastový odpad namísto na skládkách a v kontejnerech podobným způsobem využíván v tuzemsku?
Bude to tehdy až přestane být ODPAD platidlem a donucovacím nástrojem. Nebude financovat odpadové loby. V případě plastu se veze také průmysl ropný, stavební a finanční.
Kroky ČAOH a dalších, budou-li schváleny poslanci a vládou. Tento stav jen na další neurčitou dobu odloží a udělá odpadkové koše nejen Evropy, ale skládky se stanou sladkou příchutí nekonečné ziskovosti.