Německo se chce stát mistrem světa v recyklaci. Ale stovky tisíc tun německého plastového odpadu končí každý rok v zahraničí. Tou destinací je hlavně v Malajsie. Podle údajů z OSN Malajsie převzala od ledna do října 2018 ze zahraničí celkem asi 700 000 tun odpadního plastu.
Největším dodavatelem je stále USA. Německo zaujímá třetí místo hned po Japonsku. Téměř přesně 100 000 tun plastového odpadu přepravili německé společnosti do Malajsie v roce 2018.
Podnikání v oblasti recyklace plastového odpadu v jihovýchodní Asii zřejmě prosperuje. V roce 2018 se Malajsie stala zdaleka nejdůležitější dovozní zemí pro plastový odpad. Skutečnost že do nedávna, jako nejdůležitější spotřebitel a zpracovatel plastového odpadu byla Čína. Ta v roce 2017 převzala téměř polovinu objemu celosvětového obchodu s platovým odpadem.
Dne 1. ledna 2018 vláda Čínské Lidové republiky zastavila nadobro dovoz plastového odpadu ze zahraničí. Opakovaná prohlášení Pekingu, že už nemá zájem o odpadky světa se proměnila ve tvrdou skutečnost. Svět náhle ztratil největšího sběratele plastových odpadů.
„Protože Čína zakázala dovoz plastového odpadu, západní země přesměrovaly svůj vývoz do jihovýchodní Asie, včetně Malajsie,“ uvedl malajský ministr životního prostředí Yeo Bee Yin.
Když se v červenci 2018 zesílily protesty místních lidí, kteří žijí v blízkosti různých recyklačních center v Malajsii. Vláda reagovala zmrazením udělování dovozních licencí. Na podzim téhož roku Malajsie konečně oznámila dočasný zákaz dovozu plastového odpadu. Přislíbila vyšetřování nelegálních dodávek na své území.
Ministr životního prostředí Yeo Bee Yin řekl: „Nedovolíme, aby se Malajsie stala skládkou odpadu pro nerecyklovatelný plastový odpad.“ Mezitím vláda kvantifikovala rozsah skandálu s nelegálními odpady. Více jak 100 společností vlastnilo licence pro nakládání s plastovými odpadky. Z toho 54 bylo „platných“ – pouze osm z nich splnilo všechny platné předpisy.
Zatímco na podzim se stále mluvilo o Malajsii, která by chtěla do roku 2021 vypracovat úplný zákaz dovozu, nyní byly schváleny nové žádosti o dovozní licence. Dalších 19 společností splnilo podmínky, ale jen „na papíře“, uvedl odpovědný zástupce ministerstva. „Teď se chceme přesvědčit, jestli dodržují předpisy a pokud je vše v pořádku, dovolíme jim dovážet plastový odpad,“ upřesnila Zuraida Kamaruddin do malajských novin.
Toxický strašák, ale neskončil. Předseda skupiny občanské společnosti Kuala Lahat Tan Ching Hin to nechce akceptovat. Jako důkaz ukazuje pořízené fotografie z několika míst, kde pořád hoří a valí se černý dým. Nadávkami to doplňuje. „… stále to pokračuje.“
Vše je opět potvrzeno o několik dní později. Podle zprávy obyvatel se poblíž haldy na níž leží německé odpadky, najednou začaly pálit hromady plastového odpadu v opuštěné tovární hale. Hasiči hasí, lidé dokumentují oheň na fotografiích a videích.
„Nemyslíme si, že by to byla pouhá nehoda,“ říká Pua. Máme podezření, že zahlazují stopy nezákonného zpracování odpadu. Z dělníků, kteří tu byli loni zaměstnáni na drcením plastů tu nikdo nezůstal, zmizely beze stop. „Naše vyšetřování ukázalo, že ti lidé přišli z Číny, nyní jsou najednou všichni pryč.“
Čínští zpracovatelé plastového odpadu problém připouštějí. Nechtějí to, ale podrobněji komentovat. Rozhodnutí Pekingu o nulovém dovozu odpadu jim odnesl jejich ziskové podnikání.
Podle čínské organizace pro plastové odpady CSPA loni přesídlilo své podnikání do jihovýchodní Asie více než 1 000 čínských recyklačních společností a investovalo tam celkem 1,5 miliardy EUR.
Mnoho zemí tak soupeří o levné odpadky. Zejména se jedná o Thajsko, Vietnam a Malajsie. Protože to, co němečtí spotřebitelé jednoduše berou pouze, jako plastový odpad se již dávno stalo celosvětově obchodovaným aktivem. Byznysem kolem 30ti miliard ringgitových obchodů s dovozem plastových odpadků.
Krize nad dováženými odpady je o to výbušnější. Zejména proto, že země jihovýchodní Asie jsou sotva schopny zvládnout svůj vlastní odpad. Stovky tisíc tun odpadu v oceánu každý rok a další cizí odpad, který není kvalifikovaně recyklován, může situaci ještě zhoršit.
Globální recyklační systém nefunguje a není vhodný k vyřešení problému znečištění plasty. „Měli bychom takový dovoz zakázat a usilovat o omezení používání nerecyklovatelných plastů a vyvíjet alternativy, kdykoli je to možné,“ říká jeden z ekologických aktivistů.
Němci se již dlouhou dobu chlubí prvotřídní recyklací. Podle spolkové agentury pro životní prostředí zde bylo v roce 2017 recyklováno 46,7% veškerého plastového odpadu. Ale skutečnosti mohou vypadat jinak. Společnosti přece jen musí prokázat, že odpad byl řádně recyklován, ale už nemusí dokazovat, jak a kde.
Většinou se skutečně recykluje pouze relativně čistý plastový odpad. Plastový odpad z domácností však způsobuje problémy v celé Evropě. Vysoké náklady na dotřídění i samotnou recyklaci.
“Proto jsou vyváženy do zahraničí pod rouškou recyklace. Jsou to jen obrovské balíky, které přesto mohou být zahrnuty do kvóty, jako už recyklované“
Vývoz plastového odpadu bude snad komplexně regulován. V Basilejské úmluvě se mezinárodní dohoda o životním prostředí, 186 zemí, včetně Německa, zavázala dodržovat určitá pravidla pro obchod s nebezpečným odpadem. Země původu odpadu musí zajistit, aby jejich odpad v cílové zemi neohrožoval lidské zdraví nebo životní prostředí. Pokud to není možné, musí být vývoz odpadu do země regulován nebo dokonce zakázán. Německá ekonomika a spotřebitelé, jako třetí největší dodavatel plastového odpadu do jihovýchodní Asie mohou jen stěží předstírat, že se jich netýká a pokrytecky bagatelizovat malajské utrpení.