Materiálově nevyužitelný plastový odpad se může stát alternativním palivem, známým také jako TAP nebo RDF (Refuse-Derived Fuel). Palivo, které se používá například v cementárnách a pomáhá s likvidací tohoto odpadu, pro které je mechanická recyklace technologicky nemožná. Přeměnou nerecyklovatelného plastového odpadu získáme vzácný energetický zdroj.
Pandemie koronaviru způsobila, že se zvýšila denní spotřeba osobních ochranných prostředků, jako jsou roušky, respirátory, ochranné obleky, rukavice nebo návleky na boty. Prudce stoupá nárůst spotřeby plastů na jedno použití. V zemích s nekontrolovanou politikou odpadového hospodářství vzniká nebezpečí neregulovaného skládkování a otevřeného spalování odpadu, což jsou nejběžnější postupy nakládání s odpady v některých částech světa, například Indie, Střední východ nebo Afrika. Neřízené skládky způsobují především uvolňování toxinů a CO2 do životního prostředí.
Pokud budou vlády a jejich politika v sounáležitosti s průmyslem myslet dopředu, velká část tohoto odpadu se může stát cenným zdrojem paliva. Moderní výroba tuhého alternativního paliva (TAP) – (RDF) využívá přirozené procesy zahrnující tlakové provzdušňování a další komponenty k účinnému a spolehlivému odstraňování vlhkosti ze zpracovaného odpadního materiálu v kontrolovaném prostředí.
Pokud by tedy výrobce energie nahradil tuny fosilních paliv, například uhlí a využil alternativní zdroje odpadu k výrobě energie, bylo by to mimořádně prospěšné pro životní prostředí. Ušetřilo by to půdní zdroje, vodní zdroje a zajistilo výrazné snížení emisí CO2. V neposlední řadě má palivo z odpadu také ekonomický dopad. Například regionální výrobce cementu se může uchýlit k regionálnímu cenově dostupnému zdroji energie, který také vytváří pracovní příležitosti pro zpracování odpadu, který by jinak zůstal na skládce.
Jak se v těchto časech ukazuje, tak příležitosti mohou vyvstat v těžkých chvílích, kdy je nedostatek nebo omezování využívání fosilních paliv. Palivo z odpadu může tvořit cenný zdroj, který snižuje náklady na výrobu energie a pomáhá regionálně řešit problémy s likvidací odpadu.
Otevřená diskuse o odpadech a recyklaci, nebo spalování odpadu za účelem získávání energie není novinkou, pravdou je, že pokud jde o zavádění technologií energetického využití odpadu, obraz se v jednotlivých zemích velmi liší.
Nakládání s nerecyklovatelnými plastovými odpady je v centru pozornosti již řadu let. Byl to právě čínský zákaz dovozu plastového odpadu v roce 2018, který pravděpodobně vyvolal dominový efekt, kdy se k omezení vývozu přidalo mnoho zemí jihovýchodní Asie a zpřísnilo dovozní politiku. Byl to zlom ve světě odpadu a recyklace a tolik potřebný otřes pro země, které vědomě zasílaly stovky tisíc tun plastového odpadu do zámořských zemí, aby je tam zlikvidovaly.
Ale proč tomu tak je? Proč některé firmy hledají pouze řešení v zahraničí? Proč bychom se neměli snažit si to vyřešit sami, tedy v zemi původu, kde odpady vznikají. Pravdou je, že je to všechno o přístupu a myšlení, samozřejmě je v tom i politika jednotlivých států. Odpovědnost za zdrojové zpracování odpadu by měla nést země, která jej vytváří. Myslím, že tím sklidí etické a environmentální výhody, ale i finanční.
Není žádným tajemstvím, že Evropa již dlouho není kapacitně připravena zvládat vysoký objem nerecyklovatelných odpadů, které produkuje. Výsledkem je, že si zatím jen „dláždíme cestu “ a dáváme zářný příklady, ale žádný zásadní posun v oblasti využívání odpadu jako paliva nenacházíme. Řešením by měla být plná odpovědnost za vlastní odpady. Tím, že udržíme a zpracujeme odpady v zemi původu, nám umožňí udržitelně využívat cenné materiály, které můžeme použít jako palivo a pokusit se regionálně vyrábět energii.
