Již několik let se věnuji tématu, kterým je budování světa bez odpadů a plýtvání. Nejsem snílek, ale ani fantasta. Jsem zdravý realista, který si uvědomuje, že budoucnost se tvoří rukama, nikoliv slovy. Proto se již od roku 2013 snažím tuto myšlenku implementovat v průmyslových závodech, malých a středních firmách a všude tam, kde jsou odpady vnímány, jako zdroje surovin. Tuto technologii systémové prevence vzniku odpadu jsem shrnul pod název INDUSTRIAL UPCYCLING
V roce 2015 se mé výsledky a zkušenosti práce staly základním kamenem INDUSTRY 5.0. Jak si mnozí mysleli, že je pátou průmyslovou revolucí. Nikoliv, je první průmyslovou evolucí řízenou člověkem.
Chcete-li tedy využít čas, který vám nadělilo opatření s koronavirem COVID-19, můžete se něco naučit, nebo jen přiučit. Například, jak lze namísto odpadu, generovat profit. Věřím, že se po ukončení karantény všichni vrátíme do svých firem, nebo na svá pracoviště s jiným pohledem na svět. Možná se vám podaří něco podobného jako mně, tedy zastavit více než 675.000 tun výrobků a materiálů před tím, než by se staly odpadem a najít pro ně další hodnotné využití.
Těším se na společný workshop i cestu, která jím začne. REGISTRACE ZDE
Lež nebo Život…
Nejsem z těch lidí, kteří by cíleně vyhledávali televizi a konzumovali televizní programy. Televize je pro mne již řadu let médiem pasivního konzumu obsahu a ten mi nedostačuje. Raději obsah tvořím, než abych jej pouze konzumoval. Proto již šestým rokem můžete číst mé blogy. Nedávno jsem měl možnost sledovat televizní debatu pěti účastníků, jedné moderátorky a jednoho diváka ve studiu. Zajímavý koncept, jak v době koronaviru nabídnout divákovi cukr, aby jeho pohyb venku následně upřesnil bič.
Tři z pěti diskutujících byli politici, jeden byl zaměstnanec státu a poslední, kdysi mediální celebrita, dnes už polozapomenutý lékař. Tématem byly roušky a respirátory. Důsledkem poslechu a sledování byla má fyzická nevolnost tak silná, až jsem se neudržel a tvůrcům pořadu prostřednictvím zprávy jsem doporučil, aby dole na obrazovce běžela zpráva upozorňující, že SLEDOVÁNÍ POŘADU MŮŽE VÁŽNĚ POŠKODIT ZDRAVÍ. U mne k tomu nebylo daleko. Důvod?
Připadalo mi, jako kdyby politici očekávali, že roušky, které měli přes obličej, budou filtrovat jejich stále opakované lži, a to pořád dokola.
Rád bych upozornil, že stejně jako jsou roušky pro zdravého jedince nefunkční v infikovaném prostředí, nepřemění rouška lži na pravdu v prostředí před televizními kamerami.
Možná Vám přijde zvláštní, že je dnešní příspěvek odlišný od těch ostatních, píši již značně unavený. Po dobu druhého měsíce totiž pracuji 12 až 14 hodin denně, po dobu celého pracovního týdne. K jídlu mám to, co uvařím v bezodpadové horkovzdušné fritéze a spánek nechávám jen na nutné minimum. Den zahajuji mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní, již v mé pracovně a končím o páté, či šesté odpoledne. Nesedím a neběduji nad údělem osudu, či rozebírám toho, kdo způsobil, že se máme špatně. Já se totiž špatně nemám. Zužitkovávám plody své práce, které jsem zasadil před sedmi lety.
