Příspěvky věnované vodě mají vždy dobrou odezvu. Dokazují, jakou má voda sílu. Nejen ve své fyzické podobě, ale i v některém ze svých skupenství. Tak v podobě virtuální. Je to možná i tím, že na rozdíl od vodohospodářů netvrdím, že umím vodu vyrobit. To by totiž byla lež.
Po sérii tří článků na téma voda a plýtvání, přichází článek čtvrtý. Tento vás možná překvapí. Je totiž důkazem, že i politika může jít stranou, když jde o život.
Jak jsem se totiž dozvěděl, pomohly i výše uvedené články k tomu, aby příslušné odpovědné orgány zjistily, že měly umně nasazeny klapky na očích. Řešení, o kterém se jim ze všech stran dostávalo jen ujištění, že neexistuje.
Navíc ono to funguje a je okamžitě použitelné.
Název mého článku, nemá za cíl hrozit povodněmi. Ty i nadále budou, převážně však lokální, ale bude jich méně. Název článku mi přinesl pohled, při jedné z mých cest, kdy jsem za ranního rozbřesku jel zabránit tomu, aby se 350 kabelových cívek stalo po jedné cestě odpadem.
Obrázek, se nám podařilo zachytit na kameru a rád se s Vámi o něj podělím
Ranní opar nad krajinou se totiž ze standardu stal vzácností. Dobře ukazuje, kde je a kde schází v krajině voda. Nepotřebuji na to počítače, satelity nebo měřidla. Postačí mi vlastní oči, které vidí.
Jen pro zajímavost bych rád podotkl, že v roce 2019 je to teprve podruhé, kdy jsem ranní opar viděl. To už je září a já jsem většinu svého času na cestách.
Nyní je však na čase se vrátit k dobrým zprávám.
Tou první je, že technologie nízkotlaké suché mlhy je nyní ve finálním kole schvalování pro použití v požárním sboru. Všechny praktické ukázky proběhly bez problémů. Stejně tak i testy. Půjde-li vše dle harmonogramu mohly by být první hasičské jednotky vybavovány touto technologií již koncem tohoto roku.
Schválení pro použití však otevírá dveře nejen k samotným požárníkům, které si většinou voláme až když hoří. Taktéž k implementaci řešení jako prevenci vzniku požáru. S ohledem na nenáročnost instalace a absenci nutnosti připojení k požárnímu řádu, budou moci být touto technologií vybavovány novostavby, domy a průmyslové zástavby. Nevyjímaje budov historických, což by umožnilo zabránit podobným požárům, jako byl ten Pařížský.
Tato technologie byla také schválena pro použití v nákladních automobilech, autobusech a všech dopravcích MHD. Velmi vážně se jedná o integraci do všech typů čtyřstopých motorových vozidel a to včetně elektrických, protože do plné implementace nehořlavých článků je právě tato technologie schopna chladit „hořící“ baterie dost dlouho na to, aby nezpůsobily další škodu na životech nebo majetku.
Na závěr však jedna perlička, které poukazuje, jak daleko od reality jsou dnešní zákony, normy a nařízení.
Při implementaci technologie vodní stěny, bariéry, opony, mezi požárem a zasahující osobou se zjistilo, že i přesto, že došlo k dokonalé ochraně zasahujících osob, nejsou splněny normy. Ty totiž říkají, že účinné vodní stěny spotřebovávají od 1800 litrů vody za minutu a více.
Technologie suché mlhy spotřebuje 360 litrů vody, tedy jen 20% minimální zákonné normy. Proto je nevhodná.
V tomto případě záleží již na tom, zda-li se budeme rozhodovat podle 50 let starých norem, nebo v souvislosti s vývojem technologií, přijmeme normy nové.
P.S. Vedení tuzemských požárních zbrojů se rozhodlo spojit s kolegy v Rakousku, Německu a na Slovensku již pracují na společném postupu při implementaci. Vím, že právě společný postup, bude mít vliv na společné vítězství nad plýtváním tím nejdražším co máme. Tedy lidskými životy a vodou, kterou si stále ještě i přes tvrzení mluvčích vodohospodářů, neumíme vyrobit.