Už z nadpisu toho příspěvku je jasné, že realizace takových předsevzetí nebude v tomto ani následujícím roce jednoduché. Plánování a strategie od stolu nikdy nedosáhla žádných výsledků a v odpadovém hospodářství neplatí jinak.
Několik let se utvářelo povědomí, že vyspělá Evropa je schopná čelit rostoucímu množství odpadů a řešit otázku kam s ním. Milióny tun zejména plastového odpadu končilo v Číně. Dominantní pozice Číny v průmyslové výrobě znamenalo, že po celá léta byl největším dovozcem recyklovatelných materiálů na světě. V roce 2016 Čína dovezla více než 7 milionů tun odpadních plastů z Evropy, včetně Velké Británie, USA a Japonska.
Už v letech 2008 a 2012 existovaly náznaky, že čínský trh bude jednou omezen. Nikdo, ale na takové signály nereagoval. Nyní je velká příležitost pro rozvoj reálné recyklace a využívání odpadů jako dalšího zdroje u nás v Evropě.
Zástupci rady EU se nechali koncem roku slyšet, že chtějí nové cíle i pravidla, která jasně podpoří smysl oběhové hospodářství. Obsahem jednání byla výzva k docílení míry recyklace komunálních odpadů do roku 2030 na 60 %. O pět let později na 65 %. Uložení odpadu na skládku, by se mělo snížit jen na maximální míru 10 % z celkové produkce odpadů.
Že to jsou zatím cíle a bude těžké pro všechny evropské státy, takových norem dosáhnout, není žádným velkým tajemstvím. Mnoho zemí požaduje více času na takový přechod.
V každém státě je jiná politika odpadového hospodářství a samozřejmě, že ty státy, které spolu sousedí se navzájem ovlivňuji v tocích i politice odpadů.
Tady mohou nastat rozdílné poměry a stav v procesu recyklace odpadů. Recyklace je proces, kde získáváme surovinu. Surovina je vždy nedělitelnou součástí výroby nových produktů. Každý produkt má své technické a účelové vlastnosti. Pokud chceme dosáhnout toho, aby druhotné suroviny dostaly svou šanci na trhu, musíme k tomu přizpůsobit výrobu i celkový pohled na životnost a účel k čemu takové produkty budou sloužit.
Takové produkty nebo výrobky musí být konkurence schopné, oproti stávajícím zaběhnutým materiálům. Produkty, které budou mít vlastnosti úspory a budou moci zabírat široké spektrum využití. Zde je nutné, aby se do celého procesu zapojil průmysl a začal druhotné suroviny více využívat a přizpůsobovat k tomu výrobu. To z hlediska kvality, designu i technických požadavků nebude vždy možné dosáhnout.
V mnoha průmyslových odvětví je možné s myšlenkou oběhového hospodářství začít pracovat, ale bez podpory to nebude jednoduchý proces. To je smysl oběhového hospodářství.
Je potřeba začít vytvářet podmínky pro produkty, které se dají vyrobit z recyklovaných materiálů, nebo je možné využít větší podíl druhotných surovin. Podpořit tyto výrobky daňovým zvýhodněním, aby to mělo vliv na samotné výrobce i spotřebitele.
Neměli bychom zaspat a čekat co podniknou ostatní státy, ale sami si vytvořit surovinovou politiku. Naše druhotné suroviny, by se měly zpracovávat v prvé řadě u nás. Měnit do účelových produktů, které musí dostat šanci, aby se uplatnily na našem trhu.
Samotné odklonění odpadu ze skládek recyklaci nepodpoří. Zvýšení poplatků za skládkovné je možný začátek, ale není komplexní řešení. Co se odvrátí od skládek, tak bude končit ve spalovnách. Odpad bude vždy končit tam, kde to bude ekonomicky výhodné. Jistě, že je lepší odpad energeticky využít než zakopat, ale vyšší cíle recyklace to nepřinese.
Recyklace je závislá na růstu ekonomiky a poptávce surovin pro výrobu. Pokud je druhotných surovin mnoho, nebo ho průmysl nedokáže zpracovat, cena se snižuje, ale nikoliv cena samotné recyklace odpadu.
Recyklace není třídění odpadu. Tím vše jenom začíná. Recyklace je těžká práce, která má mnoho překážek, jak ekonomických, tak technických.
Spalování odpadu za účelem získávání energie není recyklace, ale jeden ze způsobů využití nerecyklovatelného odpadu.
Ačkoli se recyklace může zdát jako moderní koncept zavedený počátkem sedmdesátých let, je to vlastně proces, který využívá lidstvo už po tisíce let.