Je to nepříjemný fakt, že naprostá většina plastového odpadu v asijských zemích, které končí v oceánech, pochází ze Spojených států a Evropy. Tak to zhodnotil v Ženevě jeden z členů Centra pro mezinárodní právo životního prostředí CIEL.

USA, které jsou jedním z největších světových výrobců a spotřebitelů plastů, jsou také v prvenství v exportu plastového odpadu.

Po celá desetiletí posílala většinu svého odpadu do Číny, která zpracovávala asi 50% světového plastového odpadu. V roce 2018 Čína rozhodla jednou pro vždy, že už nechceme cizí odpadky.

Výsledek tohoto rozhodnutí, mělo vliv na sousedské země v jihovýchodní Asii, které se stali větším příjemcem plastových odpadů. Na rozdíl od Číny však země, jako Indonésie, Malajsie nebo Vietnam nemají ani infrastrukturu ani zdroje, které by tento nápor řádně zvládly.

Navzdory tomu, že Američané přispívají k celosvětové krizi plastového odpadu a navzdory nedávnému úsilí většiny světových vlád vyvinout shodu, která by to vyřešila se Trumpova administrativa rozhodla zaujmout v této otázce „obstrukční“ postoj. Tak situaci komentují aktivisté CIEL.

Na 186 zemí vč. Evropské unie, tedy všechny strany Basilejské smlouvy z roku 1992, která kontroluje přeshraniční pohyb nebezpečných odpadů mezi národy, podepsaly právně závaznou dohodu o sledování a omezování obchodu s méně kvalitními smíšenými a kontaminovanými plastovými odpady. Tyto plasty jsou za normálních podmínek obtížné nebo nemožné recyklovat a jsou to plasty, které často končí na skládkách nebo znečišťují různé vodní toky.

USA jsou jednou ze dvou zemí, které sice podepsaly, ale nikdy neratifikovaly Basilejskou smlouvu a jako takové nebyly mezi zeměmi, které podepsaly novou dohodu, přezdívanou norskou novelou.

Na podporu tohoto pozměňovacího návrhu došlo k naprostému konsensu, což je neobvyklý scénář pro mezinárodní dohody tohoto druhu. Návrh podpořily i země, které byly historicky proti regulaci plastového odpadu, jako je Japonsko nebo Kanada.

Argumentace americké delegace byla tím samým argumentem, jaký jsme vždy slyšeli. „Potřebujeme více času, nemůžeme se rozhodnout, potřebujeme více dat“ komentoval jeden ze zakladatelů Basilejské dohody

Podle nedávných odhadů zveřejněných v publikaci Resource Recycling, USA v současné době vyváží nejméně 80% svých smíšených plastů. Vzhledem k tomu, že USA neratifikovaly Basilejskou úmluvu, rozvojové země, které jsou regulérními smluvními stranami, nebudou podle nových pravidel přijímat většinu směsných plastových odpadů z USA.

USA by tak v budoucnu nemusela obchodovat se stranami dohody s výjimkou členů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Členové OECD jsou většinou státy s velkou ekonomikou světa a známe spíše pro export plastového odpadu než pro jeho import. Spojené státy vyvážejí tolik svého odpadu do rozvojových zemí, že budou muset vymyslet něco velmi odlišného, a to rychle po roce 2021.

Předpokládá se, že nová nařízení budou mít pozitivní dopad na recyklační průmysl plastového odpadu a recyklaci po celém světě. Bude více transparentnosti, což bylo historicky velmi neprůhledným mezinárodním obchodem s plastovým odpadem. Recyklace v bohatých zemích bude nucena zlepšovat své postupy třídění. Očekává se, že bude zvýšena celková kvalita recyklace plastů.

Od roku 1950 je míra recyklace plastového odpadu celosvětově na 9% .

Komentáře

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Prosím zadejte svůj komentář!
Prosím zde zadejte své jméno