Ekonomická a environmentální zátěž v souvislosti s COVID 19

V rámci svých projektů a snahy o zmírnění dopadů šíření COVID-19 napříč společností a světem se zabývám širokým spektrem aspektů, které tento vir, resp. pandemie s ním spojená, vyvolává a jedním z nich je i ekonomická a environmentální zátěž.

Zatímco ta první je všem jasná – musíme kupovat ochranné prostředky, investovat do vývoje a platit pracovníky, kteří s virem bojují na všech frontách, ekologická je upozaděna. Ve skutečnosti však spolu úzce souvisí, a to obzvláště v oblasti, která je mi již sedmým rokem blízká, v oblasti systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání.

Zatímco odpadové společnosti se nám pokouší nalhat, že odpadu máme více, zatímco opak je pravdou a stačí se jen podívat na frekvenci svozů a skutečné objemy, začali si některé hlavně neziskové organizace všímat objemu jednorázových ochranných prostředků končících po jednom použití na zemi, resp. na Zemi.

Je jich skutečně mnoho a trvalo dokonce několik týdnů, než vyšel návod, jak s nimi nakládat a kam s nimi. Návod, v němž je cítit vliv odpadového průmyslu, pro který NEBEZPEČNÝ ODPAD, je a bude zlatým dolem.

Když jsem si včera po telefonátech z CoVpoint prohlédl státem provozované tržiště, uvědomil jsem si opět a to citelně, jak extrémně stát plýtvá a nejenom on.

Na straně poptávky jsou umístěny desítky poptávek po jednorázových ochranných prostředcích, dokonce bych řekl, že jich nejsou desítky, ale stovky. Velkou část tvoří jednorázové ochranné prostředky pro ochranu dýchací soustavy, tedy roušky a respirátory.

Protože databáze neumožňuje přímé propojení nabídky a poptávky, ale vytváří jen naprosto zbytečný článek a zdržení (10 dní po registraci jsem byl kontaktován s žádostí o upřesnění nabídky, aby mohla být zařazena do databáze), nejsem schopen ověřit důvody toho, proč jsou poptávány jen a pouze jednorázové prostředky. Ze zkušenosti však předpokládám, že důvodem je jejich nižší cena.

Zde je však, stejně jako u jednorázových obalů, skutečným problémem absence schopnosti poptávajícího a zájmu mnoha nabízejících, srovnat skutečnou návratnost investice mezi jednorázovými prostředky a opakovatelné použitelnými.

Z tohoto důvodu vznikl i tento článek a doufám, že pomůže situaci narovnat

Na začátku základní cenové srovnání nákupní ceny a doby použití

• Náústěnka 20,-Kč/ks             jeden zásah        (10-30 min)

• Rouška 100,-Kč/ks          jedna směna      (8-12 hod)

• Respirátor 300,-Kč/ks          jeden cyklus       (1-5 dní)

• Polomaska+filtr 1300,-Kč/ks        opakované         výměna filtrů po týdnech či měsících

Ve výrobních závodech a na projektech patří k základním používaným nástrojům předložení tzv. ROI, Return Of Investment, čili dopočtu návratnosti vložené investice a proto si dovolím tento provést ve srovnání výše uvedených typů ochranných prostředků. Jako etalon použiji cenu polomasky a FFP3 filtru, která je na první pohled ze všech prostředků nejdražší.

• Náústěnka ¾ – 5 směn

• Rouška 13 směn

• Respirátor 2-4 týdny

Na výše uvedeném příkladu je vidět, že nejlevnější ochranný prostředek, je nejdražším, a to i přesto, že jsme pro výpočet ROI použili jen samotnou nákupní cenu, což není správné, protože dobře dopočítané ROI musí zohledňovat všechny náklady s produktem spojené, a to v celém jeho životním cyklu a speciálně u jednorázových produktů, náklady nákupem teprve začínají, ale v žádném případě nekončí.

Dalšími nákladovými položkami jsou sběr, svoz, „uložení odpadu“, svoz odpadovou firmou a „zpracování“, ke kterému může patřit i likvidace.

Čím vyšší frekvence spotřeby, tím vyšší jsou tyto druhotné a terciální náklady.

Shrnu-li tedy výše uvedené skutečnosti, pak ROI, neboli návratnost investice do skutečné a plně funkční ochrany je do jednoho měsíce, po něm všichni, kdo budou i nadále kupovat jednorázové prostředky budou ve skutečnosti penězi plýtvat a to na všech úrovních.

Na závěr snad jen drobnost.

Profesionální polomasky s nanofiltry, například od tuzemské společnosti NANOLOGIX, jsou certifikovaným ochranným prostředkem, který chrání nejen nositele, ale i druhé a to považuji za důležitější, než otázku peněz vydaných ve snaze ušetřit při nákupu.