Export a následný obchod s nekvalitním plastovým odpadem je jedním ze způsobů, jak se bohaté země vypořádávají se svým odpadem. Díky prodeji odpadu různým firmám, které je pak dále posílají do chudých zemí, protože náklady na recyklaci jsou zde levnější.

Je to ekonomický úmysl, jak se vyhnout nepříjemnému úkolu najít zpracování odpadů někde doma, nebo muset zaplatit za jeho likvidaci. Většina odpadu je bohužel přepravována do zemí, které nejsou schopny je řádně zpravovat. Chudé země mají nekvalitní odpadové hospodářství. Vyspělé země vyvážejí svůj plastový odpad do chudších zemí se slabou recyklační kapacitou, tyto plasty jsou často dumpingově exportovány.

Svět se potácí hordě 250 milionů tun plastového odpadu. Tohle číslo, by v příštích 30 letech mohlo vzrůst až o 70%. Plastový odpad je však také komoditou, která se prodává a obchoduje v globálním průmyslu, který každoročně vytváří obrat až 200 miliard USD.

Nedávné rozhodnutí OSN by však mohlo pomoci zemím, které jsou nejvíce postiženy plastovým odpadem a s nejmenšími technickými možnostmi, jak je zpracovat. Kvůli málo známé smlouvě nazvané Basilejská úmluva, chudé země nyní mohou říci ne záplavě vyváženého odpadu.

Basilejská úmluva byla přijata OSN v roce 1989 za účelem řízení toku toxického a nebezpečného odpadu z bohatých do chudých zemí. Pro bohaté země je levnější přemístit svůj odpad do oblastí s nižšími náklady na odpadové hospodářství a špatným legislativním dohledem. Proto vznikají příležitosti ke zneužívání systému.

Aktivisté proti nelegálnímu obchodu s odpady

Obrázky plastového odpadu, který se hromadí na plážích v mnoha rozvojových zemích, včetně některých nejvzdálenějších ostrovů světa, vedly k úsilí vyjednávání a určení, které plasty budou regulovány rozhodnutím OSN.

Cílem jednání, která se konala v Ženevě během dvou týdnů, bylo urychleně podniknout kroky k řešení složitých otázek. Recyklační průmysl varoval, že předpisy by mohly znesnadnit recyklaci plastů v době, kdy je třeba recyklovat mnohem více.

Například Norsko předložilo návrh na změnu způsobu identifikace, jakým smlouva upravuje plasty, přesunutím mnoha druhů plastů z kategorie „ostatní než nebezpečné“ do seznamu odpadů „se zvláštním zřetelem“.

Počínaje rokem 2020 se bude vyžadovat, aby rozvojové země byly informovány, pokud jsou takové plasty už v přepravě odpadu. S těmito pravidly mohou země přijmout nebo zrušit svůj „předchozí souhlas“. Poprvé mohou rozvojové země odmítnout přepravu odpadních plastů s podporou mezinárodního práva.

Recyklační průmysl by měl být spravedlivější a všechna rozhodnutí se týkají pouze nekvalitních plastových odpadů s nízkou nebo nereálnou recyklací. Většina recyklátorů v západních zemích tyto plasty nechce zpracovávat. Výtěžnost je nízká a náklady vysoké, proto jsou stále více vyváženy do chudých zemí.

Celosvětový obchod s plastovými odpady je jedním z faktorů tohoto problému. Rozvojové země mají právo vědět, co vstupuje na jejich území s možností je odmítnout.

Vyspělé západní země mají tendenci produkovat kvalitní plastový odpad. Disponují moderními systémy pro jeho správu. Pokud budou nepřístupné cesty k dumpingu plastových odpadů, bohatší země budou muset najít způsoby, jak donutit své recyklační společnosti k tomu, aby se s jejich plasty vypořádaly doma.

Komentáře

Nabízíme prostor pro různé názory a komentáře. Náš prostor je určen všem k otevřené diskuzi. Publikované texty nebo příspěvky nejsou názorem inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.

Napsat komentář