Velmi mne překvapil zájem o článek popisující vznik mé vlastní zelené střechy. Tu jsem nazval průmyslovou střešní zahradou. Ne proto, že by zde docházelo k výrobě objemů na které jsme zvyklý z průmyslu, ale proto, že všechny části, z nichž je vytvořena pochází z průmyslu.

Abych byl přesnější, pak musím říci ze výstupů systém INDUSTRIAL UPCYCLING. Integrovaného převážně ve výrobních závodech. Dokonce i osení je z tohoto zdroje.

Původní článek můžete si můžete přečíst zde. Tématu, kterému se v dnešním pokračování chci věnovat se již věnoval někdo mnohem známější. Někdo, kdo stejně jako já, hned nebyl zahradníkem. Tématu se věnovat před 113 lety a před 112 mu o něm vyšla kniha. Tedy spíše povídka, respektive fejeton s názvem KAM S NÍM? Autorem je Jan Neruda

I přesto, že nepíše o střešní zahradě nebo pěstování a plýtvání. Dotýká se jeho text všech těchto témat současně. Já bych doporučil tento fejeton jako povinnou četbu všem. Nejen státním úředníkům, ale i vlastníkům firem.

Sám jsem se totiž dostal jen několik dní po osazení mé zahrady ke stejnému dilematu. Příroda je totiž nejen mocnou čarodějkou, ale i pěstitelkou za kterou jsou daleko všechny pokroky moderního zemědělství, vědy a technologií. Ze zachráněného zrna, se stalo osivo a o osiva osení, které za necelý týden dosahovalo délky 10 centimetrů. Bylo nutné řešit, co s ním.

Rozhodl jsem se, díky osevu čtyř a následně dalších čtyř KLT boxů, že v každém budu uplatňovat odlišnou metodu práce se životem, který v něm vyrazil.

Určitě v některých KLT boxech nechám osení růst bez jakýchkoli modifikací, tak jako by rostlo v přírodě. Maximálně dopomohu trochou vláhy, nebude-li jí dostatek. Pro ostatní však chci najít další uplatnění a protože jsem četl, že jsou stále oblíbenější nápoje z osení, pak jsem se rozhodl. Jeden si na místě sám vyzkoušet a udělal jsem si čaj, respektive horký nápoj z osení. Jeho příprava je jednoduchá.

Nastříháte čerstvé osení, zalijete vařící vodou a necháte vylouhovat pod pokličkou, například z podšálku, či talířku. Necháte vychladnout na pitelnou teplotu a vypijete.

Miluji hodné horké nápoje, proto jsem svůj první obilný čaj vypil ještě hodně horký a víte co? Nebyl vůbec špatný. Připomněl mi mé mládí, dovádění na loukách, procházku lesem, z něhož stoupá pára. Chuť je jemná.

Myslím že moc jemná pro mnohé, kdo jsou zvyklí na výraznější chutě. Vůbec bych ji nenazýval špatnou, právě naopak. Velmi dobře si však dokáži představit, jak doplním lístkem máty, či meduňky, nebo zakápnu kapkou citronu a osladím medem.

Díky internetu jsem dostal inspirativní návod na nealkoholický sirup, ale i na pesto, které rád vyzkouším stejně jako návod nejčastější. Tím je rozmixovnání a příprava nápoje za studena. Jsem totiž velmi zvědav, jak odlišná bude chuť, když jsou lidé ochotni kupovat polotovar v podobě prášku za nemalé peníze.

Abych nezapomněl. Testovat se mnou bude i náš domácí zakrslý králíček a jednu část chci využít k založení vlastního malého vermikompostéru. Uvidíme, zda-li se vše podaří.

Důvodem, proč o tom všem píši je skutečnost, že často činíme v soukromém i profesním životě rozhodnutí bez schopnosti dohlédnout na výsledek. Nebo ho jen předpovědět. V praxi to pak znamená, že objem výrobků, které se stanou odpadem je neúměrně vysoký. Hlavně permanentně roste s představou toho, jak jsme dobří. Opak však bývá pravdou

Pravdou, kterou si neuvědomíme, dokud ji nespatříme na vlastní oči.

 

P.S. Králíček hodnotí známkou nejvyšší. Radost, s jakou se do první dávky pustil indikuje, že nebyla zdaleka poslední, na které si pochutná.

P.P.S. Poslední obrázek článku ukazuje, jak lze přebytky výroby krásně použít i v interiéru a jak je vidět, osení svědčí i tomuto prostředí.

 

Komentáře

Nabízíme prostor pro různé názory a komentáře. Náš prostor je určen všem k otevřené diskuzi. Publikované texty nebo příspěvky nejsou názorem inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.

Napsat komentář