Na začátku tohoto roku byl zveřejněn článek popisující negativní zkušenost s odprodejem starého kartonu a papíru. Vyvolal nečekaný ohlas, protože přesto, že mnozí o situaci věděli, nehodlali o ní informovat nikoho jiného. Tedy kromě těch, kdo přišli se svým vytříděným papírem nebo kartonem na výkupny druhotných surovin. Většinou na ně čekala cedule s nápisem PAPÍR NEBEREME nebo NEVYKUPUJEME.
Já se o své zkušenosti rozhodl informovat ostatní, tak jak je mým zvykem. Zvolil jsem formu článku na serveru, který postupně utíká konkurenci v těchto tématech na míle daleko. Potvrzuje to i skutečnost, že sotva tento článek vyšel, začaly se objevovat další.
Další reportáže i situace se ukázala, že jsou mnohem kritičtější, než si všichni představovali. Odpadový papír totiž ztratil svou hodnotu, která je úměrná k nákladům na jeho třídění. Tedy neztratil, jen z plusové hodnoty, ale jeho cena klesla do záporných hodnot.
Stále slyšíme ty stejná slova třiďte odpad a šetřete životní prostředí. Jednoduše řečeno, třiďte odpad a plaťte. To je vývoj, na který jsem poukazoval již před čtyřmi lety. Vývoj, který v rukách odpadových společností nemohl být lepší.
Zatímco u plastových odpadů, který také třídíme, se o vývozech do Číny vědělo a zákaz dovozu plastu do Číny bylo snadné svést vinu. O problematice odpadního papíru se mnoho nemluvilo. Vždyť přeci máme vlastní papírny.
ŠVÉDSKO JE NEJVĚTŠÍ ZPRACOVATEL PAPÍRU NA SVĚTĚ
Další myšlenky se nám draly na mysl, když jsme šli s vytříděným papírem do kontejneru příslušné barvy. Myšlenky na to, jak pomáháme životnímu prostředí. My přeci recyklujeme, běží nám stále hlavou po masáži lobby společností, která se o náš tříděný odpad stará.
Jenže co to? Proč najednou není papír třeba? Čína zakázala dovoz, no a co, vždyť přeci ….
Vždyť přeci, podlehli jsme opět lžím. Papír se stejně, jako nekvalitní plastový odpad vozil do Číny. Stejně jako se tam teď vozí ve velkém kůrovcové dřevo. Stejně jako hliník, železo a vše co je možné a Číňan nám za to zaplatí. Gangy překupníků se dokázali uživit na jednotlivých komoditách a jediný, kdo nedostal téměř nic, či ještě musel sám sáhnout do kapsy byl občan, který třídí, protože to má smysl.
PAPÍR NEBEREME stojí na ceduli, schází jen dovětek NEUMÍME RECYKLOVAT
Možná, že je to proto, že recyklace je lež odpadového průmyslu a nástroj jeho poslední dvě desetiletí strmě rostoucí profitability. Myslím, že je nejvyšší čas zastavit profitabilitu plynoucí ze systematického ničení a devastace. Právě takovou je profitabilita odpadového průmyslu. A kdo si myslí, stejně jako zástupci odpadového průmyslu, že bez nich a bez odpadu to nejde, musím je vyvézt z omylu. Vzniku odpadu lze totiž efektivně předcházet. Papír by mohl být vynikajícím vstupem, který tuto skutečnost přenese z továren i do měst nebo obcí. Ke změně totiž stačí jediné, přerušit proces, kdy z výrobku, vznikne odpad.
Na závěr si dovolím tři příklady. První je z mé pracovny, kde jsem fotografii níže pořídil v roce 2016.
Druhý je z Holandska, kde se již několik let papír používá ke stavbě domů.
Třetí, poslední je opět z tuzemska a je úplně čerstvý. Ukazuje výrobek, jemuž inspirací byla návštěva autora na místě, kde vznikl obrázek první a kde si autor nového designu mohl na vlastní kůži vyzkoušet, že papír není jen odpad.
Opět dodávám, že autorem návrhu je pan Vojtěch Santolík, student designu Západočeské univerzity, s nímž vás rád, budete-li mít zájem, spojím.
P.S.: Pár hodin po odevzdání článku do redakce se objevila na stránkách MŽP tisková zpráva, která vyvolala úsměv na mé tváři. Věřím totiž, že i můj vlastní článek, který otevřel stavidla diskuzi o negativní výkupní ceně papíru, napomohl tomu, že jsem vyvedl z rovnováhy systém nekonečné profitability budovaný společností EKO-KOM, podporovaný právě MŽP.
Myslím totiž, že je to poprvé v historii této organizace, kdy jí někdo pustil žilou a jsem zvědav co sám vyvolá.