Když jsem navštívil sběrné suroviny a nabídl odpady z papíru, tak jsem obdržel rychlou odpověď. „Kartony nebereme!“ MŽP společně s Asociací odpadového hospodářství a dalšími odpadovými lídry, též doprovázeni společností EKO-KOM se stále buší na prsa. Vždy při prezentování výsledků v objemu recyklovaného odpadu. Dávají občanům nahlédnout do poháru hojnosti v němž však kromě zisků a cizích peněz, hlásí líbivou lež o množství vytříděných odpadů.
Ti z občanů, ale i firem, kdo by chtěli v rámci povánočního úklidu správně a možná i za odměnu vytřídit například papírové krabice a kartony a prodat je do některých z tuzemských sběrných surovin, pravděpodobně neuspějí. Nebo se možná potáží se zlou, stejně jako já.
Zjistí totiž, že ač se firmy prezentují v reklamách na svých stránkách jako výkup druhotných surovin, tedy železných a neželezných kovů, papíru a skla, často v otázce výkupu uspějí jen u kovů. Nabízející tak budou rádi, když jim výkupna druhotných surovin přijme karton samozřejmě jen zadarmo.
„Kartony nevykupujeme a odebíráme jen vícevrstvé„, bylo mi řečeno na jedné. „Kartony nevykupujeme, zastavili jsme výkup“ na druhé. „Přijeďte, ale nic vám za ně nedáme“, ozvalo se ze třetí. A tak jsem přijel.
Poté co jsem malými kartony naplnil ty velké a pak je naložil do vlastního vozu a dovezl je na výkupnu, mohl jsem si je tam i ručně složit, resp. naházet na hromadu, která tam již ležela. Žádné dokumenty, žádné potvrzení, žádná starost ze strany provozovatele. Pouze nabídli místo pro kartonové odpady.
Jak se ukázalo, nebyl jsem zdaleka sám. Přeci jenom papírových krabic už tam bylo tak na kamion. Vedle bylo železo i neželezo a to všude, kam mé oko dohlédlo.
Nejen na skládkách odpadu, ale i ve sběrnách druhotných surovin je nejlépe vidět, jak je slovo recyklace zprofanované. Vlastně jen převlečenou lží, kterou s takovou chutí šíří nejen ministerští úředníci, včetně ministra, ale i všichni, kdo se na odpadu přiživují. Nebo jsou velmi dobře živeni s jistotou, že je ještě dlouho život bude.
Vzpomínám na dobu svého socialistického mládí, kdy sběrné suroviny měly rozměry malých dvorů nebo jen dvorků u domu. Když školy vyhlašovali na základě výzvy jedné strany sběr papíru jako jeden z úkolů každé pionýrské nebo svazácké organizace. To vše pro pomoc národnímu hospodářství naší Československé socialistické republiky.
Dnes mají sběrné dvory rozlohu několika fotbalových hřišť. Stále se rozrůstají a stejně tak se zvětšují plochy skládek komunálních odpadů. Na rozdíl od nich však zde nebudou za pár let na odpadcích nebo popílku zahrabaném v zemi, vyrůstat rodinné domy.
Mnoho sběrných surovin (hovoříme-li o těch větších vlastníků) leží přímo na železnici. Tedy na pozemcích, které patřily nebo možná ještě patří správě železnic. I proto je možné si prohlédnout často nejdříve z města do kterého přijíždíme vlakem hromady šrotu. Tak je tomu například v Plzni. Hromady dřevěných palet a obalů v Berouně, či hromady jiného odpadu v mnoha místech republiky. Sběrné suroviny jsou úložištěm na horší dobu. Na dobu, kdy vzroste cena výkupu surovin a vyplatí se to prodat. Výkupna druhotných surovin si to nechá přivézt a složit často zadarmo. Následně to výhodně prodá a zaeviduje jak ekologicky odpad zpracovala.
V prvních dnech nového roku se vyrojily velké zprávy o cirkulární ekonomice. Je zajímavé, že se žádná nad těmito drobnostmi nepozastavuje. Myslím, že nemá důvodu, přeci by jí její podporovatelé a partneři nelhali, či snad ANO?