Několik let jsme odpad vozily na skládky a nikomu to nevadilo. Protože když něco dosloužilo, nebo se nám už nehodilo, tak se to prostě a jednoduše vyhodilo. Odpad je vlastně jenom věc. Něco, co vzniká a vznikat stále bude při naší každodenní činnosti.
To něco vzniká neustále a pořád dokola. Když vyrobíme novou věc, vždy nám zbyde něco, co vlastně nepotřebujeme a chceme se toho zbavit, nebo nám to nařizuje příslušný zákon, protože se toho vlastně musíme zbavit.
Tak jak se vyvíjíme v myšlení a uvažování, jako lidstvo samo, postupem času tak přicházíme k osvícení. Protože odpadu stále přibývá, je nutné to nějakým způsobem řešit. Inteligentních řešení a způsobů nakládání s odpady je mnoho.
Vzhledem k tomu, že žijeme v době nadměrné spotřeby a máme rádi nové a nové věci, tak se řítíme do velkého problému.
Každý problém má nějaké řešení, dočasné nebo dlouhodobé. To samé platí v oblasti odpadového hospodářství. Pokud už máme takový pocit, že jsme natolik osvícení, abychom našli vhodná řešení, jak s tímto globálním problémem pracovat, musíme najít shodu mezi zainteresovanými. No a tady se obávám, že tomu tak nikdy nebude.
Odpadové hospodářství je velký obchod a finance, které tímto oborem protečou jsou velké. Společnosti, které si hájí vlastní byznys jsou toho příkladem. Nelze se ničemu divit, protože tak je to nastavené a účelem je dosahování zisku, jako u každého jiného podnikání.
Odpad je něco, co vnímáme, jako nepotřebné, zkažené nebo dále nevyužitelné. Prostě to už nepotřebujeme, nebo nám dosloužilo, tak chceme opět něco nového. Jako spotřebitelé nevnímáme další důsledky, co se momentálně děje s naším odpadem.
Vnímají to společnosti, které na to reagují, jako ti, kteří se starají o likvidaci nebo zpracování odpadu, poskytují nám služby. Za tyto služby, ale platíme. Říkáme jim poplatky za odpad.
Poplatek zahrnuje vše, co je nedílnou součástí služby, nádoba na odpad, svoz, způsob nakládaní s odpadem, jako je skládka, dotřídění, recyklace, spalovna i lidská práce. Někdy tyto poplatky skrývají i jiné náklady, ale většinou jsou spojeny s danou službou, vázanou na likvidaci odpadu.
Platby za odpad jsou dále regulovány o další poplatky, příjmem obce, na jejímž území je například umístěna skládka.
Nebudeme rozlišovat, jestli platíme za černé nebo barevné popelnice, prostě jednoduše zaplatíme za vše, jako za jakoukoliv jinou službu.
Podle našich odborníků je nutná úprava odpadové legislativy, tak aby se v mnohamiliardovém byznysu nastavila nová pravidla. Každé pravidlo, ale může být porušeno a každé pravidlo má své výjimky a to za podmínek, které dovolí zákon nebo daný předpis.
Takže si budeme pohrávat, tak dlouho s normami a zákony, že nakonec vyleze takový zákon, který svět neviděl.
Jak to všechno dopadne se lze jenom domnívat, ale všichni zainteresovaní, kteří novou podobu zákona ovlivňuji si určitě přijdou na své. Protože ta hromada odpadků a všeho zkaženého neustále poroste, bez ohledu, jestli budeme více třídit nebo recyklovat.
Evropská unie má ambiciózní cíle pro nakládání s komunálním odpadem. Chce více recyklovat tento podíl odpadu až na 70 % pro zatím. Možná se dočkáme, že bychom měli recyklovat až na 110 %. Možné je všechno. Když hovoříme o té recyklaci, tak úředníci z evropského parlamentu mají asi ty správná čísla, pro výpočet reálnosti a možnosti odpady více recyklovat. Zcela jistě znají, co a jaký podíl tvoří komunální odpad v každé unijní zemi.
Někde mají dokonce takové evidence a data, že si můžou vybrat. Když dvojí data, tak je zprůměrujeme a máme jasno.
Takže jdeme správnou cestou, více recyklovatelného odpadu? Proč dva rozkmotřený tábory nemohou najít společnou řeč? Všem nám přeci jde o recyklaci a využití odpadu, nebo je to jinak?
Proč máme u nás problém s novou odpadovou legislativou? Proč nejsme schopni se domluvit napříč odborníky, úředníky a zástupci společností, které v oblasti odpadového hospodářství podnikají?