- Reklama -spot_img

Půjdou přesměrovat komunální odpady do finální recyklace?

Aktuálně

Markéta Faltysová
Markéta Faltysová
Vystudovala PR na VŠMVV v Praze. Před nástupem do agentury pracovala jako redaktor a reportér pro ihned.cz, Český rozhlas a jako pomocný redaktor pro Studio ČT 24. Po zkušenostech v mediích přestoupila do PR, ve kterém působí 8 let. Vedla kampaně pro klienty v oblasti FMCG. V roce 2018 získala Českou cenu PR za projekt v neziskovém sektoru. Dnes vede pražskou pobočku Lesensky.cz. Když má volno, navštěvuje výstavy a divadla. Miluje cestování, jídlo a nebojí se experimentovat. Na poslední dovolené v Thajsku ochutnala krokodýla.

Masivní vliv několika málo protěžovaných zájmových skupin v procesu schvalování nové odpadové legislativy je žalostným selháním Ministerstva životního prostředí ČR. Do 5. července roku 2020 by měla Česká republika dokončit změny ve své odpadové legislativě, která do českého práva zakotví nové směrnice Evropské unie o odpadech. Jenže celkem více jak 3000 připomínek z meziresortního připomínkového řízení a nyní 94 pozměňovacích návrhů ve sněmovně rozhodně nepodporuje tvrzení Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP), že navrhovaná legislativa je konsensem mezi všemi svazy, obcemi, asociacemi a zejména firmami recyklačního průmyslu. Právě naopak.

Ministerstvo i přes výraznou kritiku během celé doby příprav nový odpadový balíček připravilo bez projednání s širokou odbornou veřejností, a i nadále se této diskusi zodpovědně vyhýbá. Paradoxně doslova volnou ruku v připomínkování návrhů dostalo lobby zastupující sice vlivné, ale početně minoritní společnosti, které si logicky zákonné podmínky „ohýbají“ k obrazu svému, aby co nejvíce vyhovovaly nejvíce jim a zejména jejich ekonomickým plánům. V případě přijetí některých navrhovaných pasáží zákonů tak hrozí výrazné komplikace v celém oboru odpadového hospodářství včetně existenčních potíží řady firem.

 „Navrhované texty zákonů jdou v některých ustanoveních ve svých důsledcích přímo proti oběhovému hospodářství, významně snižují míru recyklace, a bez smysluplného zdůvodnění ve svém důsledku budou zcela demotivovat občany. Ministerstvo životního prostředí se o koordinovanou regulaci celé oblasti odpadové problematiky jistě snaží, ale aby byla smysluplná a všemi, jichž se dotýká, akceptovatelná, nemůže přehlížet kritické hlasy a opomíjet negativní dopady,“ uvedl předseda Svazu výkupců a zpracovatelů druhotných surovin Petr Miller. Podle jeho názoru je právě přehlížení ze strany MŽP živnou půdou pro různé lobbistické aktivity některých zájmových skupin, které se snaží prosazovat své individuální ekonomické zájmy.

Legislativa EU vyžaduje, aby odpadové zákony přijaté v členských státech zajistily rovné podmínky i pro malé a střední podniky. Návrhy zákonů připravené v ČR, které už jsou dokonce projednávány na půdě Poslanecké sněmovny a je tak velmi reálné jejich schválení v naprosto nevyhovující podobě, však tyto subjekty naopak nejen omezují, ale přímo existenčně ohrožují.

„Například v oblasti zpracování elektroodpadu může kvůli zákonem povinné (nikoli dobrovolné) certifikaci jeho zpracovatelů dojít k vážnému poškození trhu a jeho monopolizaci, kdy z necelých 200 firem přežije navrhovanou změnu legislativy pouze několik vyvolených. Znamenalo by to i konec většiny dílen zaměstnávajících při zpracování elektroodpadu na chráněných pracovních místech zdravotně handicapované občany ČR. Dokonce samotná Evropská komise nyní disponuje analýzou, která povinnou certifikaci označuje za velmi rizikovou. Obdobně reaguje i Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci, který se zavedením povinných certifikací přímo nesouhlasí,“ varuje za společnosti REMA, zabývající se sběrem a recyklací elektroodpadu, přenosných baterií a akumulátorů a solárních panelů, jejich generální ředitel David Vandrovec.   

„Aktuálně existuje pouze jediný subjekt, akreditovaný Českým institutem pro akreditaci, o.p.s., pro certifikaci zpracovatelů odpadních elektrozařízení a certifikaci auditorů zpracovatelů. Jinými slovy není zde zajištěna konkurence jako například u stanic technické kontroly v případě motorových vozidel, kde si provozovatel vozidla může vybrat, který ověřovací subjekt využije. Z těchto skutečností mimo jiné vyplývá i obava, že cenu za ověření nebude stlačovat konkurenční tlak, při zákonem zajištěné poptávce po certifikačních službách,“ uvedl k pozměňovacímu návrhu týkající se tzv. povinné certifikace zpracovatelů elektroodpadu výkonný ředitel Svazu průmyslu druhotných surovin Petr Šulc.

Další obavu Šulc vidí v možné situaci, pokud by certifikační subjekt nestihl ověřit zpracovatele. “Přestože požádal včas o navrhované povinné ověření, bude to problém jen a jen zpracovatele. Zákon totiž nestanoví, že do doby rozhodnutí o ověření se na subjekt pohlíží, jako by povinnosti plnil, pokud zpracovatel elektroodpadů požádal v zákonem stanovené lhůtě o toto ověření,“ dodává.

Přitom návrh zákona o odpadech řeší podobné situace, kdy provozovatel zařízení včas požádá krajský úřad o potřebný souhlas k provozu zařízení, ale pokud mu jej tento úřad nestihne vydat v zákonném termínu, dál může působit až do pravomocného rozhodnutí krajského úřadu, a to v rozsahu původního povolení. Podobné ustanovení ve vztahu k certifikaci ale neexistuje. „Stát má dostatek kvalitních povolovacích a kontrolních mechanismů již dnes i v návrhu zákona.  Náš svaz to vnímá jako popření výkonu veřejné správy a cestu k privatizaci kontrolních kompetencí, bez řádné regulace jejího výkonu,“ doplňuje Šulc.

„Velká většina zpracovatelů elektroodpadu jsou malé a střední firmy, včetně chráněných dílen. Na tyto menší zpracovatele silně dopadne administrativní náročnost, stejně jako samotné náklady na pravidelnou certifikaci,“ zdůrazňuje dále generální ředitel společností REMA David Vandrovec.

Tomáš Rychetský, výkonný ředitel kolektivního systému zabývajícího se zpětným odběrem světelných zdrojů a osvětlovacích zařízení EKOLAMP, ještě připomíná, že jeden z pozměňovacích návrhů omezuje oprávnění k provozování kolektivního systému jen na výrobce, kteří uvádějí na trh 500 tun a více elektrozařízení za předcházející tři kalendářní roky. „Tento pozměňovací návrh je velmi podivný, protože vyřazuje až 95 % všech výrobců elektrozařízení, usazených v České republice, z možnosti se aktivně podílet na sběru elektroodpadu v rámci kolektivního systému. Přitom v Německu, Dánsku nebo na Slovensku si mohou kolektivní systém založit již dva výrobci elektrozařízení bez jakýchkoliv omezení. Požadavek, aby výrobci uváděli na trh „nějaké“ množství elektrozařízení, když se chtějí stát společníky kolektivního systému, není v žádném jiném státě EU. Podle nové evropské směrnice nesmí být malí a střední výrobci znevýhodňováni a nesmí se jim vytvářet administrativní bariéry v rámci zpětného odběru, zmiňovaný pozměňovací návrh však jde zcela proti tomu, protože v konečném důsledku jediné, co vznikne, bude monopol nebo oligopol s velmi tvrdým dopadem na spotřebitele. Hrozí totiž, že díky vysokým monopolním cenám recyklace elektroodpadu dojde ke skokovému zdražení základních spotřebičů,“ uvedl Rychetský s tím, že jakákoliv limitace prostřednictvím povinnosti uvést minimální množství výrobků na trh v rámci provozovaného kolektivního systému omezuje tržní principy a znevýhodňuje malé a střední výrobce a jejich tržní postavení a bude mít tedy velmi negativní dopad na koncové spotřebitele.

„Je to už víc než rok, co jsme ministerstvo otevřeným dopisem žádali, že je třeba odstranit zbytečné administrativní bariéry pro podporu vyšší míry sběru druhotných surovin a tím podpořit jejich opětovné využití v nových výrobcích. Že je potřeba zavést nové ekonomické nástroje na podporu užívání druhotných surovin, zejména zvýhodnění recyklátů a výrobků z nich např. formou snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu,“ zdůrazňuje dále předseda Svazu výkupců a zpracovatelů druhotných surovin Petr Miller a připomíná i další nástroj podpory, kterým je závazek státu k vyššímu zastoupení recyklovaných výrobků v rámci veřejných zakázek, tzv.  „zelené zadávání“. S ničím takovým ale nová legislativa nepočítá.

 „Žádný z našich návrhů ministerstvo nevzalo na vědomí, dokonce na naši iniciativu a návrh pomoci zprůchodnit přijetí nové odpadové legislativy nijak nereagovalo,“ konstatuje Miller.

MINISTERSTVO JIŽ PŘES ROK DĚLÁ MRTVÉHO BROUKA

 Před více než rokem, na začátku dubna 2019, se odpadové asociace, obce a řada firem působící v recyklačním hospodářství bouřily proti nové odpadové legislativě, a zejména způsobu jejího schvalování ze strany MŽP. Formou otevřeného dopisu ministru životního prostředí Richardu Brabcovi proto celkem 19 svazů, asociací, firem a sdružení cca 2000 obcí a měst vzkázalo, že právě široká odborná shoda je významným předpokladem pro úspěšný přechod k oběhovému hospodářství a k naplnění nových evropských cílů. Zároveň ministerstvu zcela seriózně nabídli pomocnou ruku. To ji však nejen nepřijalo, ale na otevřený dopis vůbec nezareagovalo.

Evropská směrnice o odpadech cílí na 55procentní recyklaci komunálních odpadů k roku 2025, 60procentní o pět let později a 65procentní k roku 2035. Česká republika se zavázala evropských recyklačních cílů dosáhnout, což v praxi znamená nutnost do roku 2035 přesměrovat ročně asi 1,4 milionu tun komunálních odpadů do finální recyklace. Balík navrhované legislativy sice řeší odklon odpadů ze skládek i jejich částečně třídění, ale právě recyklací se prakticky vůbec nezabývá. Proto aktuální verze navrhované nové odpadové legislativy potenciál splnit závazné cíle EU v oblasti recyklace nemá.

Rovněž odborná pracovní skupina RecHelp definovala zatím 11 konkrétních nástrojů na podporu recyklace, které by skutečně vedly k navýšení kapacit recyklačních firem v ČR. Patří mezi ně daňové zvýhodnění recyklace v rámci DPH, tzv. zelené veřejné zakázky, snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu, příprava standardů pro sekundární plasty apod.

Recyklace odpadu nám šetří přírodní zdroje

Ministerstvo životního prostředí se v posledních měsících potýká se shodnými výtkami k navrženým zákonům také v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ke škodě samotného oběhového hospodářství ministerstvo reaguje stále stejnou rétorikou: „Jedná se o vyjednaný kompromis mezi ministerstvem, Svazem průmyslu a dopravy ČR, Hospodářskou komorou ČR a obcemi.“ Na základě reakcí jak recyklačního průmyslu, asociací, obcí, tak poslanců, by mělo být úředníkům ministerstva i samotnému panu ministrovi jasné, jak moc je tato argumentace lichá, neboť zejména obce budou těmi, kdo na celý nově připravovaný balíček odpadové legislativy doplatí nejvíce.

ÚOHS: NAVRHOVANÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA SE JEVÍ JAKO NEKONCEPČNÍ A PROTISOUTĚŽNÍ

Na konci května 2020 se k navrhované legislativě a podobě některých pozměňovacích návrhů vyjádřil přípisem vybraným výborům Poslanecké sněmovny také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten ve svém vyjádření konstatuje, že „vnímá navržené znění některých ustanovení pozměňovacích návrhů k předmětným zákonům jako právní úpravu silně protisoutěžního charakteru“ a vylovuje obavu, že „v případě přijetí daných ustanovení v navržené podobě může dojít k narušení soutěžního prostředí, a to nejen v České republice.

Například k problematice povinné certifikace zpracovatelů elektrozařízení se vyjadřuje tak, že: „navržené znění stanoví opět nové bariéry pro vstup nových kolektivních systémů, kdy například nejsou dány podmínky a okolnosti pro střet zájmů. V současné době existuje jen jediný takový subjekt, který by se dostal do monopolního postavení ve věci ověřování a s touto skutečností souvisí problémy provázanosti této osoby s některými stávajícími kolektivními systémy v ČR.“ Obdobně hodnotí úřad hmotnostní limity umožňující výrobcům se stát společníky nebo akcionáři kolektivních systémů, či definici sběrné sítě na přesně stanovený výčet obcí (s více než 2000 obyvatel), kdy tuto skutečnost uzavírá: „Tato povinnost by byla jen obtížně splnitelná pro nové kolektivní systémy a ty, kteří v současnosti mají malý tržní podíl na trhu. Tím by se vytvořila další bariéra pro vstup na trh a došlo by k deformaci soutěžního prostředí.

V závěru úřad doplňuje i s ohledem na novelu zákona o obalech: „Úřad opakovaně a dlouhodobě poukazuje na nutnost větší liberalizace na straně jedné, na druhé pak klade důraz na regulaci ze strany Ministerstva životního prostředí. Avšak navrhovaná právní úprava se jeví jako nekoncepční a protisoutěžní.

Nabízíme prostor pro nezávislé zdroje, relativní informace a různé názory nebo komentáře. Náš otevřený přístup a volný tok informací je určen všem. Publikované texty, příspěvky nebo komentáře nejsou názorem redakce inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.
Chtěli byste se s námi podělit o nějaký zajímavý názor, informaci nebo nápady? Neváhejte nás kontaktovat.
- Reklama-
- Reklama -

Aktuálně

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama-

Recyklace