Co kdybychom si zajeli na třešně? To byla docela běžná otázka letních prázdnin mého dětství. Jako správní kluci a správné holky, měli jsme zmapované své okolí, zahrady, sady, ale i aleje podél silnic a věděli jsme přesně, kde, kdy, co roste a kdy dochází ke stavu konzumovatelnosti.

Vzali jsme kola, či vyšli pěšky a cestou jsme si povídali, hráli fotbal, či prostě jen blbnuli.

Po poměrně krátké době, kdy byly spodní větvě očesané, lezli jsme na ty vyšší a soutěžili, kdo dokáže vyšplhat nejvýš. Neměli jsme na to žádný návod (a to ani video tutorial)

Nepotřebovali jsme speciální boty, stačily většinou roztrhané tenisky a nepotřebovali jsme si s sebou nosit ani lahev vody pro zajištění dostatečné hydratace, ani igelitový, polyethylenový, či biodegradabilní sáček na to abychom si mohli odnést domů, rozdělit se s rodiči, či sourozenci.

K odnesení posloužily, kapsy, čepice, či tričko obrácené naruby. Stejně chodil na třešně můj tatínek a maminka, stejně tak činil i můj již téměř stoletý dědeček. Dnes, o čtyřicet let později je to jiné.

Stromy zůstaly, kde jsou, byly vysázeny nové, a některé jen získaly nové majitele. Třešně dozrávají místo v polovině, již na začátku prázdnin a stromy jsou jimi obsypané.

Něco je však jiné. Není nikdo, kdo by je sbíral.

Nikdo, kdo by se proháněl ve větvích a nosil v tričku domu nadělení, kterému maminka vždy říkala, NO TO JE ZASE NADĚLENÍ, vidíce další špinavé prádlo na obzoru.

A přesto na mnoha stolech, v mnoha domácnostech jsou třešně na stolech, tak, jako tomu bylo kdysi. Nechutnají sice tak sladce, ale vypadají perfektně. To protože jsou perfektní. Nikde ani chybička, než do dvou dnů od nákupu nezačnou plesnivět.

Namísto na stromy, chodí se v době jejich sezony na třešně do regálů obchodních domů.

Vybíráme dle velikosti a barvy a ti co nemají na ty největší, spokojí se s menšími.

Hezky zabalené v přepravkách, plastových krabičkách, přendávají se do plastových sáčků a po zvážení se označují samolepicím štítkem udávajícím hodnotu naší práce.

Doma se umístí na talíř, či do mísy a s hrdostí bojovníků proti klimatické změně, umístí se plastový obal do kontejneru správné barvy, abychom si mohli přidat další čárku na žebříčku svých příspěvků na lepší budoucnost.

Pak sejdeme se na protestu a budeme mávat umně napsanými transparenty, než umístíme foto na sociální sítě a odložíme je k nejbližšímu koši.

Až dozrají jablka, budeme postupovat stejně

Až dozrají hrušky budeme pokračovat stejně

Až dozrají švestky budeme pokračovat stejně

Protože my přeci na to máme. Budoucnost si zaplatíme.

Ptá-li se mne někdo, co může udělat pro to, aby bylo na světě méně odpadu a plýtvání, rád ho zavezu, či odvedu k nejbližšímu stromu a řeknu, utrhněte si a ochutnejte. A mnozí pochopí, že třešně dovezené z Itálie, ale ani ty vypěstované pro prodej v obchodních řetězcích v Čechách, nikdy nebudou tak dobré jako ty, které si ze stromu utrhneme vlastní rukou.

Jediné co je škoda, je že není u stromu kasička, rád bych totiž za jeho dary zaplatil a příště proto, místo peněz vezmu s sebou lahev vody, abych pomohl tomu, kdo mi poskytl chuť na kterou jsem už skoro zapomněl.

Komentáře

Nabízíme prostor pro různé názory a komentáře. Náš prostor je určen všem k otevřené diskuzi. Publikované texty nebo příspěvky nejsou názorem inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.

Napsat komentář