Statisíce tun nebezpečného odpadu se ročně předávají od firmy k firmě. Spoléhá se na dozor České inspekce životního prostředí (ČIŽP), že ohlídá, co kdo jednou za rok nahlásil a co kam ve skutečnosti putuje. Jenže inspektoři mají tak malé pravomoci, že prakticky nemohou těmto firmám v terénu včas koukat pod prsty.
Jde o velké objemy jedů a tím i o velké peníze. Jen za předminulý rok bylo podle ministerstva životního prostředí evidováno v kategorii „předáno jiné firmě“ 1 682 476 tun nebezpečného odpadu. Papírově jsou na první pohled podchyceny.
„Dostáváme roční hlášení vždy v polovině února za předchozí rok, a to od všech původců i od firem, které s odpady nakládaly ve větším množství, než je stanovený limit, tj. máme přehled, kam se které odpady poslaly a kde skončily. Rovněž máme tzv. křížové kontroly, které následně vedou, pokud je nalezena neshoda, ke kontrole ČIŽP,“ tvrdí mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) Petra Roubíčková.
Inspektoři sice sledují a porovnávají hlášení, obesílají firmy s žádostmi, vedou s nimi zdlouhavá správní řízení, jenže mnohé subjekty nakládající s odpady jim následně ukazují dlouhý nos a znemožní jim ověřit to, co se ve výkazech uvádí.
Inspekce: Bojkot kontrol je častý
Ředitel ČIŽP Erik Geuss už na začátku letošního roku prohlásil, že „pro životní prostředí je nepřijatelné a velmi nebezpečné, pokud inspektoři nevědí a nemohou nikde zjistit, kde odpady ve skutečnosti končí“.
Podle zdrojů Práva z odpadového průmyslu to nahrává čachrům s odpočty DPH či přímo s nakládáním se samotnými jedy. Třeba že odpad není ve skutečnosti řádně likvidován, nelegálně se vyklopí do běžné skládky nebo do nějakého areálu, i když ve výkazech je vše v naprostém pořádku. A zastře se to tím, že papírově neustále rotuje od firmy k firmě. Nikdo nechce mluvit na jméno a zasvěcení se zatím bojí hovořit o podrobnostech.
„Může se jednat o snahu tyto informace zatajit a znemožnit sledování pohybu odpadů, a to především proto, že se v odpadech točí velké peníze,“ uvedl Geuss v reakci na kauzu firmy Cititi Servis, která podle ČIŽP nebyla schopná doložit podrobnosti mimo jiné k jedenácti tunám nebezpečného odpadu a od inspekce dostala více než dvoumiliónovou pokutu.
„Nebyly doloženy žádné doklady, jak s těmito odpady společnost nakládala a kde skončily,“ upřesnila Jana Antonínová z brněnského inspektorátu ČIŽP.
Přepadová kontrola skládky je nemožná
Nejde jen o jednu firmu, o jednu černou ovci. „S překážkami při kontrolách nakládání s odpady a s problémy s poskytováním požadovaných dokladů se inspektoři setkávají často,“ dodal Geuss. Inspektoři ČIŽP narážejí na to, že bez doprovodu policie na skládku nesmí vstoupit, aby podezření prověřili, a ani policie na skládku nemůže jen tak s inspektory nečekaně přijít. A když už někdo podá trestní oznámení a rozběhne se trestní řízení, pachatelé mají čas zamést stopy.
Přitom co pak ale brání tomu, aby se do skládky občas zahrnul jedovatý obsah pár náklaďáků navíc, který už na ní ale nemá co dělat? Při pohledu pět let zpátky na zprávy ČIŽP je patrné, že když už inspekce něco zachytí, tak se jedná o závažná porušení zákonů, ale v porovnání s celkovými objemy nebezpečných odpadů, které po Česku jen tak putují, se jedná o zlomky. A hlavně, jak tvrdí vedení ČIŽP, inspektoři toho na místě zjevně moc nezmohou.
Roubíčková z MŽP Právu potvrdila, že množství odpadu uvedené u údaje „předáno jiné firmě“ nic „nevypovídá o celkové produkci odpadu ani o tom, kolik z vyprodukovaného množství odpadu bylo využito nebo odstraněno“.
Údaj pouze hovoří o tom, kolik odpadu bylo předáno původcem k jeho dalšímu využití nebo odstranění. Podle ní odpady, které firma převezme od jiné firmy a má na to povolení od krajského úřadu, ale už nedisponuje pro ně příslušnou technologií, může legálně podle zákona předat další firmě, která tuto technologii má.
„Zde je odpad dále zpracováván a i po zpracování může dojít ke vzniklým zbytkům, které jsou dále předávány. Je to legální a zcela běžný postup,“ ujistila Roubíčková.
Jindřich Ginter, Právo
Zdroj: novinky.cz