V minulém roce ve stejném období raketově vzrostl podíl vývozu upraveného plastového odpadu. Poptávka byla zaznamenána zejména z Číny, Německa, Polska a Slovenska.

Zájem o plastové odpady je zase na historickém minimu. Ceny těchto surovin z odpadu ovlivňuje zejména nízká cena ropy, která je hlavní surovinou pro primární výrobu plastových výrobků. Další nedílnou součástí tohoto systému je nezájem čínských obchodníků, kteří dodávají suroviny do zpracování ve vlastních závodech.

Čínský trh prostě polevil a zájem o plastový odpad je velice nízký. Navíc Čína není schopna přijmout ledajaký plastový odpad, který se dovážel například v roce 2006.

Neustálý výkyv cen plastového odpadu je za posledních 6 let poměrně odlišný a neprůhledný. Komodita jako je odpadní obalový plast zaznamenává v tuzemsku výrazný pokles. Vytříděné plastové obaly PET se v současné době obchodují v průměru kolem 8,- Kč za jeden kilogram, oproti minulému roku za stejnou komoditu zpracovatelé nabízeli až 12,- Kč za kilogram.

Jak to bude pokračovat dál zatím nikdo, není schopen potvrdit. Evropská Unie si dala za cíl vyšší míru recyklace a chce nastavit politiku cirkulární ekonomiky, kterou převzala i Česká republika.

Česká republika chce do budoucna zásadně omezit skládkování odpadu a tedy i plastového, neboť stále velké množství tohoto odpadu zde končí bez dalšího využití. Nahradit skládky by měli v brzké době spalovny odpadu (ZEVO), ale spalováním surovinu nezískáme. Jistě je z hlediska životního prostředí odpady využít energeticky a tak získat například teplo nebo energii, ale tím nezískáme druhotnou surovinu, která je z hlediska recyklace to podstatné, aby  byli naplněny cíle, které si stanovila EU.

Jak tedy nastavit politiku využívání druhotných surovin bez ohledu na asijský nebo světový trh a jeho ekonomiku.

Přesvědčit výrobce, aby více zpracovávali nebo využívali druhotné suroviny? Vše je otázka trhu a nastavení poptávky nebo nabídky, regulace trhu v tomto případě nebude efektivní.

Jak to změní naše navrhovaná novela zákona o odpadech?

Zatím je slyšet pouze zastánce zaběhlých systému nakládání s odpadem a zastánce nových alternativ jako jsou zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO).

Recyklační průmysl zatím vyčkává a do horké debaty se nepouští, protože pro něj to z hlediska přísunu odpadu zůstane stejné. Sebrat a případně vytřídit odpad je první fáze. O co není zájem, nebo jsou náklady na dotřídění vysoké, končí na skládkách a nově bude ve spalovnách. V obou případech původce odpadu bude muset zaplatit. Aby recyklace byla smysluplná a mohla tak konkurovat primárním zdrojům, recyklátor musí dále odpady dotřídit a zpracovat do odpovídajícího polotovaru a to samozřejmě není zadarmo. Tady je nutné podotknout, že recyklační a zpracovatelské subjekty převážně odpad vykupují, nelikvidují nebo neodstraňují.

Nemohou si dovolit požadovat poplatek za recyklaci např. plastového nebo papírového odpadu. V některých případech dochází, že zpracovatel odebere odpad na vlastní náklady a sám si ho přepracuje na další surovinu.

Recyklace je business, který nemá vliv na množství vyprodukovaného odpadu. Čím větší bude poptávka po druhotných surovinách, tím vyšší bude míra recyklace odpadu. Tím vzniknou nové obchodní příležitosti a může se tak postupně najíždět na cirkulární ekonomiku. Do té doby se v tomto segmentu nic nezmění. Nelze nutit nikoho, aby recykloval odpad, pokud pro něj není trh nebo poptávka.

Autor: Milan Karmazín

Komentáře

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Prosím zadejte váš komentář!
Zadejte své jméno zde