Chyba systému nebo přijetí chyby, jako normy?

V rámci již více než třiceti let profesní praxe jsem měl možnost poznat mnoho různých prostředí. Od ocelárny, kde jsem začínal na dělnické profesi, přes rok a půl vojenské služby až po manažerské posty ve firmách a korporacích. Podívám-li se zpět dnešníma očima, cítím, že se nemám za co stydět, a to i přesto, že jsem dělal chyby. Tou největší bylo, že jsem je tak dlouho nevnímal.

Před deseti lety jsem je však vnímat začal a zahájil jsem kroky vědoucí k jejich eliminaci, nejdříve jako zaměstnanec a o tři roky později jako živnostník, z něhož se o rok později stal jednatel vlastní společnosti.

Zatímco na počátku bylo pochopení vlastní, nyní pomáhám chápat ostatním. Učím je to, co dávno umí, jen na to zapomněli.

Jednou z věcí, která se neustále opakuje v každém projektu, je existence profesní slepoty. Stavu, který poskytuje nejen lidi, ale i systémy se kterými pracují. Zatímco první je možné probudit a vyvolat stav nový, stav uvědomění si, druhé je nutné předělat a změnit.

Uvědomění na straně lidí se vyvolává diskuzí a ukázáním známého, neznámým úhlem pohledu.

U systému je to jiné, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je skutečnost, že byl a je ekonomicky velmi drahý s čímž souvisí i fakt, že jej v mnoha prostředích povýšili do pozice malého boha.

Tím druhým pak to, že nedokonalosti systému, byly často obcházeny, jejich záplatováním a vytvářením uliček, až vznikla struktura ne nepodobná termitišti. Na povrch pevná a masivní, uvnitř však protkaná cestičkami. Na rozdíl od termitiště je systém křehčí, než by se mohlo znát, k jeho narušení často stačí jediné, odpojit ho od zásuvky, či zdroje.

S ohledem na skutečnost, že se většinu času pohybuji v prostředí firem, a to včetně nadnárodních, je k systémům počítačovým nutné připočítat i systémy řízení, kvality, řízení lidí, a mnohé další. Všechny mají jedno společné. Jsou v nich chyby, které se přestaly vnímat jako chyby, ale staly se namísto toho standardem, a to je CHYBA NEJVĚTŠÍ.

Dobrým příkladem mohou být výrobní příkazy a procesy

Drahé stroje obsluhované levnými lidmi, jsou schopné precizní činnosti na setiny milimetru, a i přesto se na začátku a na konci výrobního cyklu vyhodí metry materiálu, protože je to tak standardem, mohla by v něm být totiž nedokonalost. Pak se vyhodí prvních deset, sto, či tisíc kusů za začátku, to jsou kusy „zajížděcí“ sloužící pro kontrolu a až pak se začne vyrábět, aby se za chvíli, po spotřebování příslušné dávky materiálu, začalo opět od znova a od začátku.

Je jedno vyrábíte-li ze železa, textilu, či těsta. Systémy stanovují procesy a jejich porušení se trestá.

Trestá se nejen nedbalost, ale i snaha odstranit chybu, na kterou často je možné přijít až při procesu a provádění, ne při jeho zadávání. Bohužel ti, co procesy tvoří a zadávají, jsou často od těch, kdo nakonec práci dle nich vykonávají, na hony vzdáleni, a to je jedenou z integrovaných chyb. Stejně jako akademici bývají vzdálení praxi, tak samotné činnosti bývají vzdálení i tvůrci metod a předpisů, které nazýváme systémy.

Hlavní chybou však není chyba systému, ale absence ochoty ji vidět a následně napravit, protože „za ty peníze, přece nemůže být špatný“.

Před necelou dekádou nastoupil do české politiky člověk, který chtěl řídit stát jako firmu. Mnozí mu tleskali a nenapadlo je se podívat, jak řídil tu svou, či ty své, či dokonce jak je „vybudoval“. Mohli by totiž zjistit, že ztráta je nazývána ziskem tak dlouho, dokud to někdo jiný platí a už není žádné potom.