Když se na polích ještě sklízelo. Tento titulek pod obrázkem kombajnů u mne v den konání klimatického summitu OSN v New Yorku, kterého se kromě dalších chytrých hlav účastní i tuzemský premiér a ministr zemědělství, vyvolal další vlnu tvůrčí tvorby. Souvisí to s tím, že na neadekvátní umrtvování tuzemské půdy průmyslovými nemovitostmi ukazuji jako logistik již déle než jednu dekádu.
Ano, byla doba, kdy se pole používala pro pěstování surovin pro výrobu potravin. Obilí, bylo chloubou, brambory lokální pýchou, stejně jako víno na vinohradech, či jablka, hrušky, třešně v sadech. V tuzemsku se pěstovalo dost mrkve, petržele, zelí, ořechů, švestek, blum, dýní, okurek, cuket, rajčat, ředkviček, slunečnice i máku.
Pěstovalo se nejenom dost pro pokrytí vlastní spotřeby, ale i pro vývoz.
Zároveň se však sklízelo a vyváželo na strojích a za pomoci techniky, která se opět vyráběla v tuzemsku a pod českýma rukama vznikaly stroje a zařízení, které se následně nejdříve zapojovali do práce v tuzemsku a až poté, se prodávali (či směňovali za jiné výrobky) do zahraničí.
Stávalo se, že nebylo to, či ono, ale pole zůstávalo polem a les lesem. Obojí se starali lidé, kteří bohužel postupně namísto znalostí museli mít jako potvrzení odbornosti jen stranickou knížku červené barvy.
Nepřipadám si stár a přesto většina komentářů pod fotografií v úvodu říká, TAK TO SI NEPAMATUJI
Vyjedeme-li do polí vidíme jiné obrázky ORLICE VPROSTŘED PŮDY
STŘÍBRNÉ LESKÉ BUDOVY jejichž velikost se hrdě udává v násobcích ploch fotbalových stadionů. Vidím kamiony odstavené pro nedostatečnou infrastrukturu a špatné plánování na polních cestách. Vidím lány zlaté řepky, vidím dálnice plné stojících vozů.
Jediné, co už moc vidět není jsou samotná POLE. Ta totiž mizí rychlostí přibývajících předvolebních slibů našich politiků
Co ještě mohu vidět jsou VESNICE ZASYPANÉ ODPADEM a vedle nich konference mající v názvu stejné sliby jako jsou ty předvolební – Jak žít bez odpadu – Bez obalů – Bez plastu, kde pozici mluvčích zaujali ti, co z plastu dobře žijí.
Cílem hospodáře, nebylo prodat půdu, ale starat se o ni, aby co nejdéle živila nejen jeho, ale i rodinu a další, kdo její plody budou umět a chtít využít. Stejné to bylo u lesů, sadů a dalších na půdě závislých činnostech.
Dnes je cílem HOSPODÁŘE prodat. Co nejrychleji, a co nejdráže. Jen aby neměl starosti, či náhodou neklesla cena. Namísto živé země, Mrtvozem.
Namísto plodů a plodin rostou na polích převodovky, hřídele, obaly, klimatizace, televize, auta. Spolu s nimi hory odpadu, se kterými se přeci počítá. Důležité je se dopočítat zisku ve vlastní kapse.
Protože i po těch letech platí na mrtvých polích. CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, jen je problém s tím, že díky odpadu jsou čísla často červená. Nevypadá to, že by to někoho trápilo, či se snad mýlím?