Evropská unie ukládá snížit skládkování na minimum. Moravskoslezský kraj proto letos vytvořil strategický plán, který počítá se vznikem velké spalovny či více menších. V úvahu připadá i dříve zamítnutý projekt na spalovnu na Karvinsku. Peníze na projekt ale zatím nejsou.
Snížit využití skládek odpadu z dnešních padesáti procent na třicet do roku 2020. To po republice i krajích požaduje Evropská unie s tím, že od roku 2024 bude přímé skládkování zakázáno úplně. Zvýší se tak recyklace i takzvané energetické využití. Ve hře jsou tak znovu i spalovny.
„Ty tři v republice – tedy v Brně, Praze a Liberci – jsou kapacitně zcela naplněny. V Moravskoslezském kraji zatím infrastruktura pro budoucí nakládání s odpady chybí. Proto plánujeme se buď vrátit k projektu spalovny na Karvinsku, či vytvořit i menší projekty. Existuje ale více variant,“ zmínil ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí Jaromír Manhart s tím, že změnou v evropských požadavcích je energeticky využít jen nerecyklovatelné odpady. „Zvýší se počet třídicích linek, aby se oddělily materiály, které ještě lze využít.“
Kraj se nevzdává ani stavby jedné velké spalovny. „V nově schváleném Plánu odpadového hospodářství pro období 2016-2026 by i menší spalovna byla vítaným řešením, nicméně s ohledem na investiční náklady a s tím spojenou udržitelnost projektu je pro případného investora smysluplnější vybudovat zařízení s vyšší kapacitou spolu se sítí překládacích stanic,“ vysvětlil náměstek hejtmana Daniel Havlík, ovšem s tím, že vhodný investor se zatím ještě nenašel.
„Kraj už vhodný čas promarnil“
Výstavba spalovny vyjde na miliardy korun a právě kvůli zamítnutým evropským dotacím plány spalovny na Karvinsku před lety ustaly. Podle Havlíka je nicméně skládkování nutné omezit.
„Na skládkách se tvoří metan, který je pro životní prostředí dvacetkrát škodlivější než srovnatelné množství emisí oxidu uhličitého. Na skládkách končí ve velkém i odpady, které ještě neřekly své poslední slovo a bylo by možno je energeticky využít, což je samozřejmě špatně.“
Jednatel společnosti zpracovávající odpady OZO Ostrava Karel Belda ale upozornil na to, že kraj už vhodný čas pro stavbu spalovny promarnil. „Vláda před několika lety nesmyslně blokovala energetické využití odpadů. Mezitím technický a technologický vývoj postoupil dopředu. Spalovny také začaly narážet na problém klesající výhřevnosti, související s rozvojem třídění odpadů. Je otázkou, zda za pár let dalšího rozvoje třídění bude směsný odpad vůbec sám hořet,“ uvedl.
Ekologové vs. energetici
To potvrzuje i ekolog Jan Nezhyba. „Kamenem úrazu je fakt, že Evropská unie ukládá spalovat pouze nerecyklovatelné suroviny, což je zatím v rozporu s naším dosavadním odpadovým hospodářstvím. Protože pokud chceme odpady opravdu výhodně energeticky využívat, musí stále obsahovat materiály jakoplast, papír a podobně. Takzvaná kalorická složka teď bude podle nových norem chybět,“ zmínil Nezhyba, jenž je odpůrcem projektu spaloven v kraji.
„Musíme omezit celkovou produkci odpadu, k čemuž Evropa postupně směřuje. Vnímám to jako účelové nepochopení ze strany ministerstva, které teď prosazuje prospalovnovou politiku. Problémem jsou také emise ze spaloven, které – byť budou v platných normách – špatnému ovzduší nijak neprospějí.“
To je ale podle energetiků zbytečná hysterie. „Určitá zájmová sdružení se oproti spalovnám vyhradila a podařilo se jim bohužel negativně ovlivnit veřejné mínění. V celé Evropě je asi čtyři sta spaloven. Ve Francii sto třicet, v Německu sedmdesát, ve Švýcarsku skoro třicet, v samotné Vídni jich je hned několik a jedna se nachází téměř v centru města. Takže se asi nebude jednat o tak hroznou věc,“ řekl Petr Pavlík z Katedry energetiky VŠB-TUO s tím, že předejít samotné výrobě odpadu je hlavní cíl Evropy, ale dlouhodobý.
Nyní se podle Pavlíka nabízejí dvě varianty energetického využití odpadu v kraji. „Buď přímým spalováním, nebo předúpravou odpadu a spoluspalováním. Pro první případ spalovnu nutně potřebujeme v co nejkratším čase,“ konstatoval Pavlík.
„Ve druhém případě by se odpad roztřídil na spalitelný a nespalitelný, ten spalitelný by se spoluspaloval s jiným palivem třeba ve stávajících teplárnách a nespalitelný by končil na skládkách. To přináší ovšem řadu problémů, ať již technických, nebo legislativních. V našem regionu nastane dle mého názoru spíše druhý případ, já osobně bych ovšem preferoval ten první.“
Autor: Klára Kohutová
Zdroj:http://ostrava.idnes.cz/