V době pandemické krize se velice jasně vykreslují obrysy světa, ve kterém žijeme. Namísto obrušování hran, se ukazuje jejich ostrost a tam, kde se hovořilo o bezpodmínečné nutnosti, vidíme že i bez „bezpodmínečna“ se dá žít. Jedním z aspektů, které se ukázaly, je rozsah plýtvání.
Zatímco kontejnery a popelnice zdaleka nejsou tak často navštěvovány jako dříve, snaží se nás přesvědčit odpadové společnosti a jejich hlasy, včetně mediálních, o opaku, zapomínajíce dodat drobnost, že nafocené přeplněné popelnice se nevyváží v dříve nastavených intervalech, ale dvakrát a někde i čtyřikrát méně často, než tomu bylo dříve.
Odpadu totiž generujeme méně, a to je největší hrozba odpadového průmyslu.
On totiž z množství žije, čím více ho je, tím pro něj a jeho hráče, lépe.
Mnozí vládní představitelé se nám snaží dokázat, že jdou správnou cestou, o její správnosti jsou však přesvědčeni jen oni sami a ti, kterým smetají drobky ze svých stolů.
V rámci Pandemické krize jsem nejen pomáhal a zajišťoval potřebné, ale i se snažil definovat odpověď na otázku, jak dál a jaké kroky podniknout k tomu, aby nedošlo ke skluzu zpět, do prostředí korupčního přeprodávání moci a neustálého zneužívání výsledků práce milionů.
Výstupem byly kapitoly malého svazku, který na svých 23 stranách dává odpověď a návod na to, jak dál. Několik čtenářů a následně i partnerů jej nazvalo MANUÁL OBNOVY a já budu rád nejen, když Vás zaujme, ale i se dle něj budete řídit v obnově vlastního podnikání a života v době po-pandemické.
Vím však, že doba po-pandemická je dobou nových nástrojů a technologií, a proto pracuji a spolupracuji i na jejich vývoji a výrobě tak, aby byly k dispozici v okamžiku, kdy jich bude potřeba a nemusely se vyvíjet až když už bude pozdě.
