Koalice Pro 3R je celostátní síť občanských spolků, zastupitelů a nezávislých jednotlivců s vizí odpadového hospodářství, které stojí na prevenci vzniku odpadů a jejich maximální recyklaci, bez dalších spaloven a skládek. Tímto společným prohlášením reagujeme na poslední vývoj v oblasti nakládání s odpady v České republice a tvorby a zavádění nové české odpadové legislativy. Obracíme se jím především na novou vládu a nové vedení Ministerstva životního prostředí. Vývoj v oblasti nakládání s odpady v České republice sledujeme se znepokojením.
Týká se to zvláště zcela nedostatečné kapacity pro materiálovou recyklaci odpadů a na druhé straně nebezpečně rostoucí kapacity pro jejich spalování, respektive energetické využití. Počet projektů na stavbu, obnovování a rozšiřování spaloven odpadů (ZEVO) v České republice neodpovídá záměru české ani evropské legislativy orientovat se na principy oběhového hospodářství. Zatímco Evropská komise přidala už v roce 2020 ZEVO vedle uhelných elektráren na seznam neudržitelných aktivit, protože blokují rozvoj materiálové recyklace a předcházení vzniku odpadů, v České republice stále stoupá počet projektů na jejich stavbu, ať už má jít o samostatně stojící spalovny (ZEVO) nebo zařízení, která mají být součástí teplárenské infrastruktury.
Akční plán pro oběhové hospodářství představený v roce 2020 Evropskou komisí plánuje do roku 2030 snížení produkce směsných komunálních odpadů na polovinu. V tomto kontextu představují spalovny (ZEVO) s pevně danou kapacitou, kterou je potřeba po řadu let plnit stabilním množstvím odpadů, podstatnou překážku pro naplňování cílů našeho odpadového hospodářství i evropského Akčního plánu pro oběhové hospodářství. Obáváme se, že v budoucnu může dojít k překročení potřebných kapacit těchto zařízení, což povede k nutnosti dovozu odpadů do českých spaloven ze zahraničí.
Spalování odpadů v jakékoliv podobě (tedy včetně ZEVO) má navíc velmi negativní vlivy jak na životní prostředí, tak na lidské zdraví. Ze spaloven se do životního prostředí dostává řada toxických látek (chlorované i bromované dioxiny, polychlorované bifenyly, polyaromatické uhlovodíky, hexachlorbenzen, rtuť aj.), a to nejen v emisích do ovzduší, ale také v odpadních vodách a především ve zbytcích po spalování odpadů, které jsou často využívány jako stavební materiál. Nová česká odpadová legislativa tuto praxi ještě více podporuje, dioxiny a další toxické látky z takto používaných odpadů se přitom mohou uvolňovat do životního prostředí a kontaminovat potravní řetězce.
Spalovny profitují také ze zpětného prominutí poplatků za ukládání odpadů vykazovaných jako konstrukční materiál na skládky. Spalování odpadů není
udržitelnou alternativou ke skládkování. Spalování odpadů je také významným
zdrojem emisí CO2 a významně proto přispívá ke klimatické změně. Empirická
data ukazují, že každou spálenou tunou odpadu se v EU vypustí přibližně 1,11 tun
CO2, z nichž je 55 % fosilního původu. Z výše uvedených důvodů proto nesouhlasíme se stavbou žádných dalších spaloven (ZEVO) v České republice.
V posledních několika letech došlo také k nárůstu počtu projektů na stavbu
zařízení na takzvanou “chemickou recyklaci” odpadů (termickou depolymerizaci,
pyrolýzu apod.). Tyto technologie jsou často prezentovány jako bezmála zázračné,
ačkoli stále vyvolávají řadu otázek, které dosud nebyly uspokojivě zodpovězeny,
včetně otázky jejich reálného vlivu na životní prostředí a lidské zdraví. Tyto
technologie také významně přispívají ke změně klimatu a kromě toho není z důvodů vysoké energetické náročnosti a řady provozních problémů většina z nich
konkurenceschopná a při uvádění do provozu čelí řadě problémů.
Nové vládě a především nové ministryni, případně novému ministrovi
životního prostředí proto navrhujeme:
1) přinejmenším nepovolovat stavbu žádné další spalovny odpadů (ZEVO) v
rámci procesu EIA a uplatnit tím regulaci počtu a kapacity povolených záměrů
stavby těchto zařízení v České republice tak, aby oboje bylo v souladu s
koncepcí plnění cílů oběhového hospodářství
2) uzákonění povinného poplatku za spalování odpadů, včetně jejich
energetického využití (což ostatně kromě jiných navrhuje také Evropská
komise a OECD)
3) rozšíření European Union Emissions Trading System o spalovny odpadů
(ZEVO) (což navrhují také další evropské organizace)
4) zavedení povinnosti měření chlorovaných i bromovaných dioxinů na
výstupech ze zařízení a v emisích do ovzduší, ideálně semikontinuálního
5) nastavení limitů pro dioxinové látky (PCDD/Fs a dl-PCBs) a bromované
difenylétery v odpadech tak, aby se zabránilo jejich vstupům do recyklátů, a
podporu technologií vedoucích k účinnému rozkladu těchto látek v odpadech,
v souladu s požadavky Stockholmské úmluvy
6) zavedení veřejně dostupné databáze skladování, ukládání a použití zbytků po
spalování odpadů (a to jak zbytků z čištění spalin, tak strusky a popelu po
spalování)
7) vytvoření legislativního rámce pro regulaci technologií označovaných jako
“chemická recyklace” a jejich výstupů (což navrhují také další evropské
organizace, mimo jiné i EEB15)
8) nastavení konkrétních kroků k větší podpoře předcházení vzniku odpadů (v
rámci Aktualizace Plánu odpadového hospodářství České republiky) a rozvoje
jejich materiálové recyklace namísto podpory jejich spalování, zpracování
formou takzvané „chemické recyklace“16 a skládkování
9) zavedení systému zálohování a zpětného odběru PET lahví17 a nápojových
plechovek, které by zajistilo minimálně 90% vytřídění plastových lahví
požadované směrnicí Evropské unie o omezení jednorázových plastů.