MĚSTSKÁ INDIVIDUÁLNÍ DOPRAVA I V DOBĚ KARANTÉNY
Poměrně dlouhou dobu jsem se nevěnoval tématu čisté osobní mobility. Tím je E-MOTION, kterou ve formě jízdy na elektrické jednokolce, už od roku 2014 propaguji, ale i provozuji. Podívám-li se na součty jízd na jednotlivých strojích pak se po necelých šesti letech blížím ke 40.000 km. To nepovažuji vůbec za špatný výsledek.
Na konci loňského roku jsem hovořil, že rok 2020 bude rokem INDUSTRY 5.0. Myslel jsem také rokem uvědomění si efektivity jízdy na elektrické jednokolce. Netušil jsem, že věci budou mít tak rychlý spád. Stalo se a já mohu jen děkovat svému přesvědčení, že jsem neuposlechl hlasy, které říkaly, že jízda na elektrické jednokolce nemá budoucnost.
Dnes, v době plošné karantény a době s COVID-19, je jízda na elektrické jednokolce jednou z nejlepších možností cestovat. Pohybovat se městem i mimo něj. To se sníženým rizikem možné nákazy koronavirem. Na jedné elektrické jednokolce totiž primárně může jet jen jeden člověk.
Jezdec v New Yorku v době pandemie CORONAVIRU
Nemusím čekat na zastávce MHD. Nebo se spoléhat na jízdní řády. Můžu ujet 30 km za hodinu, pak si vychutnat ušetřený čas při dobrém šálku čaje, či dobrém obědě, při kterém je možné dobít nejen tělo, ale i stroj předtím, než vyrazím zase na další jízdu.
Městskou hromadnou dopravu, známé pod pojmem MHD, či SOCKA. Ta se stala MID, nabízející pojem svobody pohybu. Nejen, že aktivně posiluje hluboké kosterní svalstvo, které nám v karanténě začíná odcházet, ale i snižuje dechovou frekvenci. To je obzvláště při jízdě v polomasce, či respirátoru dosti důležité. Snad ještě maličkost.
Svou osobní jednokolku neodkládám na stojany na kola, ale jde se mnou všude, kam jdu já. Tedy i nakupovat, kdy ji využívám, aby mi pomohla nést nakoupené položky vezoucí se vedle mne dříve, než opustím bránu obchodu. Jízdu převezmu sám držíce nákup v jedné, či při jeho větším objemu v obou rukách.
40.000 km mne totiž naučilo, stejně jako mnohé ostatní, jízdě HANDS-FREE. To znamená bez zapojení rukou, tím pádem mám obě ruce volné pro další potřeby. Od doby vyhlášení koronavirové karantény jezdím do práce stejně jako mnozí jiní. Automobil jsem použil jen jednou, když jsem jel za vzdálenějším klientem nakládat použité kabelové bubny určené pro jejich další použití.
Moje cesta do práce
Je mi sice líto, že s dýchací maskou necítím vůni jarní krajiny, ale nevidím důvodu, proč bych měl porušovat nařízení, jehož polovičatost ve smyslu uvádění obyvatel v omyl a tvrzení, že nás rouška, dokonce i ta doma šitá z jakéhokoli materiálu úplně ochrání.
Nevíte-li jak taková jízda může vypadat například ve tři ráno, kdy jedu do Pracovny, nebo v pět hodin večer, když se vracím domů, můžete si prohlédnout přiložená videa níže, ty vám prozradí víc.
Když se vracím domů z práce
Přeji Vám bezpečnou jízdu bez ohledu na počet kol a kdyby jste měli dotaz ohledně elektrické jednokolky, klidně se na mne obraťte, dokáži Vám nejen pomoci s jízdou, kterou již tři roky vyučuji, ale i s doporučením správného stroje pro vaše potřeby, případně i s jeho dodáním, které však, kvůli koronaviru, může být o něco delší než je u mne zvykem.
Sobotní odpolední cesta z práce
Na závěr pak zajímavá zpráva z New Yorku, kde ze stejných důvodů, které zmiňuji ve svém článku, přesedají obyvatelé z MHD na jízdní kola. Elektrických jednokolek tam totiž není tolik jako například u nás.