Mělo by alternativní palivo přestat podléhat režimu odpadu?

V ČR se již delší dobu diskutuje otázka vydání vyhlášky, která by stanovila požadavky na kvalitu paliv z odpadů (též alternativní paliva). Problematika spalování a spoluspalování odpadů a paliv z odpadů je v ČR řešena zákonem o ochraně ovzduší a jeho prováděcími vyhláškami, ale také např. metodickým pokynem MŽP. Legislativní úprava požadavků, při jejichž splnění přestane tzv. alternativní palivo podléhat režimu odpadu, tedy přestane být odpadem a stane se palivem, však v ČR zatím není. U našich sousedů naopak ano a pomáhá to rozvoji využití odpadů.

V ČR zatím tuto potřebnou vyhlášku nemáme, a to i přesto, že Ministerstvo životního prostředí již v minulosti přípravu takové vyhlášky na odborných konferencích avizovalo a v jednáních i písemně přislíbilo. I v dokumentech k nové odpadové legislativě se hovoří o vyhlášce k palivům z odpadů. Aktuálně je v připomínkovém řízení všeobjímající vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, která by mohla řešit i tuto oblast (více zde). Případně by měla být vydána vyhláška samostatná. Je možné, že se připomínky i tohoto rázu v aktuálním připomínkovém řízení objeví ze strany dotčených subjektů.

Na evropské úrovni zatím stav, kdy by palivo přestalo být odpadem (tzv. „end of waste“ kritéria ve smyslu čl. 6 rámcové směrnice o odpadech[1]), není evropskými předpisy jednotně upraven. Je ale možné se pro inspiraci podívat na některé právní úpravy sousedních členských států EU, např. na Slovensko.

Slovenský zákon o ochraně ovzduší provádí vyhláška č. 228/2014 Z.z.[2], která se týká požadavků na kvalitu paliv a vedení provozní evidence o palivech (dále jen „vyhláška“). Kromě tzv. odpadového paliva upravuje tato vyhláška rovněž režim pro tzv. druhotné palivo [3]. Toto palivo je rovněž vyrobené z odpadu, co je ale důležité, pokud splní požadavky stanovené vyhláškou[4], dosáhne stavu konce odpadu, tedy nebude dále považováno za odpad, ale za látku, směs nebo výrobek podle evropského nařízení REACH [5]. Vyhláška upravuje jak kvalitativní požadavky na druhotná paliva a požadavky na jejich ověřování, tak i evidenci druhotných paliv a jejich použití při spalování. Na spalování druhotných paliv platí požadavky pro spalovací zařízení [6].

Kvalitativní požadavky na druhotná paliva

Ustanovení § 6b vyhlášky stanoví, že na výrobu druhotného paliva lze použít jen odpad, který nesmí

a) vykazovat žádnou nebezpečných vlastností (s výjimkou HP3 „Hořlavý“), které jsou označené výstražným upozorněním H220 až H226 a H228,

b) překročit limitní koncentrace perzistentních organických znečišťujících látek,

c) se smísit s jiným palivem nebo surovinou s cílem ředěním snížit obsah znečišťující látky, a tak dosáhnout kvalitativních požadavků stanovených pro druhotné palivo.

Kvalitativní požadavky na druhotná paliva vyjádřené mezními hodnotami znečišťujících látek jsou stanoveny v příloze č. 3a (první část) této vyhlášky. Druhotné palivo je možné vyrábět jen v zařízení, jehož provozovatel má certifikovaný systém environmentálního managementu a systém managementu kvality a který zároveň splní požadavky specifické technické normy pro systém managementu výroby druhotného paliva[7]. Pokud pro výrobu daného druhu druhotného paliva specifická technická norma není vydaná, uplatňují se požadavky technické normy přiměřeně.

Úprava druhotných paliv ve vyhlášce se netýká odpadu z biomasy (pro který již i před touto vyhláškou přicházel v úvahu režim neodpadových paliv[8]) a ani na bioplyn vyrobený z odpadu včetně kalového plynu a skládkového plynu.

Prokazování splnění požadavků na druhotná paliva

Podle ustanovení § 8a vyhlášky se splnění požadavků zjišťuje a prokazuje pro každou dávku tuhého druhotného paliva, šarži kapalného druhotného paliva anebo dávku plynného druhotného paliva. Jakým způsobem se zjišťují kvalitativní požadavky na druhotná paliva včetně odběru vzorků a velikosti dávky je stanoveno v příloze 3a (čtvrtá část). Že druhotné palivo splňuje požadavky, se deklaruje „vyhlásením o druhotnom palive“[9], tedy v dokumentaci se pro každou jednotlivou dávku či šarži uvedou údaje, kterými se potvrzuje splnění požadavků na druhotné palivo z hlediska ochrany ovzduší.

Vedení evidence druhotných paliv a ohlašování

Požadavky na vedení evidence jsou upraveny v ustanovení § 9 odst. 11 vyhlášky. Konkrétně podnikatel, který vyrábí, dováží a prodává druhotná paliva, je povinen vést evidenci vyrobených a dovezených druhotných paliv a údajů o jejich kvalitě, a to v rozsahu přílohy č. 6a. Dále je podle vyhlášky povinen předkládat každoročně vybrané údaje z provozní evidence.

Přeshraniční přeprava druhotných paliv

Vyhláška pamatuje rovněž na vývoz druhotných paliv, tedy na situaci, kdy příslušný orgán země určení považuje druhotná paliva stále za odpad. V tom případě se na vývoz druhotných paliv vztahují legislativní požadavky podle evropského nařízení o přepravě odpadu.

Rakouská úprava

Příklad právní úpravy, podle které palivo z odpadu přestane být po splnění legislativních požadavků odpadem, je možné nalézt např. i v rakouském právním řádu. Ve spolkovém nařízení o spalování odpadů (AVV)[10] jsou definovány „náhradní palivové produkty“, což jsou paliva, u nichž byl stav konce odpadu vyhlášen na základě platného osvědčení o posouzení vydaného příslušným spolkovým ministrem. Legislativní požadavky, které je třeba splnit, jsou podrobně vymezeny v příloze č. 9 nařízení, jedná se o stanovení mezních hodnot znečišťujících látek, požadavků na zařízení, odběr vzorků a příslušných metod až po dokazování provedeného posouzení.

Závěr

Některé členské země EU mají již řadu let legislativně upravená kritéria ve smyslu článku 6 evropské rámcové směrnice o odpadech (tzv. end of waste), kdy se palivo vyrobené z odpadu stane „neodpadem“. Česká legislativa však na podobnou právní úpravu zatím čeká.