V době energetické krize, kdy se lidé potýkají s rostoucími cenami energií, zaznamenávají fosilní korporace obrovské zisky. Největší tuzemská energetická společnost ČEZ vykázala za první tři čtvrtiny loňského roku zisk téměř osminásobný nárůst oproti předchozímu roku – zisky za toto období odhadovala na 52,3 miliardy korun. Globální společnosti jako Shell, Aramco, či Gazprom dosáhly rekordních zisků v řádu stovek miliard nebo dokonce bilionů korun. Korporace tak profitují nejen na úkor životního prostředí, ale i na úkor běžných občanů.
-
Od samého počátku své existence ničí fosilní společnosti životy a živobytí celých komunit, znečišťují životní prostředí a lžou, jen aby mohly dál vydělávat.
Průmysl fosilních paliv je postaven na nespravedlnosti a v mnoha zemích dosud přímo vychází z kolonialismu. V současné době společnosti vyrábějící fosilní paliva a poskytovatelé energií nerovnosti mezi zákazníky jen dále prohlubují, a to právě tímto způsobem: monopoly v oblasti infrastruktury téměř znemožňují domácnostem snížit účty za energii.
Zatímco miliony domácností trpí rostoucími cenami a snaží se vyjít s penězi, poskytovatelé energií a fosilní společnosti ve skutečnosti těží z vysoké inflace, která je obdařuje rekordními zisky. Inflace však není jediným důvodem těchto nemravných výhod: dalším vysvětlením je vliv, který energetické společnosti využívají ke zneužívání své tržní síly.
S liberalizací energetických trhů v Evropě se kdysi státem vlastněné infrastruktury změnily v lukrativní podniky pro mnoho ziskových společností. Odběratelé plynu a elektřiny musí často platit soukromým monopolům značné poplatky na pokrytí nákladů na přenos a distribuci.
Výsledkem je, že 26 členů Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG) dosáhlo jen v prvních šesti měsících roku 2021, ještě před zesílením krize fosilních paliv, zisku vy výši 4 miliard eur. Čtyři největší přepravci plynu (TSO) v Evropě, Enagás (Španělsko), Fluxys (Belgie), GRTgaz (Francie) a Snam (Itálie), dosáhli v roce 2021 zisku přes 2 miliardy eur. Ve Spojeném království má odvětví distribuce elektřiny se 43,1 % vyšší ziskovou marži než kterékoli jiné odvětví, následuje ho odvětví distribuce plynu s 36,6 %.
Bylo zjištěno, že v letech 2014 až 2021 bylo australským spotřebitelům účtováno o 10 miliard australských dolarů více za služby rozvodné sítě elektřiny, než bylo nutné k zajištění spolehlivých služeb.
Jinými slovy, energetické společnosti, z nichž některé jsou přímo vlastněny jako dceřiné společnosti firem vyrábějících fosilní paliva, vydělávají na domácnostech, které nemají jinou možnost než odebírat plyn a elektřinu od nich. Tato situace může mít katastrofální důsledky, zejména pro nejzranitelnější domácnosti. Přitom ty mají jen malý vliv na své účty za energii: po odečtení síťových poplatků, daní a odvodů může maloobchodní část tvořit jen část jejich celkových nákladů.
-
Zákazníci s nízkou spotřebou nakonec platí mnohem vyšší ceny za jednotku kvůli tarifním strukturám.
Ve spravedlivém světě by byl přístup k energii jako základní lidské právo respektován a zajištěn pro každého. A zákazníci s nízkou spotřebou, kteří mají často také nízké příjmy, by platili nižší ceny za jednotku než zákazníci s vysokými příjmy a vysokou spotřebou.
V našem světě se děje přesný opak: protože mnoho společností používá vysoký podíl fixních poplatků namísto objemových sazeb a neuplatňuje progresivní tarify, zákazníci s nízkou spotřebou, což jsou často lidé s nízkými příjmy, nakonec platí mnohem vyšší ceny za jednotku než zákazníci s vysokými příjmy a vysokou spotřebou; tím se zvyšuje nerovnost, protože nejchudší platí více a nejbohatší méně.
V době energetické a sociální krize se tyto tarifní struktury podílejí na tom, že se lidé ocitají v chudobě a udržují se v ní, protože je pro ně obtížné platit účty za energii, dostatečně vytápět svou domácnost nebo je nutí volit mezi jídlem a vytápěním.
Na začátku roku 2022, těsně po vypuknutí ruské války na Ukrajině, 16 % lidí v EU uvedlo, že dluží za energetické služby, přičemž v Řecku to bylo až 50 %. Energetická krize tlačí lidi do chudoby a v některých zemích budou zranitelné domácnosti odpojovány od energetické sítě. Dodavatelé energií již dlouho odpojují zákazníky, kteří se opožďují s platbami, často po krátkých výpovědních lhůtách. V roce 2018 dosáhla v Itálii míra odpojení více než 4 % odběratelů elektřiny z řad domácností, následovalo Řecko s necelými 4 %.
-
Zranitelné domácnosti nemohou pořádně topit a to se podepisuje na jejich zdravotních problémech.
Vzhledem k tomu, že uspokojování základních energetických potřeb se pro mnoho lidí stává nedostupným, žije řada domácností v nedostatečně a špatně vytápěných domech a objevují se u nich zdravotní problémy. Tato situace může vést k hrozivým zdravotním následkům. Dítě žijící v energeticky chudé domácnosti čelí o 30 % vyššímu riziku přijetí do nemocnice nebo zařízení primární péče. Starší lidé jsou náchylnější k podchlazení nebo psychickým problémům, jako jsou deprese a úzkosti, a také k osamělosti a sociálnímu vyloučení. Ženy, které jsou neúměrně postiženy citlivostí na chlad, mají také zvýšená zdravotní rizika, jako jsou respirační a kardiovaskulární problémy, a také problémy s duševním zdravím.
Celkem 36 milionů lidí v EU nebylo v roce 2020 schopno dostatečně vytápět své domovy, což je část z mnoha dalších milionů Evropanů, kteří trpí energetickou chudobou. Naše závislost na fosilních palivech zatěžuje domácnosti, které již nyní bojují s rostoucími cenami, ale také systémy zdravotní péče. Odhaduje se, že nedostatečné bydlení ve 27 zemích tvořících Evropskou unii a ve Spojeném království si vyžádá náklady na zdravotní péči v celkové výši 194 miliard eur.
4. Nerovnosti v oblasti fosilních paliv jsou všude: je čas na spravedlnost
Společnosti vyrábějící fosilní paliva dosahují zisku na úkor nejzranitelnějších zákazníků, čímž přímo přispívají ke zhoršování nerovností. A intenzivně lobbují, aby to tak zůstalo a aby zabránily energetickým úsporám a přechodu na čistou energii.
Energetická krize a naše závislost na fosilních palivech prohlubuje již existující nespravedlnost v naší společnosti. Stejně tak klimatická krize, která je primárně poháněna fosilním průmyslem: po celém světě jsou smrtící povodně, vlny veder a další extrémní projevy počasí stále častější a dramatičtější. Podnikání fosilního průmyslu, které poškozuje klima, porušuje základní lidská práva lidí na celém světě, přičemž nejhorší dopady máv zemích, které ke klimatické krizi přispěly nejméně, a na lidi, kteří jsou v naší společnosti již nyní diskriminováni.
Na africkém kontinentu pokračuje koloniální přístup těžby a využívání zdrojů, který sužuje komunity, paralyzuje ekonomiky a vytlačuje ekosystémy na okraj. Afričtí aktivisté požadují od svých vlád lepší řešení – postupné ukončení využívání fosilních paliv a zajištění čisté a bezpečné decentralizované obnovitelné energie pro 600 milionů Afričanů, kteří se potýkají s energetickou chudobou.
Porušování lidských práv, které klimatická krize způsobuje, je jen jedním z mnoha zločinů, kterých se průmysl fosilních paliv dopustil nebo se na nich podílí. Fosilní průmysl má kořeny v násilném koloniálním a neregulovaném kapitalistickém systému a je zodpovědný za nespočet zločinů proti životnímu prostředí a lidem. Příliš dlouho to fosilním korporacím procházelo. Lidé na celém světě se proti zločincům z oblasti fosilních paliv bouří, protože nás ženou hlouběji do klimatické krize a způsobují smrt, zkázu, energetickou chudobu a vysídlení po celém světě. Pro spravedlivý a zelený svět potřebujeme klimatickou spravedlnost.
Lisa Göldner je koordinátorka kampaně Fossil Free Revolution. Originál v angličtině byl doplněn o český kontext.
Autor: Lisa Göldner