V dnešním světě, kde se Spojené státy a Čína zaměřují na své obchodní války a Donald Trump odstupuje od Pařížské klimatické dohody, má Evropa nejlepší příležitosti, aby tlačila na skutečný posun v oblasti ochrany klimatu. Evropská unie patří s USA a Čínou mezi tři nejsilnější ekonomické velmoci světa. Historicky zodpovídáme za 22 % emisí skleníkových plynů. Neseme tedy velkou odpovědnost za to, že přispějeme k řešení klimatické krize.

Už jsme svou sílu ukázali v ulicích napříč Evropou. Potřebujeme však, aby stejně razantně začaly jednat i vlády a politická reprezentace.

Pokud se to podaří, evropský Klimatický zákon a Evropská zelená dohoda by se mohly stát vynikajícími nástrojem k řešení klimatických problémů.

Nesmí ale jít o bezzubá opatření. Klimatický zákon je k ničemu, pokud nestanoví dostatečné cíle, co se týče emisí.

Co nesedí?

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen uvedla, že reakce na klimatickou a ekologickou krizi je nejpalčivějším problémem, jemuž EU čelí. Slíbila, že Komise představí Evropskou zelenou dohodu během prvních sta dnů působení a jejím jádrem bude nový Klimatický zákon. Jeho podoba byla představena ve středu 4. března.

V textu klimatického zákona je uvedeno, že Zelená dohoda vytyčuje pro EU „novou strategii růstu“, ale Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) upozorňuje, že „Evropa nedosáhne své vize udržitelnosti a spokojeného žití v mezích možností planety‘, pokud bude nadále prosazovat ekonomický růst a pokoušet se zvládat jeho environmentální a sociální dopady.“

Klimatický zákon i Evropská zelená dohoda v širším smyslu selhávají v řešení a rozpoznání zásadní příčiny krize klimatu, biodiverzity a nerovnosti: tou je ekonomický systém postavený na nekonečném růstu a maximálním vytěžování zdrojů bez ohledu na jejich udržitelnost.

Alluvione a Venezia 2019. Venezia 17 Novembre 2019. Nella foto una veduta del museo Correr di piazza san marco

Evropská unie má na mnohem víc. Klimatický zákon zaměřuje na dosažení čistých nulových emisi do roku 2050, to je ale příliš pozdě. Vedle tohoto cíle potřebujeme i ambiciózní cíl snížení emisí před rokem 2030. Některé evropské vlády už podporují snížení emisí o 55 % do roku 2030 (oproti hodnotám z roku 1990). Ale ani to nestačí, protože nadále hrozí oteplení o více než 2 ° Celsia. Dvě vlády – dánská a finská – už přijaly národní cíle, které by umožnily udržení oteplení pod 1,5 °C. Potřebujeme závazek EU ke snížení emisí do roku 2030 alespoň o 65 %. A tento závazek se musí dostat na stůl s dostatečným předstihem před Klimatickým summitem OSN, který se uskuteční v listopadu v Glasgow. Jinak riskujeme ohrožení celé Pařížské dohody.

Kromě toho nedává smysl, abychom stanovovali cíle a současně dávali dotace těm, kdo klima ničí. Klimatický zákon v současné podobě má tyto nedokonalosti:

  • Neobsahuje plány na ukončení dotací pro fosilní paliva a další obory, které ničí klima jako např. letecká doprava, letiště a průmyslové velkozemědělství.
  • Neřeší otázky politického vlivu a greenwashingu fosilního průmyslu. Což zrovna v Česku velmi trefně ukazuje kauza Greenpiss.
  • Nezohledňuje čím dál větší podíl živočišné výroby na produkci skleníkových plynů v EU, který se už nyní pohybuje v rozsahu 12-17 %.
  • Nepovede k ukončení výroby nových benzínových a dieselových aut. Greenpeace se domnívá, že k tomu má dojít do toku 2028 a zákon by měl podpořit opatření, která povedou k rychlejší náhradě automobilové a letecké dopravy vhodnějšími alternativami jako pěší a cyklistická doprava, železnice a veřejná doprava.
Students in Prague, Czech Republic went on the street to strike on 15th March 2019, demonstrate and demand politicians to act urgently in order to prevent further global warming and climate change. It is a part of the School strike for climate movement, also known as Fridays for Future.

Další záležitostí jsou finance. Je navržen plán udržitelných investic ve výši bilionu eur, který má napomoci změně vstříc klimaticky přívětivému světu. Nicméně think tank Bruegel upozorňuje, že je to třikrát méně, než by bylo třeba, a že většina těchto peněz už je součástí rozpočtu EU nebo pochází ze soukromého sektoru. Plán navíc obsahuje velmi málo podmínek, takže by mohl vést k poskytování dotací fosilním a jaderným projektům nebo zemím, které se ještě nezavázaly k ukončení uhlí do roku 2030 a ukončení fosilních paliv do roku 2040. Jen 7,5 miliardy z celkové částky výslovně vylučuje subvence pro fosilní paliva.

Kdo o tom rozhoduje?

Tohle všechno možná zní, jako by o Klimatickém zákonu, cílech snižování emisí a Zelené dohodě pro Evropu rozhodovali jen byrokrati v bruselských věžácích, které vídáme v televizních zprávách. Ale to je omyl. Rozhodování se odehrává mnohem blíž: v našich hlavních městech.

Evropská komise přichází s návrhy, o kterých diskutuje Evropský parlament a snad je i vylepší. Největší vliv na konečné rozhodnutí má Evropská rada – a tu netvoří nikdo jiný než hlavy států nebo premiéři jednotlivých členských zemí.

EU climate law projection. © Tim Dirven / Greenpeace
Projekce Greenpeace na budovu Evropské komise v Bruselu před zveřejněním klimatického zákona. © Tim Dirven / Greenpeace

Co můžu udělat?

Tím se celá evropská klimatická politika přibližuje k nám. Aby došlo ke změně, musíme tlačit na premiéry a prezidenty takovým způsobem, jaký si sami vybereme.

Co můžeme udělat v Česku?

  • Připojte se k petici #SpoluProKlima, která vyzývá české politiky k odpovědnému chování a rychlých krokům v ochraně klimatu.
  • Připojte se ke klimatickým stávkám a akcím.
  • Oslovte politiky a političky: napište jim e-mail, zavolejte do kanceláře, označte je v tweetu nebo jim pište na facebookové stránky.

Pojďme do toho společně. Všichni od Lisabonu po Helsinky, od Bruselu po Sofii.

Pokud nebudeme jednat my, nikdo jiný to za nás neudělá.

Autor: Laura Ullmann, přeložila Petra Jelínková (GREENPEACE)