- Reklama -

Kde vlastně začínají nebo končí problémy s mikroplasty?

Mikroplasty: žádný problém. Nebo...?

Aktuálně

Kontroly zaměřené na prodej výrobků, které znečišťují životní prostředí

Česká obchodní inspekce uskutečnila kontrolní akci zaměřenou na dodržování povinností vyplývajících ze zákona o ochraně ovzduší při nabídce a prodeji výrobků obsahujících těkavé organické...

Českým firmám se otevírá atraktivní trh v regionu jihovýchodní Asie

Čeští podnikatelé mají po nedávné liberalizaci obchodu s Japonskem či Singapurem snazší přístup na další asijský trh. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem...

Banky přijímají etická pravidla, chtějí omezit podporu fosilnímu průmyslu

V květnu zveřejnila belgická centrála banky KBC nová, přísnější pravidla týkající se půjčování peněz firmám a jejich pojišťování v případě, kdy výrazně přispívají ke...

Odpady z plastových obalů a nová evropská recyklační daň

V návaznosti na předchozí informace, které k tomuto tématu přinesla Česká asociace odpadového hospodářství, přinášíme další podrobnější informace, které se k nové celoevropské dani...
inODPADY
inODPADYhttps://redakce.inodpady.cz/
Relativní a nezávislý magazín z oblasti životního prostředí a ekologie. Výběr článků a zpráv se zaměřením na problematiku odpadů, recyklace, upcyklace, technologie, legislativa, druhotné suroviny a tržní prostředí odpadového hospodářství.

Nevím, jaký je váš názor na WHO. Tedy Světovou zdravotnickou organizaci. Ať už je jakýkoli, právě tato organizace vypustila koncem roku 2019 do světa informaci, že podle „jejího“ názoru nejsou rizika spojená s šířením mikroplastů zřejmě nijak významná. Pokud patříte mezi ty, kterým oficiální prohlášení oficiálních míst postačí k vytvoření si názoru, neobtěžujte se číst dále. Pokud se však na takováto prohlášení oficiálních institucí díváte s pochybami, tak vězte, že právě v této větě je obsaženo jedno velké „nevím“. Nuže pojďme se na tyto pidiprevíty stručně podívat, ať víme aspoň to nejnutnější.

Ze zkušenosti víme, že největší patálie máme s těmi nejmenšími věcmi

Rizika spojená s šířením mikroplastů nejsou zřejmě nijak významná, říká WHO. Jedním dechem však nutno dodat, že vlastně nevíme, kolik mikroplastů se do našeho těla dostane prostřednictvím jídla, pití nebo dýchání. Takže víme, že rizika nejsou významná i když nevíme, kolik mikroplastů v nás je. Dobrá tedy. Nicméně nepříliš spolehlivé a narychlo spíchnuté studie laborují s čísly kolem 40 000 částic za rok. Jiné říkají, že na jeden litr vody to může být až 100 částic. Ale to jsou jen čísla, viďte? Zajímavější bude podívat se, odkud se tzv. mikroplasty (které mimochodem dodnes nemají svou přesnou definici) do našeho životního prostředí dostávají. Předně k jejich vzniku dochází zcela přirozenou degradací plastů. Běžný plast se totiž vlastně nerozkládá, jak se leckde můžete dočíst, ale rozpadá na drobné částečky. K tomu dochází samovolně, mechanickými vlivy nebo reakcemi s okolím. Z toho je zjevné, že mikročástice pocházejí z materiálů, které jsou nechanicky namáhány, nebo vystaveny atmosférickým vlivům. Jde tedy například o „prach“ vznikající z otěru pneumatik, silničního značení, umělohmotných podlah. Ale i z nátěrů lodí. Část těchto mikročástic je úmyslně dodávána do některých produktů (zákaz tohoto nesmyslného počínání je zatím odložen do bezpečí budoucnosti). Jde o kosmetiku, různé čisticí prostředky, odpuzovače vody, ale i o textil a již zmíněné nátěry, impregnace apod. Zdrojem je i zemědělství, kde se pro mulčování používají plastové materiály nebo kaly z čističek vod. Zdrojů je samozřejmě mnohem více, nicméně tyto jsou zřejmě ty nejběžnější.

WHO se snaží zřejmě vysvětlit to, co neví tím, co ví. Proč?

I když podle WHO jsou rizika zanedbatelná, protože sice víme, odkud se mikročástice v prostředí berou, ale nevíme, kolik jich v sobě vlastně máme, je dobré se podívat krátce na fakta, která bezpečně víme. Jak tedy mohou mikroplasty škodit? (Nijak významně, samozřejmě.) Předně je třeba si přiznat, že věda je teprve na úplném začátku svého chápání těchto materiálů a jejich vlivech na životní prostředí a tím pádem i na naše zdraví. Víme, že tyto malé částečky mohou, mimo jiné, obsahovat zbytky změkčovačů na bázi ftalátů. Dále zpomalovačů hoření, nebo zbytky polychlorovaných bifenylů. Díky hydrofobní povaze na sobě mohou akumulovat organické látky. K tomu může docházet třeba uvnitř potrubí s pitnou vodou, na jehož stěnách se vytváří film tvořený mikoorganismy (říkáme tomu biofilm). Mikročástice tak ve vodním prostředí mohou v minimální míře přispívat k šíření patogenů. No nic. Podle WHO žádné spolehlivé informace (které ve skutečnosti momentálně nemáme) nenaznačují, že by z hlediska fyzikálního měly mít mikročástice na naše zdraví nějaký vliv. Ok.

Problém s mikroplasty neleží jen na konci celé problematiky, ale zjevně i na jejím začátku

I když podle WHO netřeba se znepokojovat, je dobré vědět, kde již byly mikroplastové částice objeveny. Není žádným tajemstvím, že byly nalezeny v mořské vodě. Ale i ve vodě takzvaně sladké. Logicky pak v tělech živočichů, kteří v těchto vodách žijí, a které s oblibou pojídáme. Nalezeny byly v pivu, medu, masu, kohoutkové i balené vodě. Je nezpochybnitelné, že se nacházejí v půdě, ve které pěstujeme to, co jíme. A ve vzduchu, který dýcháme.

Po všem tom povídání a laborování s minimem informací je přinejmenším podezřelé, že tak respektovaná organizace, jako je WHO, nepřikládá těmto materiálům váhu. Nepřistupuje k nim s pokorou a snaží se je bagatelizovat. S lehkým nádechem konspirace je na místě vtíravá myšlenka, zda-li tato organizace není pod vlivem lobby, které z výroby mikročástic (bavíme se zde o uměle vyráběných nanonameriálech) plynou zisky, ze kterých tato rozpočtová organizace také něco má. Jistěže není na místě zpochybňovat váhu organizace, která ročně spolyká miliony dolarů, ale stín pochyb tu je, viďte?

WHO je organizace závislá na financování od vládních a soukromých subjektů

Vzhledem k vlastnostem plastů, které jsou jedním z nejčastěji používaných materiálů, již nedokážeme zabránit jejich vzniku „přirozenou cestou“. Co však možné je, je snažit se předcházet jejich nesmyslné výrobě a aplikaci tam, kde to není nezbytně nutné. Jistěže, nanomateriály a nanotechnologie nám přinášejí nové možnosti (a obchodní příležitosti). Ale jsme v situaci, kdy je sice dokážeme vyrábět a aplikovat, ale nevíme nic o možné patálii, na kterou si svou lehkovážností zaděláváme.

Autor článku: Martin Hobrlant

ZAJÍMAVÉ ODKAZY

Co jsou to nanoodpady? Čtěte ZDE.

O mikroplastech více ZDE.

Mikroplasty v půdě? Článek na ekolist.cz.

Mikroplasty v exkrementech? Nic nového pod sluncem. Článek ZDE.

Zdroje: časopis odpady, orb media, ekolist

Nabízíme prostor pro nezávislé zdroje, relativní informace a různé názory nebo komentáře. Náš otevřený přístup a volný tok informací je určen všem. Publikované texty, příspěvky nebo komentáře nejsou názorem redakce inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.
Chtěli byste se s námi podělit o nějaký zajímavý názor, informaci nebo nápady? Neváhejte nás kontaktovat.
kategorieEKOLOGIE

Technologie

Leave a Reply

Recyklace

Odpady z plastových obalů a nová evropská recyklační daň

V návaznosti na předchozí informace, které k tomuto tématu přinesla Česká asociace odpadového hospodářství, přinášíme další podrobnější informace, které se k nové celoevropské dani...

Elektrické grily je potřeba udržovat i správně recyklovat

Osm z deseti Čechů alespoň jednou za dva týdny rozpálí gril a s rodinou či přáteli si dopřeje třeba steaky, burgery nebo grilovanou zeleninu. O oblibě...

Jak se postarat o baterii i celé elektrokolo, aby vám dobře sloužilo

Češi milují cyklistiku a zejména v letních měsících jich brázdí tuzemské silnice a cyklostezky zvýšené množství. Roste i obliba elektrokol – elektrický pohon měla zhruba čtvrtina...

Nevíte, kam s vysloužilým elektrem? Poradí vám chytrá recyklace!

Asociace Informačních Technologií a Telekomunikací (AITAT) sdružující nejvýznamnější ICT dovozce a distributory ve spolupráci s kolektivním systém REMA, který v tuzemsku zajišťuje zpětný odběr...

Nová metoda recyklace matrací poslouží jako surovina k výrobě nových

Společnost BASF vyvinula proces chemické recyklace použitých matrací. Staré matrace díky němu poslouží jako materiál pro výrobu nových. Metoda se nyní testuje v závodě...