V projektech systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání mám čím dál častěji možnost odpovídat na otázku, jaký je rozdíl mezi cirkulární ekonomikou a INDUSTRY 5.0. Dotaz souvisí se skutečností, že na cirkulární ekonomiku, naráží posluchači v médiích téměř denně.
Je to zvláštní, protože například vyhledávač GOOGLE, vidí situaci trochu jinak. Zatímco pro pojem cirkulární ekonomika vyhledávač našel 122.000x. U pojmu INDUSTRY 5.0 to bylo 349.000.000x
Tato skutečnost však není odpovědí na otázku, kde je rozdíl. Přišel jsem na ni, až dalšími a dalšími realizacemi. Převážně přednáškami a texty, které považuji za nedílnou součást své práce.
Největším rozdílem je přístup k odpadu.
Je to skutečně tak, přístup k něčemu, co ani jeden, ani druhý nezmiňuje ve svém názvu. Tom je už zmíněno v principech, které jeden i druhý přístup popisují.
CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA stojí na tom, že změní odpady na suroviny.
INDUSTRY 5.0 na tom, že odpady nevzniknou, bude jim předejito
Na první pohled to může vypadat podobně, ale řekl bych že rozdíl nemůže být větší. Myslím že přirovnání NEBE A DUDY je poměrně výstižné.
Kromě jiného je z výše uvedeného jasné, proč je cirkulární ekonomika tak silně podporována odpadovým průmyslem a dotována na úrovni nejenom lokální, národní, ale i Evropské a Světové. Pomáhá totiž odpadovému průmyslu nadále růst, a to ještě silněji, než pomohlo zavedení pojmu RECYKLACE.
Zároveň jsou najednou naprosto transparentní i důvody, proč stejná podpora není dána i INDUSTRY 5.0. Proč se komunita kolem cirkulární ekonomiky, tak silně brání tomu, aby INDUSTRY 5.0 uznala jako nástroj hodný následování, či použití.
Rozdíl je viditelný na první pohled
Zatímco ti, co chtějí využívat odpad jako zdroj, což je mimo jiné novodobé heslo mnoha odpadových společností, které jej s oblibou píší na popelnice, kontejnery i svozová auta, se vyžívají v prostředí plném odpadu a z jeho nárůstu mají radost (viz foto vlevo). Jsou zde ti, kdo se zabývají prevencí vzniku odpadu. Namísto odpadového kontejneru, chtějí mít na místě čisto a uklizeno. Budou na něm namísto odpadu skladovat výrobky pro druhotné využití.
Podíváme-li se na celou problematiku očima zákona, pak je to ještě jasnější.
S odpadem mohou zacházet jen vybraní jedinci (je jedno, zdali jsou to osoby fyzické, či právnické). S výrobkem, či materiálem, který se nestal odpadem však mohou zacházet všichni. To je největší hrozba pro odpadové společnosti, které si zvykly na strachem udržovaný monopol moci.
A tak nezbývá se než zeptat, proč tolik měst stále preferuje generování odpadu a platbu neustále rostoucích částek za jeho „management“ namísto toho, aby jednou pro vždy začali vzniku odpadu předcházet. Namísto nákladů generovali zisky, které by mohly plynout například ze vzniku mikrotováren, takových, jakými jsou například IBCSD WERKy a další místa.