V minulém týdnu jsme na serveru inODPADY.cz zveřejnili článek týkající se objemu vyhozeného ovoce a zeleniny v jediném výrobním závodě v tuzemsku. Nejčastější reakcí bylo nejen „TO SNAD NENÍ ANI MOŽNÉ“ nebo „TO BYCHOM MOHLI …“
Právě tato druhá část byla tou, kterou chci svými články i prací vyvolávat a to vždy, když mám možnost jednou z forem, které používám promlouvat k lidem a firmám a budit je.
K první reakci zmíněné v perexu občas reagující dodávají, že „TO BY SE U NÁS STÁT NEMOHLO“
Dnes ráno ve čtvrtek 25.7.2019 jsem na jedné ze svých cest objevil poklad. Tak, jako mnohdy, ležel po nohama a v toto případě i pod koly.
Nebýt mé cesty po šesté hodině ráno, neobjevil bych v krajině vyschlé rekordními teplotami nic. Mohl bych tak jako mnozí sedět v klimatizované kanceláři a psát report o tom, jak se u nás neplýtvá. Byla by to lež, ale dobře placená, tak co bych se trápil.
Budu se trápit a rád!
Protože vím, že na rozdíl od sezení v kanceláři a psaní nebo pronášením polopravd, mám možnost změnit svět ve kterém žiji.
Po ujetí ranních 23 km. Které se mnou absolvoval i můj spolujezdec jsem si vzal batoh a tašku a jel část pokladu zachránit.
Při této akci jsem si jej odvezl do své pracovny a zjistil, jak je vlastně zrno těžké. Jedna taška hravě překonala 10 kg hranici a dle toho jsem měl možnost upřesnit svůj odhad. Na zemi leží 500 – 700 kg zrní.
Cyklisté ho objíždějí. Motoristé jedou skrz a chodci ho obcházejí, ale nikdo se nesehnul a nesebral ani zrno, až na mne.
V minulých dvou letech jsem se s ohledem projektu zaměřeného na plýtvání potravinami, do problematiky hlouběji ponořil a čísla mi vyrazila dech.
75% sklizně nikdy nedojde ani do druhého kroku zpracování a jde na skládku
2% z celkového plýtvání jídlem tvoří zbytky na talíři
100% nesnědených potravin v restauracích a průmyslových kuchyní je z hlediska legislativy „nebezpečným odpadem“ a nesmí být ani zkrmeno zvířaty.
Spotřeba vody na pěstování se na kilogram potravin počítá na vyšší desítky až stovky litrů.
Velký negativní podat v objemu plýtvání mají dotace na zemědělskou výrobu. Díky chybně nastavenému systému totiž často dotační program nezajímá, co se s vypěstovaným produktem děje a dotace jsou vyplaceny. Pěstuje se tedy pro pěstování, pro objem, bez ohledu na skutečnou potřebu nebo spotřebu.
Zatímco premiéři a ministři životního prostředí sází za přítomnost kamer a fotografů, do na troud vyschlé země sysly, kteří namísto nor budují si dnes kobky na dožití a nechávají svou zemi pustošit penězi, které pod jejich polštáři tak krásně šustí.
Ptáte-li se, co se zachráněným zrním udělám, musím odpovědět, že nevím. Jeho část jsem však již nyní zasel na střeše, kterou chci udělat zeleným útočištěm, a to za pomoci průmyslových přepravek KLT, nepotřebné hlíny a rostlin, které naleznu.
Na rozdíl od profesionálních instalací zelených střech totiž mám možnost jednotlivými kusy země (300x400x220 mm) hýbat a přesouvat je tam, kde jim bude nejlépe a nevím, kdo z Vás by odmítl při ceně 75,-Kč/ks postupovat stejně, obzvláště je-li v ceně i víko, které z minizahrádky udělá vodě i myším odolný box na každou zahradu, chatu, ale i do garáže, či dílny.
V případě zájmu, se ozvěte, myslím, že jich v systému máme ještě pár tisíc
P.S. : celý příběh má fascinující rozuzlení. Při příjezdu do pracovny jsem požádal paní vrátnou, aby se případných návštěvníků zeptala, zda-li by se jim nehodilo zrní například pro domácí zvířata, či jiné účely a netrvalo ani hodinu a přišel zájemce, který chtěl mnou nasbírané zrní odkoupit pro svou malou farmu. Ukázal jsem mu na mapě místo, kde je poklad uložen a jsem si téměř jist, že zítra na místě nebude ani zrnko, které by přišlo nezájmem, nazmar.