Francouzská tajná služba provedla v roce 1985 bombový útok na vlajkovou loď Greenpeace Rainbow Warrior. V jejích útrobách zemřel fotograf Fernando Pereira. Novozélandská policie agenty odhalila a spustila tím obrovský mezinárodní skandál. Loď Rainbow Warrior však žije dál, oceány brázdí již třetí plavidlo tohoto jména.
„Přijde čas, kdy země bude zpustlá, řeky otrávené, moře zčerná a ptáci začnou padat z nebe. Pak v poslední chvíli indián znovu získá svého ducha, spojí se s bílým mužem a naučí ho ctít zemi. Společně povstanou proti zkáze a stanou se bojovníky duhy.“ Právě podle této indiánské legendy dostala jméno loď, která se ve své době stala symbolem odhodlání chránit životní prostředí a mír. Rainbow Warrior – Duhový bojovník. Loď, jež byla svědkem největších úspěchů i nejtěžších okamžiků v historii Greenpeace.
Francouzská vláda plánovala v roce 1985 provést na tichomořském atolu Mururoa jaderné pokusy, proti nimž hodlalo Greenpeace protestovat. Vlajková loď Greenpace Rainbow Warrior měla za úkol vést do oblasti celou flotilu menších plavidel a jadernému testu zabránit. Francouzská tajná služba proto dostala za úkol Rainbow Warrior „neutralizovat“, což její agenti provedli dvěma bombami, jimiž loď kotvící v novozélandském Aucklandu potopili. Obětí bezohledného útoku se nestala pouze loď. Fotografa Fernanda Pereiru, pětatřicetiletého otce dvou dětí, stál útok francouzských agentů život.
Osm měsíců za smrt fotografa
První bomba explodovala 10. července 1985 ve 23:38, když bylo osazenstvo lodi v jídelně a oslavovalo narozeniny jednoho ze členů posádky. Vrchní inženýr Davy Edwards spěchal do strojovny, kde našel díru velikosti auta, jíž do lodi teklo. Kapitán vydal příkaz k opuštění lodi, ale Fernando Pereira spěchal do své kabiny pro fotografické vybavení. Právě v tom okamžiku explodovala druhá nálož, která se Fernandovi stala osudnou. Jeho smrt krutě zasáhla rodinu i přátele a kolegy. Pro organizátory útoku však nepředstavovala víc než nepříjemnost.
Bombový útok na vlajkovou loď Greenpeace se stal na Novém Zélandě událostí a rozjelo se důkladné vyšetřování, které odhalilo, že na svědomí jej měli agenti francouzské tajné služby a že šlo o první (a až do nedávna jediný) teroristický čin spáchaný na území Nového Zélandu.
Zabití člena Greenpeace se stalo roznětkou několikaměsíčního skandálu, kterým se musel zabývat i generální tajemník OSN. Vyšetřování totiž ukázalo, že útočníci jednali přímo na příkaz vysoce postavených členů francouzské vlády. Z mnoha tajných agentů zapletených do atentátu však byli nakonec odsouzeni jen dva. A z desetiletého trestu si navíc odseděli jen osm měsíců. Poté byli předáni do Francie, kde byli následně propuštěni, oslavováni jako hrdinové a vyznamenáni za zásluhy. Neopravitelný vrak Rainbow Warrior byl po odstranění součástí z nebezpečných látek slavnostně potopen v jednom z novozélandských zálivů, kde nyní slouží jako umělý útes mořským organismům. O bombovém útoku na loď Rainbow Warrior byl pak natočen stejnojmenný film se Samem Neillem v hlavní roli policejního vyšetřovatele.
Duhu nepotopíš
Duhový bojovník však z flotily Greenpeace nezmizel na dlouho. Francie byla za zničenou loď a veškeré další újmy mezinárodní arbitráží přinucena zaplatit Greenpeace odškodné ve výši 8,17 milionů dolarů. Organizace za tyto prostředky pořídila starou rybářskou loď, na níž přibyly tři stěžně i nejmodernější navigační technika, a vznikla tak záoceánská motorová plachetnice. V roce 1989, v den čtvrtého výročí útoku, byl na svou první plavbu slavnostně spuštěn Rainbow Warrior II. Druhý Duhový bojovník od té doby brázdil vody světových oceánů všude tam, kde docházelo k ekologickým zločinům.
Rainbow Warrior II úspěšně pokračoval i v kampani za Pacifik bez jaderných testů, která byla nakonec korunována úspěchem – v roce 1996 byla francouzská vláda po mohutné kritice veřejnosti donucena testy na tichomořském atolu Mururoa zastavit. Během své dlouhodobé mise odhalil Duhový bojovník se svou odhodlanou posádkou řadu zločinů proti životnímu prostředí: přinesl svědectví o ilegální těžbě dřeva v Indonésii, odhalil rozebírání toxických částí starých lodí v Indii, objevil znečišťovatele v severním Pacifiku či pomáhal obětem tsunami, které koncem roku 2004 zasáhlo jihovýchodní Asii. Plavil se vstříc velrybářům, protestoval proti válce v Iráku, změnám klimatu i poškozování světových oceánů, a stal se tak symbolem naděje pro miliony lidí po celém světě. Paluba lodi Rainwbow Warrior II byla poctěna návštěvou řady významných osobností, včetně tibetského Dalajlámy.
Třetí generace Duhového bojovníka
Rainbow Warrior se jako nejznámější loď z flotily Greenpeace stal již téměř synonymem samotné organizace. Poté, co nastoupil cestu svého legendárního předchůdce, byl Duhový bojovník vždy neúnavně a s plným nasazením tam, kde to bylo třeba. Avšak i bojovníci stárnou a ten Duhový překročil na loď úctyhodnou padesátku, takže odešel na zasloužený odpočinek. Organizace Greenpeace ovšem postavila novou loď – Rainbow Warrior III. Na rozdíl od všech ostatních lodí z naší flotily, jež vznikly rekonstrukcí starých plavidel, je třetí z rodu Duhových bojovníků zbrusu nová „zelená“ loď, která se stavěla s použitím nejmodernějších a nejšetrnějších technologií.
Lodě hrají při práci Greenpeace klíčovou roli. Díky nim můžeme po celém světě přímo na místě dokumentovat poškozování životního prostředí a prostřednictvím nenásilných přímých akcí na to upozorňovat veřejnost. Rainbow Warrior vždy představoval důležité spojení s veřejností po celém světě, zejména v rozvojových zemích. Při dnech otevřených dveří stojí stovky návštěvníků frontu, aby mohli loď navštívit a diskutovat s posádkou jak o lokálních, tak o globálních ekologických problémech.
Rainbow Warrior III je velmi dobře vybaven pro práci v důležitých regionech světa. Ať už se bude jednat o Tichomoří, africké pralesy v oblasti Konga, nebo Amazonii – s novou lodí může Greenpeace za pomoci nejmodernějšího vybavení a nástrojů jít přímo do akce. Největšími přednostmi plavidla je zejména možnost plout na velké vzdálenosti, několik dalších rychlých člunů na palubě či přistávací plošina pro vrtulník.
Autor: Lucie Černá, bývalá tisková mluvčí a koordinátorka evropských projektů Greenpeace