Všichni mluví o kvalitním recyklačním systému Švédska. Je to správné řešení, když se musí odpad dovážet z jiných zemí za účelem udržení recyklace nebo energetického využití? Česká republika asi může jen snít o takovém účinném systému odpadového hospodářství.
Ale pozor není všechno tak růžové, jak se někdy popisuje. Co bude dělat Švédsko, až se rozjede naplno systém vyšších cílů recyklace v Evropě, kdo bude krmit jejich spalovny na využití odpadu?
Další země jako Německo, Rakousko, Nizozemí nebo Dánsko začalo také dovážet odpad, v neposlední řadě proto, že si hodlá udržet svou míru recyklace, aniž by byla ohrožena životaschopnost jejich spaloven.
Recyklace odpadu ve Švédsku, je tak revoluční, že země musí dovážet odpad z jiných zemí, aby uspokojila svá recyklační zařízení v provozu. Na skládku se dostane méně než 1 procento komunálního odpadu už od roku 2011. To je slušné procento, ale na úkor čeho a jakým způsobem.
Švédové jsou jedni z prvních zemí, která zavedla vysokou daň na fosilní paliva už v roce 1991 a nyní využívají převážně energii z obnovitelných zdrojů. Postavili velké zdroje na využití zbytkového komunálního odpadu ve své chladné zemi.
Je zřejmé, že mnoho odpadů, které procházející zařízením pro spalování je kategorizováno způsobem nakládání „Recyklace a využití“. Ve skutečnosti to může být i tak, že příliš mnoho odpadu končí v kapacitách spaloven, a tak brání recyklačnímu průmyslu.
Co to znamená pro Českou republiku? Můžeme si vybrat. Zvedneme poplatek za skládkování, tedy musíme umět více třídit a recyklovat nebo odkloníme odpady do zařízení pro spalování, ale obojí dobře fungovat nebude.
Evropská unie po nás chce, abychom odpad hlavně třídili a recyklovali. Z komunálního odpadu vytřídili především materiálově využitelný a biologický odpad. Proto musíme recyklaci zvýhodnit a motivovat firmy k třídění a recyklaci odpadu. Důležitá je také motivace investorů, kteří budou investovat do recyklačního průmyslu.
Země, které prošli změnami v odpadovém hospodářství to už mají za sebou. Nové spalovny byly postaveny v odezvě na zákaz skládkování. V té době se mnozí oprávněně obávali, že se vytváří příliš mnoho kapacit pro spalování a potlačuje se recyklace. Dnešní stav je takový, že tlak investorů je na místě a musí hledat surovinu do svých spaloven za jakoukoliv cenu, a to i na úkor recyklace.
Vzhledem k tomu, že politikou EU jsou plánované cíle na 65 % recyklace do roku 2030 může být zajímavé sledovat nekončící boj o odpad.
Energetické využití odpadu není recyklace!
Pokud jenom odkloníme odpad od skládek a posvětíme to zákonem, investoři spalovny budou stavět. Recyklace odpadu je stále nákladný proces, který sebou nese mnoho překážek. Recyklace vyžaduje oddělení materiálů, a to je pořád špinavá a ruční práce.
Investoři se mnohem více zajímají o dlouhodobé investice, a to výroba energie zajisté je.
Výstup z recyklace je druhotná surovina, která na dnešním trhu nemá nic jistého. Podpora recyklátů v prvovýrobě zatím není na takové podporované úrovni.
Měli bychom se snažit více třídit i snížit produkci našich odpadů a více recyklovat. Ze zbytkového nevyužitelného odpadu můžeme vyrobit palivo do stávajících nebo upravených spaloven. Není dobrým řešením, budování dalších a další spaloven. Naopak, musíme se zavázat ke strategii založenou na neplýtvání a více odpady recyklovat.