Světový den vody vyhlásila v roce 1993 OSN na 22. března. Tento den má připomínat, že na světě přes miliardu lidí trpí nedostatkem pitné vody, nebo nemá k vodě přístup. Měl by ale také připomenout, že vodou zbytečně plýtváme a ukázat kde. Téma letošního svátku vody proto úbytek vody v důsledku klimatické změny a udržitelné hospodaření s vodou.
Organizace European Environmental Bureau, která sdružuje přes 140 různých organizací s tématem ochrany životního prostředí v Evropě, upozorňuje, že energetický sektor je jedním z největších odběratelů vody v EU. Jen německé hnědouhelné doly těží jednu miliardu m³ vody ročně, což je pětinásobek roční spotřeby vody v celém Berlíně. V Česku, Německu a Polsku spotřebuje uhelný průmysl v průměru šestkrát více vody než domácnosti; ale zatímco lidé platí za jeden m³ pitné vody mezi 2,75 a 5,5 eury, uhelné společnosti dostávají při placení výrazné slevy, nebo dokonce neplatí nic!
„Uhelné korporace znečišťují naši vodu a vyhýbají se placení, zatímco lidé a příroda nesou náklady.“ Není to jen nespravedlivé, podle zákonů EU je to i nezákonné. Je čas abychom chránili vodu a aby znečišťovatelé nesli odpovědnost.
Evropští kolegové samozřejmě zmiňují i problematiku polského hnědouhelného dolu Turów. Důl a nedaleká elektrárna doslova vysávají vodu z českého a německého pohraničí. Odhadovaný pokles spodních vod v regionu je víc než 100 metrů. Vodu, kterou používají, navíc uhelné doly a elektrárny znečišťují železem, sírany a rtutí. Po několika letech sporů mezi polskou státní energetickou firmou PGE a ekologickými aktivisty se stal Turów celoevropským problémem. Česká vláda podala žalobu na Polsko k Soudnímu dvoru EU. PGE přesto v Polsku stále usiluje o prodloužení těžby do roku 2044. Její žádost nyní bude posuzovat ministr životního prostředí a klimatu Michal Kurtyka. Proto jsme se rozhodli napsat jemu a předsedovi správní rady PGE, že podle nás je těžba do roku 2044 nesmysl a že by se důl Turów neměl rozšiřovat. A můžeš to udělat i ty.
Napiš polskému ministrovi klimatu a životního prostředí a šéfovi těžařů z PGE, aby neprodlužovali těžbu v polském dole Turów.
Uhelný průmysl je hlavním viníkem klimatické krize, která v minulých letech vysoušela české území. Kromě toho ale těžba, propírání a spalování uhlí také spotřebovává neuvěřitelné množství vody. Pokud chceme vodu chránit, musíme uvažovat o alternativách a o konci uhlí. Jako první musí skončit osvobozování důlních společností od poplatků za vodu a poskytování slev, o kterých si může běžný odpovědný spotřebitel nechat jen zdát. Část nákladů uhelného průmyslu tak jako obvykle nese veřejnost. Jedná se o dar pro uhelné korporace v řádu milionů eur. Tento přístup navíc odporuje Rámcové směrnici EU o vodě, která ukládá, aby členské státy EU zajistili, že všichni uživatelé vody zaplatí odpovídající cenu a že znečišťovatelé ponesou náklady na škody na životním prostředí, které způsobí.
Autor: Luboš Pavlovič