Místo na skládkách má odpad končit v plamenech. Aktuální plán českého odpadového hospodářství a připravovaná legislativa přinášejí renesanci spaloven. Jenže kvůli recyklaci nebude co pálit, varují ekologové. Podle nich stejná politika způsobila v Německu a Rakousku výstavbu zbytečných spaloven, které nyní nemají využití.
Po pětiletých tahanicích a diskusích se zdá, že stavbě spalovny v Komořanech nic nebrání. Nedávno ji schválili i zastupitelé Ústeckého kraje. U Mostu tak vyroste provoz za tři miliardy, který ročně zlikviduje na 150 tisíc tun komunálního odpadu.
Komořanský provoz ovšem nebude jediný. Aktuální plán českého odpadového hospodářství a připravovaná legislativa přinášejí renesanci spaloven. A to navzdory varování ekologů, že kvůli rostoucí recyklaci odpadů v nich brzy nebude co pálit.
„Podporujeme energetické využití odpadu,“ shrnul pro LN Jan Maršák z ministerstva životního prostředí. Jak vysvětlil na nedávné konferenci Odpad zdrojem, pořádané Institutem cirkulární ekonomiky, spalování je nutné, aby se zmenšovaly skládky. Do roku 2024 by mělo množství skládkovaného směsného smetí klesnout na 650 tisíc tun ročně, což je čtyřikrát méně než loni.
Z pěti milionů tun komunálního odpadu vyprodukovaného v Česku každý rok má během devíti let v kotlích končit 1,5 milionu tun. V současnosti fungující spalovny – v Praze, v Brně a v Liberci – takové množství nezvládnou. Společně za rok spálí „pouze“ 680 tun neroztříděného odpadu. Ministerstvo životního prostředí proto kromě maxikotelny v Komořanech počítá s výstavbou dalších čtyř nových spaloven.
Nyní se uvažuje o výstavbě dalších provozů v Přerově, Karviné, Mělníku a Opatovicích za celkem více než 14 miliard korun. Společně s Komořany a zatím soudně uzavřeným Chotíkovem u Plzně by tak v republice mohlo velmi pravděpodobně fungovat až devět spaloven.
Jan Maršák z ministerstva životního prostředí nicméně odmítá, že by se do hry vracela vize, podle níž měl mít takový provoz každý český a moravský kraj. Na takovém plánu se pracovalo před čtyřmi lety a prosazoval jej tehdejší ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS).
Jak ale upozorňují ekologičtí aktivisté, masivní rozvoj spaloven nejde dohromady s dlouhodobým požadavkem Evropské unie. Podle její legislativy musí členské země do roku 2030 recyklovat 65 procent veškerého komunálního odpadu.
Spalovny, nebo třídírny?
„Spalovny spalují netříděný směsný odpad, nejsou schopny pracovat s tím vytříděným,“ upozorňuje na zásadní zádrhel Ivo Kropáček, odborník Hnutí Duha. „Proto nedává smysl stavět další spalovny na směsný odpad,“ dodal s odkazem na zvyšující se míru recyklace.
„V Německu a Rakousku stejná politika způsobila výstavbu zbytečných spaloven, které nyní nemají využití. Snaží se proto dovážet odpady ze zahraničí, aby snížily své ekonomické ztráty, a omezují recyklaci v širokém spádovém okolí,“ pokračuje Kropáček.
A rovnou zmiňuje záměr na výstavbu megaspalovny v Mělníce s roční kapacitou 400 tisíc tun odpadů. Společnost ČEZ jí chce nahradit jeden z dosluhujících a silně znečišťujících bloků zdejší stárnoucí hnědouhelné elektrárny. Jenže pokud se recyklace bude skutečně rozvíjet tak rychle, jak Brusel přikazuje, podle Kropáčka nebude mít mělnická spalovna brzy čím přikládat.
Odpadky místo uhlí
Ekologové upozorňují případné investory ještě na další potíž. Rapidně se totiž snížila možnost získat na spalovny dotace z Evropské unie, jež mohou tvořit i čtvrtinu nákladů celého projektu.
Brusel chce nyní svými finančními injekcemi podporovat spíše jiné projekty. Například výstavbu a modernizaci sběrných dvorů či bioplynové stanice.
Podle Maršáka z resortu životního prostředí ovšem ani plánované nové spalovny nouzi o odpad mít nebudou. V budoucnu prý díky inovacím budou moci do plamenů posílat i méně výhřevný materiál prošlý tříděním.
Shoda ministerstva s ekology zatím panuje pouze na tom, že vytříděné odpadky jako například špinavé plasty a silně špinavý papír by mohly dobře posloužit v teplárnách. Umožnit to mají nové kotle, jejichž nákup rovněž podporuje Evropská unie. Díky této modernizaci se sníží závislost na hnědém uhlí a zároveň klesne objem nezpracovatelného smetí z popelnic.
Další variantou je spoluspalování nejrůznějších druhů nerecyklovatelných odpadů za vysokých teplot okolo 1400 stupňů Celsia. Je to sice dražší, nevzniká přitom ovšem žádný toxický odpad.
Což se nedá říct o běžných spalovnách. Například ta v Komořanech u Mostu má ze 150 tisíc tun odpadu podle údajů sdružení Arnika vyprodukovat 46,3 tisíce tun škváry a popela, včetně 1500 tun toxického popílku.
Autor – Ondřej Stratilík
Zdroj – http://ceskapozice.lidovky.cz/