Předcházení vzniku odpadu a plýtvání nebo stav ZERO WASTE

Je neplýtvání omezováním? V rámci implementačních projektů zabývajících se systémovou prevencí vzniku odpadu a plýtvání se mne na počátku naší spolupráce lidé a jejich prostřednictvím i firmy často ptají. Budeme se muset při implementaci INDUSTRIAL UPCYCLING, či přechodu na INDUSTRY 5.0 výrazně omezovat. Má odpověď je vždy negativní. To vyvolává další dotazy, díky nimž je možné měnit mysl všech, kdo pochopili, že normální je neplýtvat.

Dotazy souvisí hlavně s informacemi, které přichází z komunity ZERO WASTE (nulový odpad) Zero Waste se zaměřuje na život jednotlivce, případně rodin. Skutečně věta o tom, že se BUDEME MUSET OMEZIT se v materiálech, knihách nebo v tisku objevuje často. Stejně hojně vyslovována na workshopech tomu určených.

Prevence vzniku odpadu a plýtvání nevede v první fázi ke stavu ZERO WASTE. Procesem je postupný vývoj, který vede lidi i společnosti ze stavu WASTEFULL, čili plýtvání je normální do stavu WASTELESS, čili plýtvání je systémová chyba.

Uvedeme-li si to na příkladu, tak by ZERO WASTE znamenalo, že například přestaneme kupovat oblíbený a osvědčený výrobek. Tedy proto, že množství obalu oproti výrobku, je tak velké, že tvoří velkou část našeho odpadkového koše. Často i s obsahem, který kvůli velikosti tohoto balení a „výhodnosti ceny“, nestačíme spotřebovat

V případě přístupu INDUSTRIAL UPCYLING bude prvním krokem zjištění zda-li se daný produkt nedá koupit v menším balení. Často je i na jednotku levnější, obzvláště v tuzemských supermarketech. Pokud jej výrobce v menších baleních neposkytuje, pak je otázkou, zda-li by nebyl k sehnání například v bezobalových obchodech. Spolu s tímto krokem pak začínám komunikaci s výrobcem a dodavatelem. Zahajuji diskuzi na sociálních sítích k tomu, aby se na danou možnost poukázalo. Tlakem zespoda napomáhá ke změně.

Šest let praxe mne totiž naučila, že za špatným stavem nemusí být ani tak záměr, jako profesní slepota. Tu je nutné bourat při každé příležitosti a způsobem, který nebude v rozporu se zákony.

“ ZERO WASTE komunita si nekoupí vodu v jednorázové plastové lahvi. „

Já ano a stejně tak i lidé respektující systémovou prevenci vzniku odpadu, jako cestu. Na rozdíl od „doporučení“ výrobce však tuto lahev nepoužiji jednou. Naplním ji znovu a když už z ní nebudu chtít pít, mohu si z ní udělat zásobárnu na drobnosti. Mohu ji naplnit plastem a vytvořit ECOBRICK. Mou ji naplnit použitými papírovými utěrkami a ukázat, co znamená komprese materiálu. Mohu do ní dát obsah „vodního kamene“ z bojleru, abych dokázal, že ve vodohospodářském průmyslu se děje něco, co by se dít nemělo, jen je to schováno v trubkách, potrubích a nádobách, které se ničí zevnitř a zkracují životnost výrobků, které nejen, že nejsou levné, ale svým zničením zanechávají za sebou nutnost nákupu výrobku nového.

Obě výše uvedené postupy ukazují na nejvýraznější rozdíl mezi hnutím ZERO WASTE a INDUSTRIAL UPCYCLING, či chcete-li INDUSTRY 5.0.

“ Pro ZERO WASTE komunitu, které fandím, je řešením osobní rovina a dále nezkoumají. „

Lidé pohybující se v oblasti INDUSTRIAL UPCYCLING a INDUSTRY 5.0 hledají plošné a systémové řešení. Jak tedy vidíte je mezi oběma koncepty rozdíl, což neznamená že jeden, nebo druhý je špatný, spíše určuje, pro koho je ve finále určen.

ZERO WASTE je určeno pro jednotlivce, kteří mohou bez nutnosti přemýšlení nad dalšími souvislostmi změnit své vlastní chování. Mohou s touto změnou žít uprostřed nezměněných a snaží se je motivovat druhé. Bohužel motivaci je často na překážku nutnost se omezit.

INDUSTRIAL UPCYCLING a INDUSTRY 5.0 je primárně určeno právě pro oblasti, kde návaznost a souvislosti jsou nedílnou součástí celku. Chcete-li subdodavatelského řetězce činností. Změna není podmíněna nutností se omezovat, protože se jedná o změnu systémovou a lze s ní naopak dosahovat mnohonásobně vyšší profitability tam, kde byla jen vysoká nákladová položka. Snad i proto, jsem na dotaz CHCETE GENEROVAT ODPAD, NEBO PROFIT, dostal za celých šest let je jednu jedinou odpověď.