- Reklama -spot_img

Paradox nerecyklovatelného recyklovatelného obalu

Nerecyklovatelný recyklovatelný obal?

Aktuálně

inODPADY
inODPADY
Relativní a nezávislý magazín z oblasti životního prostředí a ekologie. Výběr článků a zpráv se zaměřením na problematiku odpadů, recyklace, upcyklace, technologie, legislativa, druhotné suroviny a tržní prostředí odpadového hospodářství.

V oblasti třídění odpadů se často setkáváme s paradoxy, které nejsou na první pohled zcela patrné. Přitom v celkovém kontextu staví oblast recyklace do podivného světla, které za ní nechává přinejmenším stín pochyb. Na blogu již byla řeč o bizarní logice recyklace obalového skla. Dnes se v krátkosti podíváme na další paradox. Na vlastně nerecyklovatelný recyklovatelný obal. Jakkoli předchozí slovní spojení může znít divně, je realitou. Řeč bude o kovových tlakových obalech. Obalech, ve kterých si kupujeme deodoranty, antiperspiranty, pěny na holení, barvy nebo osvěžovače vzduchu. Mnohdy s vírou, že tyto kovové obaly stačí vhodit do kontejneru na drobný kovový odpad. A věříme, že budou zrecyklovány.

 

ZAVÁDĚJÍCÍ ZNAČENÍ

Tlakové nádobky jsou sice vyrobeny z kovů, které lze zpracovat. To říká i trojúhelníková značka s číslem. Železné obaly mají v trojúhelníčku číslo 40 FE. Obaly z hliníku číslo 41 ALU. Čísla 42–49 jsou přiřazena dalším kovům. Takže kde je problém? Na obalu těchto kovových obalů najdeme i jinou značku. A sice červený kosočtverec a v něm symbol plamene. Co tento výstražný symbol znamená? Že jde o hořlavý plyn. Značka se nám snaží sdělit, že obsah obalu je hořlavý – rozuměj za určitých podmínek může explodovat. To je zapříčiněno hnacím plynem, který z obalu vytlačuje produkt. Deodorant, pěnu, barvu, vůni. Která ze značek je důležitější? Ta s plamínkem. Správně by se tyto obaly měly vyhazovat do nádob na nebezpečný odpad, protože v lahvičce vždy trocha obsahu zůstane. A zde je problém, protože kontejnery na „nebezpečný odpad“ jsou jen složitě dostupné. V této oblasti tedy vládne improvizace a zmatek.

Aerosolový rozprašovač je kovová, skleněná nebo plastová nádobka určená pro jednorázové použití, která obsahuje stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný plyn pod tlakem, samotný nebo ve směsi s kapalinou, pastou nebo práškem. Je opatřena uzávěrem, který umožňuje vypouštění obsahu jako směs pevných nebo kapalných částic v plynu, ve formě pěny, pasty, prášku nebo v kapalném stavu.

Pojem aerosol byl pravděpodobně použit poprvé už v roce 1790. První patent pro aerosolový sprej byl udělen v Oslu v roce 1926 Ericu Rotheimovi. V roce 1939 získal Američan Julian S. Kahn patent na jednorázový sprej, který byl velmi primitivní.

Za vynálezce moderního spreje jsou považováni Američané Lyle Goodhue a William Sullivan. Jejich konstrukce byla patentována v roce 1943 a je předchůdkyní mnoha současných aerosolů. Masovou produkci aerosolů vyvolala potřeba armády USA ochránit svoje vojáky před komáry v Pacifiku během 2. světové války.

(Zdroj: MPO)

Obaly, i když jsou z recyklovatelného materiálu, mají ovšem na sobě značku plamínku. Svým způsobem se tedy jedná o nebezpečný odpad (zjednodušeně řečeno). Je to podobné jako s municí. Obal je z materiálu, který lze zpracovat, ale problém je s obsahem. Některé organizace říkají, že je do kontejneru na drobný kovový odpad možné vhazovat „zcela vyprázdněné“ tlakové nádobky. Lze toho docílit? Jistěže ne. V kontejnerech se objevují i ne zcela prázdné obaly. Při následném drcení pak může dojít k tomu, před čím varuje značka s plamínkem. Proto je vhodné poslechnout si i druhou stranu, která říká, že tyto obaly do kontejnerů na drobný kovový odpad nepatří, protože budou stejně vyřazeny. A patří do odpadu směsného.

Problém je vhodné řešit na jeho začátku

… a ne na jeho konci, jak to často děláme. Přestaňme si proto lámat hlavu s tím, kam vyhodit prázdný nebo poloprázdný obal od holicí pěny, laku na vlasy nebo osvěžovače vzduchu. Pojďme se na problém podívat na jeho samotném začátku. Jistě, do čeho výrobci balí své produkty zatím ovlivnit nedokážeme. Vezmeme-li v potaz, že o tom, kolik odpadu vyprodukujeme a jaká bude naše takzvaná ekologická stopa, rozhodujeme v okamžiku, kdy si kupujeme zboží nebo službu, pak je řešení zjevné. Mnoho produktů, které běžně (ze zvyku) nakupujeme v problematických aerosolových obalech, má alternativy. Plasty, sklo. A v poslední době se můžeme setkat i s ekologickými obaly ze dřeva nebo papíru, jejichž ekologičnost je však přinejmenším sporná, protože tyto obaly nelze dále nijak smysluplně využívat. Jsou tak ekologické zdánlivě jen během aktu prodeje. Paradoxně nám tak nejlépe vychází tvrdý plast. Jde o kvalitní, snadno recyklovatelný materiál. Tlakové nádobky jsou jedním z archetypálních produktů, které se nedočkaly žádné zásadní inovace, která by zohledňovala, co se s nimi stane na konci jejich životnosti. Výrobci je používají proto, že mají k jejich produkci technické vybavení. A jsou praktické. Co se stane s miliony tun použitých obalů, je příliš netrápí.

Nabízíme prostor pro nezávislé zdroje, relativní informace a různé názory nebo komentáře. Náš otevřený přístup a volný tok informací je určen všem. Publikované texty, příspěvky nebo komentáře nejsou názorem redakce inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.
Chtěli byste se s námi podělit o nějaký zajímavý názor, informaci nebo nápady? Neváhejte nás kontaktovat.
- Reklama-
kategorieRECYKLACE
- Reklama -

Aktuálně

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama-

Recyklace