Vítejte v Kocourkově. Když jsem se rozhodl napsat poslední srpnový příspěvek, který vychází na pondělí, stále dokola mi hlavou běželo slovo KOCOURKOV. Souviselo to s komentářem, který jeden z mých obchodních partnerů umístil pod jedním z mých příspěvků na LINKEDIN, napsal „ZLATÝ KOCOURKOV ……“ Nic více a nic méně. Pomohl mi si uvědomit jednu zásadní skutečnost.
Na rozdíl od Kocourkova totiž v zemi, kde žiji a nejenom tam, politici těm kocourkovským nesahají ani po kotníky. Na rozdíl od nich totiž nikdy nepřechází od slov k činům. Ano, je to skutečně tak. V Kocourkově, dohodnou-li se na něčem radní, tak se to udělá.
V parlamentu, vládě nebo kongresu, třeba i na shromáždění valné rady OSN nebo sovětu., Jediným výsledkem je zapsání do análů a moudrých knih, tím jejich činnost končí.
Když jsem začal psát tento příspěvek, chtěl jsem jej doplnil originálním zdrojem. Ten dle mé mysli přinesl pan Ondřej Sekora. Bohužel jsem si nepamatoval celý název knihy, proto jsem zadal do vyhledávače slova „ U NÁS V KOCOURKOVĚ“
Překvapenější s výsledkem jsem být nemohl, namísto dětské knihy, filmové drama obsazené hvězdami, které bych v něm nečekal. Jan Werich, Jindřich Plachta, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Jaroslav Marvan. Skutečná herecká elita a to nejen v době roku 1934, kdy film vznikl.
Kniha, kterou jsem měl s Kocourkovem spjatu já sám, vyšla o 13 let později. Je to v roce 1947 a dá se tedy předpokládat, že její autor Ondřej Sekora ji psal v období druhé světové války.
Ovšem internet vydal ze svého archivu mnohem více. Jen pohled do wikipedie ukazuje, že prostředí a vjemy, které se ke Kocourkovů váží, nejsou jen lokálním jevem. Objevovali se a objevují v globálním pojetí, většinou ovšem nesou jiný název. Evropské písemné záznamy sahají až do 17 století. Já však věřím, že ve skutečnosti jsou mnohem starší. Je možné je najít nejen v Evropě, ale na všech kontinentech.
Kocourkov totiž představuje absurditu moci. Nelibozvučnos za jejíž kritiku často následovala smrt. Proto bylo nutné ji uzavřít do podoby hříčky, komedie nebo pohádky. Do podoby dramatu tak abstraktního, že hlupáci se budou popadat za břicho a těm co pochopili pointu, bude běhat mráz po zádech.
Po dlouhou dobu hledám pro své blogy a knihu světa bez odpadu a plýtvání vhodná slova. Zaznamenávám různé události, abych je následně převáděl na papír. Vytvářím výrobky, abych dokázal, že jejich vznik není podmíněn pouze penězi, ale jen skutečnou snahou je vyrobit. Měním zaběhnuté dokazujíce, že změna není bolestivou křečí. Ani utažením okovů kolem krku otroka, ale jejich rozbitím na cestě jejímž výsledkem je a bude místo vhodné pro život. Nikoliv pro smrt.
„Dnes žijeme v Kocourkově proti kterému Hulvákov je rájem.“
Přitom ke změně stačí tak málo. Následovat radu Prokopa Chocholouška a jeho hrdinů. O věcech, o kterých se jen mluví prostě udělat. Jen tak dojde ke změně, kterou většina žádá a jíž se jen hrstka bojí.