Tak tuto otázku si včera večer kladly tuzemské špičky a odborníci na cirkulární ekonomiku. Očekávám, že na dotazy budou odpovídat i v rámci panelové diskuze, které se může účastnit každý, kdo zaplatí. Ceny jsou lidové of 7,35 do 17,91 v Euroměně.
Co za to dostanete?
Dvě a půl hodiny monologu v dialogu o tom, jak je CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA dokonalá. To je možná důvod, proč se toto konání neavizovalo mnohem více. Nebo proč nejsou pozvání lidé, kteří vidí cirkulární ekonomiku i z té druhé strany blyštivé mince.
To je i důvod, proč jsme se tam nepotkali. Možná k velké lítosti účinkujících, kteří by mne jistě rádi v sále viděli a těšili by se na mé dotazy. Asi na mne zapomněli, přeci jen jak říkal italský odborník na cirkulární ekonomiku „PRŮMYSL 5.0 JE POD NAŠÍ ÚROVNÍ VNÍMÁNÍ“
Také jsem si všiml i dalších maličkostí. Jednou z nich je, že akce související s cirkulární ekonomikou přibývají. Budeme-li akcí nazývat konference, přednášky, rozhovory pro média a další. Se zvyšující frekvencí se i zkracuje doba jejich trvání.
Zatímco ještě vloni nebo předloni byly konference cirkulární ekonomiky minimálně jednodenní. Letos často nepřekonají čtyř, maximálně osmi hodinový rámec. Co zůstalo zachované je možná původní cena, která vybízí k výhodnému nákupu.
Dlouhodobě se svými názory na cirkulární ekonomiku netajím, a to jak tuzemsku, tak v zahraničí. Domnívám se, že koncept je určitě správný. Bohužel provedení, které vyžaduje na začátku vysoké investice, někdy bez jasné návratnosti způsobilo to, co se ukazuje výše. Zvýšená rychlost cirkulárního kola.
Právě v tom já vidím onen problém. Bez ohledu na to, jak rychle se bude kolo otáčet, zůstane jen kolem. Nevpustí nic dovnitř a nic nevypustí ven, pokud nenarazí, nezastaví se a nerozletí. To je právě to, co uzavřeným společnostem CIRKULÁRNÍ EKONOMIKY schází.
Je totiž velmi snadné mluvit a mluvit …. Nebo jen mluvit a vlastně nic negarantovat.
Vytvářet obchodní platformy za cizí prostředky. Dávat ruce pryč od přímé zodpovědnosti. Je snadné pak přijímat prostředky a dary ropného nebo odpadového průmyslu, a přitom hovořit o soběstačnosti.
Je snadné nabízet nápoje ve stejně kulatých jednorázových lahvích a diskutovat o síle skla. Zapomínajíce často dodat, že to pravé překvapení není právě uvnitř, ale není to ani jen ten nápoj.
Je snadné zkoumat a zpracovávat studie, jejichž výsledek je předem dán. Obzvláště je-li dobře předplacen.
Co však snadné není, je to skutečně měnit. Jak fyzicky, tak i duševně.
Měnit lidi, firmy a společnosti. Fyzicky, tedy nejen slovem, ale příkladem. To je to, co mě v CIRKULÁRNÍ EKONOMICE schází nejvíce. Nejsou to letáky, ale skutečnosti, že byly vytištěny na papíře, který sami zachrání. Nejsou to příběhy o tom, co by se mělo, ale sdílení toho, co už bylo uděláno dávno. Může se dělat dále a více v plné šíři myšlenky cirkulární ekonomiky.
CIRKULÁRNÍ EXPERTI tomu možná špatně porozuměli nebo nechápou?
Tomu se však stejně jako japonští manažeři, zuby nehty brání. A to je velká škoda.