Fungování přírodních ekosystémů ve městech

Dvě třetiny obyvatel této planety budou v roce 2050 žít ve městech. Jak dosáhnout toho, aby zůstala nadále příjemným prostředím a fungovala i lidská společenství? Aby se nerozmáhala gentrifikace, zahlcení dopravou, nesnižovala se kvalita životního prostředí nebo nedocházelo k rozmachu satelitů? Možnosti nabízí známý americký biolog a guru regenerativního přístupu k přírodě i městskému prostředí Toby Hemenway ve své zásadní knize Ekosystémy měst budoucnosti. Nově ji vydalo eko-nakladatelství Walden Press.

Toby Hemenway do povědomí českého publika pronikl svou knihou Zahrada Gaii. Také díky ní se spolu se zmíněným pojmem regenerace i v našich podmínkách začal skloňovat termín permakultura. Jde o aplikovanou ekologii: design, který využívá zákonitosti fungování přírodních ekosystémů. Ve svém posledním díle Ekosystémy měst budoucnosti Hemenway soustředí pozornost na města a život v nich. Vyvrací tím rozšířený mýtus, že regenerativní přístup permakultury lze využít jen na zahradách nebo farmách.

Kniha je psána přátelsky, srozumitelně, nabízí množství konkrétních situací i inspirací. Česká redakce překlad, který obstarala významná osobnost permakultury u nás Eva Hauserová, doplnila o řadu komentářů, vysvětlivek nebo odkazů na další informační zdroje. Doprovázejí ji fotografie tří stěžejních realizací oživení veřejných prostranství v ČR, které finančně podpořila Nadace Proměny Karla Komárka. Jejich příběhy dokládají, že změna, propisující se pozitivně do života měst i mezilidských vztahů, je možná i u nás. Kniha, o jejíž výraznou grafickou podobu se opět zasloužilo Studio Divize, je k dostání výhradně v e-knihupectví www.biobooks.cz.

„Publikaci Tobyho Hemenwaye považuji za velmi zdařilý a poučný vklad do debaty o budoucnosti měst v době rostoucího tlaku mimo jiné na zavádění tzv. adaptačních opatření, tedy prvků pro udržitelnou budoucnost. Přesně tyto cesty ve svých projektech, ať už jde o parky, zahrady nebo další veřejné prostory, silně podporujeme,“ říká ředitelka Nadace Proměny Karla Komárka Petra Lepková Melingerová s tím, že nadace plánuje knihu šířit na svých akcích.

Regenerativní neboli obnovující. Toto slovo proniká do našeho slovníku stále častěji. Ať už ve vztahu k zemědělství usilujícímu o absorpci oxidu uhličitého v půdě, městskému zahradničení nebo k mezilidským či sousedským vazbám. Zastánci tohoto proudu, jenž se z alternativy stává mohutným proudem po celém světě napříč obory, hledají inspiraci v přírodě. Ve vztazích mezi rostlinnými a živočišnými druhy, životu pod zemí nebo hierarchii a spolupráci v různých biologických prostředích.

Na téměř 400 stranách knihy autor naznačuje cesty, jak nenásilně posunout městskou společnost do udržitelnější roviny. „Jeho způsob je velmi sympatický tím, že nám nic nenařizuje, nepočítá procenta, o kolik máme snížit spotřebu energie, kolik kilometrů ročně smíme cestovat. Radí, jak si ze své obce nebo svého města udělat příjemnější místo k životu, aniž se při budování lepšího prostředí vyčerpáme natolik, že už nebudeme mít sílu si užít výsledků své práce,“ popisuje Jiří Dlouhý ze Společnost pro trvale udržitelný život, který Ekosystémy měst budoucnosti opatřil úvodním slovem.

Dokladem řečeného je, že Toby Hemenway nad – v Česku sílící – ekologické zahradničení ve městech nadřazuje to, jak si stavíme příbytky, využíváme vodu a energie, jak se cítíme v bezpečí, jak se rozhodujeme a řešíme problémy, pomáháme si navzájem… Zkrátka, jak (spolu) žijeme.

Na všechny aspekty života ve městech (i obcích) pohlíží z několika úhlů. Právě trpělivé pozorování je jedním z hlavních principů permakultury. Pojmenovává, analyzuje a na četných příkladech dokládá provázanost řady zdánlivě nesourodých prvků: podnikatelské a ekonomické sítě, komunity a obytné čtvrti se svými vztahy, právní a společenské vazby a spousta dalších flexibilních systémů schopných reagovat na změny.

Hemenway podrobně rozebírá klíčové stránky života ve městech: hospodaření s vodou, odpady, stále akutnější (komunitní či lokální) energetiku, dopravu, obživu, parky nebo zahrady… Činí tak s důrazem na pojmy, jež rezonují i u nás na komunální úrovni: samoregulace, zpětné vazby, samoorganizace nebo odolnost systému. Pro všechny předestřené výzvy hledá (a nachází) řešení, která jsou nejen nejekologičtější, ale zároveň nejvíce smysluplná i pro lidi-obyvatele měst. A právě v tom tkví další nezměrný přínos Ekosystémů měst budoucnosti: kniha přináší řadu konkrétních příkladů úspěšných projektů, aktivit nebo realizací, kde „ekologie“ je synonymem pro prosperitu lidského společenství.

„Co potřebujeme, je jiný typ myšlení, které bere do úvahy nejrůznější možnosti a propojení společenského a přírodního ve městě, je dostatečně citlivé a proměnlivé, aby bylo možné jej uplatňovat na nejrůznější problémy a na rozličných úrovních: od konkrétních míst, přes sousedství až po velké, třeba i celoměstské celky. V tomto představují Ekosystémy měst budoucnosti zajímavou a důležitou inspiraci. Hlavně proto, že s ohledem na probíhající a zesilující environmentální krizi je důležité si bytostné a nerozpojitelné propojení města a přírody uvědomit, zbavit se zjednodušujících představ o městě a přírodě v něm a začít k městu přistupovat jako k organickému sociálně-přírodnímu celku, kde příroda hraje nezastupitelnou úlohu a nabývá nejrůznějších podob,“ shrnuje trefně sociolog Petr Gibas autorův přínos v doslovu knihy.