Z lithia se stává „nová ropa“, těžit se bude i v Česku

Ze získané suroviny by pak mohl těžit i kalifornský podnikatel Elon Musk – asi největší symbol světa poháněného čistými a bezemisními zdroji. Ať už jde o elektromobily, nebo o obnovitelnou energii pro domácnosti či podniky.

Tento trend se přitom pomalu stává silou, která má možná až nečekané důsledky. Mimo jiné se jí může podařit rozhýbat povrchová odkaliště nebo i hloubkové doly v roky spících západočeských těžebních oblastech.

Jak? Obojí, jak elektromobily, tak každodenní využívání obnovitelných zdrojů, závisí na velkých bateriích. A ty zase na lithiu. Právě tento lehký alkalický kov, který dnes obsahuje každý chytrý mobil nebo notebook, se pro zamýšlenou technologickou revoluci stává stěžejním. A tomu odpovídá i poptávka po něm.

Poptávka po lithiu raketově roste

Konkrétním příkladem je aktuálně stavba nevadské bateriové gigatovárny Muskovy automobilky Tesly Motors. Míli dlouhá fabrika má po nastartování výroby vysávat z trhu objem adekvátní polovině loňské roční produkce lithia.

To se už znatelně projevuje na jeho ceně. Zatímco loni těžaři podle dat z Thomson Reuters prodávali tunu uhličitanu lithného za šest tisíc dolarů, letos v březnu už to byl více než trojnásobek – bezmála 22 tisíc dolarů (tedy přes půl milionu korun za tunu bílého prášku).

Právě tento růst, který by měl podle odborníků pokračovat, přitáhl k dříve opomíjenému kovu nové těžaře nebo přinutil ty stávající změnit plány a přeorientovat se na lithium.

To lze vidět jak ve světě, tak v Česku. Západní část republiky, hlavně Krušné hory, by se tak mohla stát strategicky důležitou. Předpokládá se totiž, že se tam nachází asi šest procent známých světových zásob lithia.

Australané chtějí těžit v dolech pod Cínovcem…

Největší plány s dobýváním lithia na českém území má firma Geomet, kterou vlastní australská společnost European Metals. Geomet získal průzkumnou licenci a v posledních letech vrtá v okolí bývalého hlubinného dolu v pohraničním Cínovci s cílem ověřit zásoby a provést studii proveditelnosti.

Podle nedávného přepočtu se na tomto území v podzemí nachází přes milion tun lithia v kategorii prozkoumaných a vyhledaných zásob. To znamená ekvivalent 5,7 milionu tun uhličitanu lithného. Jen pro ilustraci – pokud byste toto množství teoreticky okamžitě vytěžili a prodali za aktuální cenu, dostali byste za něj v přepočtu okolo tří bilionů korun.

Když se informace předminulý týden objevila, akcie firmy na burze, zřejmě i v souvislosti se zprávami o dalších elektroprojektech automobilek a s růstem ceny lithia jako takového, posílily o třetinu.

„Geologicky nyní potvrzujeme to, co bylo známo už v minulosti,“ říká hlavní geolog Geometu a zároveň člen představenstva European Metals Pavel Reichl. Situace vypadá nadějně zejména díky rostoucím cenám lithia a novým technologiím, které umožňují finální obchodovatelný produkt, bílý prášek uhličitan lithný, vyrábět efektivněji.

To je důležité proto, že hlubinná těžba je samozřejmě dražší než získávání lithia z vysokohorských solných jezer v Jižní Americe, odkud se nyní bere naprostá většina tohoto kovu. „Na Cínovci je oproti jiným světovým nalezištím i nižší kovnatost. Na druhou stranu jsou ale rudy bohaté i na další kovy, a tak lze těžbu lithia doplnit o koprodukci cínu a wolframu, což pomáhá ekonomičnosti záměru,“dodává Reichl.

Kdy by se začalo skutečně těžit, je podle něj těžké předpovídat, dříve než za pět let to však pravděpodobně nebude možné. Společnost by chtěla vybudovat i závod na výrobu uhličitanu lithného, který se používá pro výrobu baterií. „Dlouhodobě by se Česko mohlo stát dodavatelem lithia do baterií nejen českých, ale i evropských výrobců,“ vysvětluje.

… Janečkovo RSJ chce probrat tamní odkaliště

Mnohem blíž k těžbě se dostaly dva jiné projekty. Ty nechtějí těžit hloubkově ve štolách jako Geomet, ale sází na odpad, který zbyl po těžbách minulých – chtějí těžit z takzvaných odkališť.

Jeden z nich se nachází také v Cínovci. Firma Cínovecká deponie, kterou vlastní skupina RSJ miliardáře Karla Janečka, chce tamní odkaliště znovu probrat a následně z něj pomocí magnetů vyseparovat lithné slídy.

Cínovecká deponie již dostala všechna potřebná povolení od ministerstva pro místní rozvoj a od mosteckého báňského úřadu má už i stanovený dobývací prostor. Investorovi proto chybí už jen jediný glejt – povolení hornické činnosti. „O to již žádáme,“ říká k tomu mluvčí RSJ Petra Krystiánová.

Ani tady však není jasné, kdy by se začalo těžit. Krystiánová pouze odhaduje, že letos se to asi nestihne. Už nyní však v lokalitě investovala skupina řádově miliony korun. V odkališti na ni podle průzkumů čeká okolo 860 tisíc tun suroviny, z čehož však kvůli ekologickým limitům může odtěžit pouze 680 tisíc tun. To by mělo podle odhadů zabrat asi šest let.

V Horním Slavkově plány vadí kvůli dopravě

O dva administrativní kroky pozadu je projekt na odtěžení odkaliště v další bývalé hornické lokalitě – Horním Slavkově na Sokolovsku. Tamní zájemce Sanaka Industry již má osvědčení o výhradním ložisku a nyní žádá ministerstvo pro místní rozvoj o tzv. EIA (studii posuzující vliv záměru na životní prostředí).

Na rozdíl od Cínovce, kde po mnohých projednáváních s investory radnici představené konkrétní plány na těžbu nevadí, ba naopak v nich spatřuje i ekonomický přínos, v Horním Slavkově investor naráží.

Starostovi Alexandru Terekovi se příliš nezamlouvá ani těžba samotná, ale hlavně mu vadí plány, že vytěženou horninu by měly kamiony vozit přes obec. „Musím hájit zájmy obyvatel a z tohoto pohledu je pro nás aktuální plán kvůli prašnosti nebo dopravní zátěži nepřijatelný,“ dodává s tím, že vzhledem k tomu, že v blízkosti odkaliště je zástavba a v tamních dolech se dříve těžil uran, může být riskantní i samotná těžba.

Zároveň si však starosta Terek uvědomuje, že investor pozemky, na kterých chce těžit, vlastní, a pravomoci obce jsou tudíž omezené. Tento týden se však „na jeho stranu“ přiklonilo i ministerstvo životního prostředí, když nařídilo, aby společnost Sanaka Industry svou žádost o EIA přepracovala.

Kromě zmíněných tří příkladů jsou v ranější fázi povolovacího procesu (tedy buď zkoumají, nebo už mají přiznané výhradní ložisko) další tři organizace a o průzkum žádá čtvrtá. Mezi nimi je ale státní podnik Diamo nebo Česka geologická služba, které se ale o aktivní těžbu nesnaží.

Naleziště, kde se dříve těžilo mimo jiné i lithium (proto jsou v seznamu Ministerstva životního prostředí) jenom „hlídají“. Co se týče lokalit, kromě těch již zmíněných či míst v jejich okolí mají investoři plány v Potůčkách či Krupce na Teplicku.

Dvě mouchy jednou ranou

Podle poptávky po lithiu a zájmu invea to, že množství odhadovaných zásob je potřeba verifikovat. Jinak ale těžbu lithia vítá. „Z hlediska surovinové bezpečnosti by zjištění, že Česko disponuje ekonomicky využitelnými zásobami lithia, které je nezbytné pro projekty na elektromobilitu i pro výrobu baterií pro přenosnou elektroniku, bylo velmi pozitivní zprávou,“ tlumočí názor ministerstva.

Za takzvanou win-win situaci se považuje těžba z odkališť. „Kromě zisku cenné strategické suroviny by měla pozitivní synergický efekt také v odstranění ekologických zátěží,“ říká Kotrba. Plusem je rovněž to, že lithium je high-tech komoditou a směřuje do oborů s vysokou přidanou hodnotou.

Zároveň upozorňuje na faktor, který je při blížícím se útlumu těžby černého uhlí na severovýchodě republiky víc než aktuální. „Nezbytnou podmínkou těžby je však ekonomická rentabilnost, u níž je podle právních předpisů stanovena povinnost těžební organizace dávat od počátku stranou finanční prostředky na budoucí zahlazení případných negativních dopadů těžebních aktivit,“ dodává.