Oběhové hospodářství zajišťuje, že se neplýtvá omezenými zdroji naší planety. Skládkování v něm nemá co dělat, říká v rozhovoru europoslanec Miroslav Poche (ČSSD), který ve výboru pro průmysl pracuje na návrhu nové směrnice o odpadech. Jak předcházet vzniku odpadů a zabránit například plýtvání s potravinami?
V europoslaneckém výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) připravujete zprávu k návrhu nové rámcové směrnice o odpadech, která je součástí balíčku k oběhovému hospodářství. To je jedno z nejvýznamnějších témat současné evropské politiky. Začněme ale s Českou republikou. Ve kterých aspektech oběhového hospodářství je Česko úspěšné a kde musí přidat?
Česká republika si obecně na evropské úrovni vede v oblasti nakládání s odpady dobře. Myslím, že máme velmi dobrý systém sběru a třídění odpadu a následné recyklace. Češi mají navíc v porovnání s jinými evropskými státy vcelku nízkou produkci komunálního odpadu. Jde to ruku v ruce – čím vyšší je úroveň třídění, tím méně směsného komunálního odpadu vzniká. Měli bychom se nyní zaměřit na skládkování, protože stále ještě u nás velký podíl dále nezpracovávaného odpadu končí právě na skládkách.
| „Spalování není dlouhodobě udržitelné řešení, je to ale alternativa ke skládkování.“ |
Jak na to? Ve své zprávě navrhujete na evropské úrovni zpřísnit zákaz skládkování a zvýšit cíl pro opětovné využívání a recyklaci komunálního odpadu…
To je podle mě smysl oběhového hospodářství. Když budeme schopni nechat funkční výrobky a obaly déle v oběhu a dokážeme recyklovat více materiálů a následně je použít k další výrobě, tak nebudeme muset vytěžit a spotřebovat tolik primárních materiálů. To znamená, že nebudeme muset tolik plýtvat důležitými zdroji naší planety, které jsou omezené. A v tom případě by skládkování jako takové vlastně nemělo v opravdu „oběhové“ ekonomice co dělat.
Ke slovu pak také přijde energetické využití odpadu, protože některé složky se zkrátka vytřídit nepodaří. Jak velkou roli energetické využití v kontextu oběhového hospodářství hraje? Někteří varují před přílišným rozvojem této technologie. Jak mu zabránit?
Chápu, že spalování není dlouhodobě udržitelné řešení především ve vztahu k produkci nepřírodního CO2. Nicméně v současné situaci ho vidím jako jednu z alternativ právě ke stále převládajícímu skládkování, které bych osobně rád v co nejkratším horizontu úplně zrušil. Spalováním dosáhneme minimálně výroby energie. A věřím, že rozvojem technologií se nám podaří nepříznivý dopad na čistotu ovzduší alespoň zmírnit. Pamatujme ale na dlouhodobý cíl oběhové ekonomiky, kde spalovny budou tím posledním, co se zde k zužitkování odpadu bude používat.
Na vrcholu odpadové hierarchie naopak stojí předcházení vzniku odpadu. Co dělat, aby byla prevence účinná?
Primárně jde o větší využití odpadu jakožto zdroje surovin. Klademe důraz také na rozvoj takzvaného ekodesignu, což znamená, že výrobky by měly být co nejvíce materiálově efektivní, odolné, opravitelné a samozřejmě následně snadno recyklovatelné. Myslím si ale, že je to už dnes především otázka nutnosti určité změny v chování západní, na spotřebě založené, společnosti. Bude třeba, abychom si všichni začali uvědomovat, že zdrojů na Zemi není nekonečně mnoho, a že současné tempo produkce odpadu přesahuje kapacitu přírodního prostředí této planety. I proto je důležité klást důraz na vzdělávání a informovanost a prosazovat komunikační strategie.
Ekonomická síla a bezpečnost
Evropský balíček k oběhovému hospodářství je poměrně rozsáhlý a obsahuje návrhy, které se netýkají jen samotného odpadu, ale účinného využívání materiálů obecně. Co přesně obsahuje návrh, jehož jste zpravodajem?
Můj dokument se týká především komunálního odpadu, jeho definice a charakteristiky a strategie nakládání s ním. Řešíme tedy schémata recyklace a přípravy k opětovnému použití, a zároveň problematiku plýtvání jídlem nebo budoucí využívání bio odpadu. Naším zájmem je zvýšit závazky EU, co se týče naplňování odpadové hierarchie, navíc klademe důraz na prevenci a znovuvyužití materiálů. Věříme, že tímto nástrojem posílíme nejen konkurenceschopnost Evropy, ale také její surovinovou bezpečnost.
| „Plýtvání jídlem by šlo vcelku dobře předcházet.“ |
Jak chce Evropský parlament zajistit, že všechny projednávané návrhy budou vzájemně v souladu?
Evropský parlament klade velký důraz na to, aby bylo projednání této legislativy koordinováno, jelikož máme ve stejnou dobu několik legislativních návrhů ve výborech ITRE a ENVI (výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin – pozn. red.). Jednotlivé legislativy se nejen prolínají, ale dohromady tvoří nedílný celek, bez kterého není možné přechod k oběhovému hospodářství realizovat. Se zpravodaji jednotlivých návrhů jsme proto měli i speciální schůzku, abychom si ujasnili a v rámci možností vymezili jednotlivá témata.
Jedním z problémů spojených s přechodem k oběhovému hospodářství v EU jsou nejednotné definice a statistiky napříč členskými zeměmi. Může se na tomto problému projednávání „zaseknout“?
Definice jsou zásadní pro implementaci čehokoliv a platí to tedy i u odpadů. Pokud chceme, aby fungovaly veškeré procesy a postupy pro nakládání s odpadem, musíme nejdříve harmonizovat definice a pojmy. Ty musí být postaveny na spolehlivých statistických údajích, což je momentálně kámen úrazu, protože kvalita dostupných statistik je přinejmenším pochybná. V rámci prosazení přechodu na oběhové hospodářství by toto opravdu mohlo být jedním z hlavních sporných bodů, kdyby se jednotlivé státy snažily definice spíše oslabit, aby bylo hůře doložitelné plnění. Nicméně věřím, že většina už dnes chápe nutnost těchto změn a postaví se k nim zodpovědně.
Krásné brambory
Zmiňoval jste plýtvání potravinami. Jak mu zabránit?
Plýtvání jídlem je jedním z nejdůležitějších problémů současnosti, který v podstatě kopíruje rozdělení světa na Sever a Jih i na vyspělé a rozvojové země. Je to primárně spojené s globalizovanou ekonomikou, nicméně spoustě jeho aspektů by šlo vcelku dobře předcházet. Považuji například za neúnosné, aby prodejní řetězce aplikovaly pravidla na estetickou stránku jídla, pokud se nejedná o jeho poškození. Křivé mrkve, moc malé nebo naopak moc velké brambory, by tak měly být naprosto běžnou součástí nabídky. Nyní končí tuny ovoce a zeleniny, které neodpovídají estetickým standardům, jako odpad. Plýtvání jídlem je také potřeba monitorovat napříč celým řetězcem (tzv. „food chain“) nejen u prodejce a spotřebitele. Týkalo by se to tak rázem i oblasti zemědělství a vůbec celkové výroby, ve které podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) dochází až ke dvěma třetinám celkové ztráty, tedy plýtvání. Zbytečnou nadprodukcí navíc ničíme půdní fond a vodní zdroje, a tak urychlujeme degradaci životního prostředí.
| „Užitkové zboží se v současnosti vyrábí spíše tak, aby vydrželo co nejméně.“ |
Mluvil jste také o ekodesignu. V souvislosti s chystaným britským referendem o setrvání v EU se objevily spekulace, že Evropská komise zatím odložila návrh strategie pro ekodesign, aby návrhy na zlepšení účinnosti elektrospotřebičů nepopudila britské firmy. Nehrozí, že nové evropské cíle pro nakládání s odpady a přechod k oběhovému hospodářství obecně vzbudí mezi euroskeptiky kritiku, že EU se snaží řídit život lidí v příliš mnoha oblastech?
Kritiku mezi euroskeptiky vzbuzuje téměř všechno z dílny evropských institucí, tomu bych asi tolik důležitosti nepřikládal.
Ekodesign by se neměl týkat pouze elektrospotřebičů, ale veškerého užitkového zboží, které je v současnosti stále více vyráběno spíše tak, aby vydrželo co nejméně. Ekodesign naopak znamená novou éru spolehlivých výrobků, které budou vyrobeny z minima materiálu a budou mít dlouhou životnost. Navíc je zákazník bude moci nechat opravit a neutrácet tak zbytečně za nové. Až takový výrobek definitivně doslouží, bude možné jej zrecyklovat a materiál využít na výrobu něčeho jiného.
Z hlediska firem si naopak myslím, že efektivní implementace koncepce ekodesignu pomůže jejich konkurenceschopnosti v boji s levnou nekvalitní konkurencí ze zahraničí. Myslím, že to nakonec bude prospěšné pro všechny strany. Přechod k plnění cílů oběhového hospodářství samozřejmě nebude snadný, musí probíhat pozvolně, zato plynule. Nebude to takový skok, jak se nyní možná jeví, jsou tam samozřejmě lhůty na adaptaci veškerých změn.
Autor: Adéla Denková
Zdroj: euractiv.cz