- Reklama -spot_img

Na cestě ke spálené zemi

Aktuálně

inODPADY
inODPADY
Relativní a nezávislý magazín z oblasti životního prostředí a ekologie. Výběr článků a zpráv se zaměřením na problematiku odpadů, recyklace, upcyklace, technologie, legislativa, druhotné suroviny a tržní prostředí odpadového hospodářství.

Vznikající vláda Bohuslava Sobotky si předloni předsevzala provádět politiku vedoucí ke snížení skládkování odpadů a zvýšení recyklace na úroveň úspěšných západních zemí. Hnutí DUHA těmto plánům tleskalo a vládu za to i veřejně chválilo. Jaká je po více než dvou letech realita?

Česká republika ročně bez užitku zahrabe do země asi tři miliony tun často recyklovatelných nebo jinak využitelných odpadů. V zemi zahrabané suroviny však průmyslu chybí, a tak je znovu a znovu poptává. Plýtvání cennými surovinami, za něž jinde firmy každoročně zaplatí miliardy korun, znamená nadměrný tlak na těžbu, zpracování a převoz přírodních surovin. A to včetně všech nešvarů s tím souvisejících: ničení přírodních biotopů, destrukce sociálních vazeb, změny vodního režimu a podobně. Omezit plýtvání cennými surovinami je proto environmentálně i sociálně chvályhodná politika.

Od skládkování ke spalování

Sobotkova vláda si vedle snížení skládkování vytyčila cíl zvýšit recyklaci odpadů na úroveň úspěšných evropských zemí. Zvýšení míry recyklace si lze představit jako větší používání odpadů jako druhotných surovin. Tím vláda naznačuje, že odpady ze skládek se mají stát zdrojem pro další materiálové využití. Na tomto místě je třeba poznamenat, že v recyklaci všech odpadů již ČR dávno patří mezi ty nejúspěšnější evropské země: recyklujeme kolem 80 % všech odpadů a skládkujeme kolem desetiny. Cíl z programového prohlášení vlády se tedy netýká všech odpadů, tedy součtu odpadů z těžby, průmyslových odpadů, zemědělských odpadů, stavebních odpadů a tak dále, ale komunálních odpadů. Právě těchto odpadů, původem z obcí, skládkujeme příliš mnoho a máme v jejich recyklaci obrovské rezervy. Míra recyklace těchto odpadů dosahuje u nás jedné čtvrtiny až jedné třetiny — dle použitých dat. Průměr v celé Evropské unii však již činí 44 % a některé země přesahují i 60% míru. Je tedy patrné, že omezení skládkování se týká komunálních odpadů. Stejně jako zvýšení míry recyklace.

Ostatně vláda ve schváleném Plánu odpadového hospodářství ČR předpokládá, že do roku 2024 nynější celoevropsky podprůměrnou míru recyklace komunálních odpadů zvýší právě na šedesát procent. Ministerstvem životního prostředí v únoru 2016 představený návrh nového zákona o odpadech skutečně výrazně omezuje skládkování. Návrh zákona zakazuje od roku 2024 skládkování recyklovatelných a odpadů s výhřevností vyšší než 4 MJ/kg. Jedná se tedy o zákaz skládkování recyklovatelných a spalitelných odpadů. Zní to logicky: neskládkovat nic, co lze ještě materiálově nebo energeticky využít. I technokrati jsou nadšeni: omezujeme plýtvavé skládkování tím, že projektujeme a budujeme složité zařízení, které využije k výrobě tepla a elektřiny energii doposud bez užitku zahrabávaných odpadů. Dokonce se radují, že teplo a elektřinu vlastně vyrábíme z druhotných surovin.

Směrem k Estonsku, nebo Slovinsku?

Avšak zahraniční zkušenosti ukazují, že zákazy skládkování spalitelných odpadů vedly mnohem spíše k nárůstu spalování odpadů než k nárůstu recyklace. Tímto ustanovením totiž nedochází ke změně přístupu v odpadovém hospodářství. I nadále se relativně málo recykluje a tok směsného komunálního odpadu se pouze stočí ze skládek do nákladných spaloven. Ve všech zemích, které zakázaly skládkování spalitelných odpadů, vybudovali technooptimisté více zařízení na spalování a úpravu směsných komunálních odpadů, než kolik dané země vytvořily směsných odpadů. A to je z ekologického hlediska velký problém. Vybudovaná teplovodní infrastruktura spotřebovávající spalovnou vyráběné teplo totiž nutně potřebuje, aby spalovny množství každoročně spalovaných směsných odpadů nesnižovaly. Nenaplněné kapacity spalovacích zařízení vedou provozovatele k dovozům odpadů ze zahraničí a k tlaku na místní politiky, aby omezili třídění odpadů a zbylo více směsných odpadů k využití ve spalovnách.

Třídící linka papíru v Jinonicích. Foto: Filip Vonka, Ekolist.cz, Creative Commons.

Odstrašujícím příkladem toho, jak spalovny blokují environmentálně výhodnější rozvoj recyklace, je Švédsko, kde každé větší město vytápí teplem spalovna odpadů. Švédové se tak dobrovolně dostali do situace, kdy jim bez masivních dovozů směsných komunálních odpadů z Norska a Velké Británie zůstanou v sídlištích studené radiátory. Estonsko v roce 2012 recyklovalo 40 % komunálních odpadů. O rok později Estonci dostavěli několik nových spaloven a dostali se na špici ve spalování odpadů. Sice se jim skutečně podařilo omezit skládkování, ale bohužel i recyklaci, která poklesla na pouhých 20 % a na původní čtyřicetiprocentní úroveň se nevrátila ani v roce 2014. Novější data nejsou k dispozici. Naopak recyklačním lídrem postkomunistických států je Slovinsko.Nejzápadnější země bývalé Jugoslávie recykluje po Německu nejvíce komunálních odpadů v celé Evropské unii, komunální odpady nespaluje, a přesto produkuje nejméně směsných komunálních odpadů v celé EU — něco málo přes sto kilogramů na osobu a rok. Ve Slovinsku končí na skládkách a ve spalovnách 2,5x méně odpadů než u nás nebo průměrně v Evropské unii.

Černá popelnice — černá díra

Evropská komise si je vědoma efektu spaloven, proto namísto zákazu skládkování spalitelných a recyklovatelných odpadů navrhuje zakázat skládkování biologicky rozložitelných a recyklovatelných odpadů. Nevznikl by tak tlak na výstavbu spaloven, ale na výstavbu zařízení omezujících biologickou rozložitelnost odpadů, například těch, dotřiďujících směsné komunální odpady, vytřiďujících recyklovatelné a nebezpečné odpady ze směsných odpadů a biologicky rozkládajících odpady ještě před jejich uložením na skládku. Taková mechanicko-biologická úprava má řadu výhod: jejím výstupem je nerecykovatelný, netoxický a inertní odpad.

Skládkování takových odpadů je kvalitativně i kvantitativně zcela odlišné od nynějšího skládkování. Navíc dotřiďování směsných komunálních odpadů umožňuje zjistit, jaké druhy nerecyklovatelných odpadů ve směsném komunálním odpadu zůstávají. Pak je též možné tlačit na největší výrobce těchto nerecyklovatelných výrobků. Tím dochází ke skutečnému řešení odpadové problematiky, tedy k tlaku na průmysl, aby převzal zodpovědnost za své výrobky a nepřenášel ji na společnost.

Třídící a recyklační linka Pražských služeb. Foto: Martin Mach, Ekolist.cz, Creative Commons.

Dotřiďování směsných komunálních odpadů navíc umožní vytřídit recyklovatelné odpady. Řada lidí se sice domnívá, že když vyhodí něco cenného do černé popelnice, že to ještě někdo vytřídí a zrecykluje, ale k takovému dotřiďování nyní vůbec nedochází. Co jednou skončí v černé popelnici na směsný komunální odpad, jede rovnou na skládku nebo do spalovny.

ANO, budeme spalovat

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) tak návrhem zákazu skládkování spalitelných odpadů potěšil jen spalovací lobby. Podobný zákaz všude vedl k výstavbě nadkapacit drahých spalovacích zařízení, dovozu odpadů ze zahraničí a k omezování rozvoje recyklace. Ministerstvo chce též až čtyřnásobně zvýšit poplatek za skládkování, jež zatím patří mezi nejnižší ve střední Evropě a jehož zvýšení nám Evropská komise i OECD dlouhodobě doporučují. Ekonomické znevýhodnění skládkování formou vyššího zdanění má vytvořit finanční prostředky pro ekologicky vhodnější nakládání s odpady. Zatím však není jasné, zda takto získané peníze poputují na podporu prevence a recyklace, nebo pouze na výstavbu nových spalovacích zařízení, nebo někam úplně jinam. Logicky by se nabízelo použít je na skutečné řešení odpadové problematiky na základě priorit daných známou a celoevropsky závaznou odpadovou hierarchií. Nejlepší je odpadu předejít (třeba kompostovat doma), a když to nelze, výrobek opakovaně použít (například vratná láhev). Následuje materiálové využití (například recyklace), a až při jeho nemožnosti přichází na řadu energetické využití neboli spálení. Na posledním místě žebříčku leží odstranění, tedy skládkování nebo spálení bez využití energie.

Malešická spalovna, foto: VitVit, Wikimedia Commons.

Programové prohlášení vlády slibovalo zvýšení recyklace, takže by tyto prostředky měly motivovat producenty — tedy občany a obce k vyšší recyklaci. Předložený návrh odpadového zákona ovšem žádnou ekonomickou motivaci k vyššímu třídění neobsahuje. Zůstává tak pouze u přesunu odpadů ze skládek do spaloven. Přitom města a obce jsou schopné dosahovat vysoké míry recyklace a šetřit tak životní prostředí, ale i své náklady a náklady občanů. Krajské město Olomouc dlouhodobě recykluje více než polovinu svých komunálních odpadů, město Písek dokonce dvě třetiny. Aby i další obce následovaly těchto příkladů, potřebují motivaci, zejména ekonomickou. Odměnit obce za dosažení vysoké míry recyklace komunálních odpadů bychom mohli právě z prostředků za zvýšené skládkovací poplatky.

Na rozpor mezi sliby vlády a obsahem návrhu zákona o odpadech upozornily ministra Brabce obě koaliční strany. Lidovci i sociálními demokraty spravovaný Úřad vlády volá po plnění programového prohlášení a po takovém zákoně, který přesune odpady ze skládek k recyklaci, a nikoli ze skládek do spaloven. Toto jaro se tak ponese ve znamení zajímavých jednání, než nový zákon o odpadech projedná vláda a parlament. Navíc Evropská komise již naznačila, že prostředky z evropských fondů chce dávat především na zvýšení recyklace. Těm státům, které s vysokou recyklací nepočítají, nemíní financovat spalovny odpadů ani úpravu směsných komunálních odpadů. Ministr Brabec by neměl rezignovat na miliardy, které se nám na recyklaci z EU nabízejí, a raději začít na lepší recyklaci cíleně pracovat.

Autor je odpadovým expertem Hnutí DUHA: Kontakt: ivo.kropacek@hnutiduha.cz.

Švejkovy krajské plány

Česká republika má problém přesvědčit Evropskou komisi, že výstavba nových spaloven nepovede ke snížení či zmražení dosavadní nízké míry recyklace. Evropské strukturální fondy na roky 2007—2013 neposkytly na nové české spalovny ani euro, přestože byly podány tři projekty: spalovna Most, spalovna Karviná a spalovna Plzeň-Chotíkov. Mimochodem všem třem projektům nových spaloven chybí všechna potřebná povolení, protože občanská sdružení odmítají přistoupit na flagrantní porušování zákonů České republiky při uspěchané a neodůvodněné přípravě projektů. Navíc nezávislé soudy potvrdily, že všechny tři projekty byly neférovým postupem schváleny podjatými úřady, které nahrávaly investorovi, protože za to od něj měly dostat dobře zaplaceno.

Evropská komise tyto fauly odmítla podporovat a tato pozice trvá i nyní, kdy už běží první výzvy z programového období 2013—2020.

Právě letos však má Brusel svůj postoj přezkoumat v rámci takzvané střednědobé evaluace Operačního programu životní prostředí. Jedním z důležitých podkladů budou pro úředníky Evropské komise Plány odpadového hospodářství ČR a krajů. Plán odpadového hospodářství České republiky (POH ČR) vláda schválila na konci roku 2014. Podle tohoto zákona mají kraje na vypracování svých krajských plánů osmnáct měsíců, tedy do poloviny roku 2016. Jelikož hrozilo, že krajské plány dostane Brusel příliš pozdě a prostředky na spalovny neuvolní, ministr Brabec krajům nabídl národní dotaci ze Státního fondu životního prostředí — ve výši maximálně 80 % skutečných nákladů (se stropem jednoho milionu korun) těm, které své plány dokážou připravit nejpozději do 29. února 2016.

Spalovna Chotíkov, foto: Levap C, kola-plzen.blogspot.cz. 

Kraje na vysokou dotaci kývly a začal sprint, kde nemohlo jít o kvalitu. Nejrychlejší kraje prostě přepsaly závaznou část národního plánu systémem CTRL+C, CTRL+V do závazné části kraje. Takovýto postup sice naprosto nerespektuje regionální specifika a odlišnosti, ale byl předpokladem rychlého schválení ze strany úředníků MŽP. Co se týká recyklace, kraje si předepsaly cíl z POH ČR, tedy recyklovat 50 % papíru, plastů, skla a kovů z komunálních odpadů. Zní to solidně, má to však háček: už v roce 2010 Česká republika v tomto směru překročila 46% úroveň. Přepočteme-li tento složitě definovaný cíl na recyklaci všech komunálních odpadů, zjistíme, že tato ambice není vyšší než recyklovat cca 38 % komunálních odpadů (průměr v EU činí 44 %). Hnutí DUHA již při schvalování aktuálního POH ČR upozorňovalo, že tento cíl je nižší než ten v předchozím plánu, požadujícím k roku 2010 recyklovat polovinu komunálních odpadů.

Hlas ekologické organizace však vyslyšen nebyl, a recyklační cíl byl naopak snížen. Šlo o první negativní signál směrem k Evropské komisi, která plánuje zvýšit míru recyklace komunálních odpadů v EU na 60 % v roce 2025 a 65 % v roce 2030. Kraje často argumentovaly tím, že tyto evropské cíle ještě nejsou definitivní. Ať již však dopadne unijní vyjednávání jakkoli, většina vyjednavačů se shodne na tom, že cíl pro recyklaci komunálních odpadů se bude k roku 2025 pohybovat vždy někde kolem 60 %. Pokud byste sankce za nesplnění tohoto cíle měli platit ze své kapsy, jaký krajský či republikový cíl recyklace nastavíte pro rok 2020: současných 38 %, nebo raději někdejších 50 %? Zbytečná otázka, že? Sledujeme zkrátka selhání státní správy v přímém přenosu.

Nicméně samotné švejkovské snížení míry recyklace krajům nestačilo. Hbitě navázaly na požadavek schválené rychlonovely zákona o odpadech zakazující v roce 2024 skládkování odpadů a začaly počítat: 0 % skládkování + 38 % recyklace = 62 % úpravy nebo spalování. Závěr byl jednoduchý: všechny kraje ve svém plánu odpadového hospodářství hledají způsob, jak 62 % dosavadních odpadů od roku 2024 někde spálit.

Vraťme se na začátek. Původním záměrem bylo rychle „sfouknout“ krajské odpadové plány pro Evropskou komisi, aby ta uvolnila peníze na výstavbu nových spaloven. Výsledkem utracených milionů korun jsou plány počítající se zastaralou a nízkou mírou recyklace zcela neodpovídající evropským cílům. Že je to absurdní? Nicméně takto opravdu krajské odpadové plány na příštích deset let vypadají. Je zcela evidentní, že se musí kompletně přepsat. Mezitím ovšem hrozí, že začnou vznikat plány odpadového hospodářství jednotlivých obcí a měst, a to po vzoru… ano, uhodli jste, nerealistických krajských plánů…

Další články o problematice odpadů a recyklace najdete tady. Podpořeno grantemz Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.www.fondnno.cza www.eeagrants.cz.

Zdroj: sedmagenerace.cz

Nabízíme prostor pro nezávislé zdroje, relativní informace a různé názory nebo komentáře. Náš otevřený přístup a volný tok informací je určen všem. Publikované texty, příspěvky nebo komentáře nejsou názorem redakce inODPADY.cz nebo jeho vydavatele. Vždy se jedná pouze o názor daného autora a jeho textu.
Chtěli byste se s námi podělit o nějaký zajímavý názor, informaci nebo nápady? Neváhejte nás kontaktovat.
- Reklama-
- Reklama -

Aktuálně

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

- Reklama-

Recyklace