Moderní technologie utváří zemědělství jako atraktivní obor

Česká krajina se mění. V posledních letech se musela adaptovat na pětisetleté sucho, které v minulém roce vystřídaly přívalové deště. Nejinak tomu je i z hlediska legislativy, kde musí zemědělci každý rok reagovat na nové zákony či jejich novely. V letošním roce se jedná zejména o zastropování polnosti na 30 hektarů, na nichž smí být pěstována pouze jedna plodina. Do popředí zájmu se dostává i digitalizace, kterou si Evropská unie vytyčila jako jeden ze svých hlavních cílů pro nové dotační období 2021 až 2027.

Společná zemědělská politika je jedním z pilířů evropské integrace a jednotlivá programová období vždy ovlivňují ráz, jakým se bude zemědělství ubírat. Pro nastupující období 2021 až 2027 je jedním z cílů Evropské unie podpořit digitalizaci zemědělství, ve které patří Česká republika mezi lídry. Evropská komise, která za strategií stojí, si od precizního zemědělství a souvisejícího zapojení nových technologií slibuje nejen zefektivnění výroby, ale také větší atraktivitu celého oboru, u kterého dlouhodobě stoupá věkový průměr klíčových pracovníků. Nové dotační období však kvůli průtahům s dočerpáváním minulého období začne s několikaletým zpožděním.

„Nevidíme to rádi. Nové programové období mělo být nejdůležitější novinkou v tomto roce, ale kvůli administrativním procesům a dočerpávání finančních prostředků z období 2014 až 2020 došlo ke zpoždění, které podle našich odhadů bude trvat zhruba dva roky. Takže ani v letošním, ani v příštím roce nebude patrně možné čerpat dotace na digitalizaci, což celému oboru rozhodně nepomůže. Zvlášť když  si Evropská unie vytyčila zapojení moderních technologií jako jeden ze svých hlavních cílů,“ vysvětluje Lukáš Musil, akreditovaný konzultant ministerstva zemědělství a obchodní ředitel Agdata.

Farmaření v Česku se již od sametové revoluce potýká s postupným úbytkem pracovníků v oboru. Podle dat startupu Agdata v současné době není v zemědělství ani 100 tisíc zaměstnanců a průměrný věk farmáře se pohybuje okolo 50 let. „Všichni se obáváme, že bez pobídek ze strany jednotlivých států a Evropské unie tu za chvíli bude viditelný úbytek profesionálních farmářů a zemědělců. Věříme však, že částečná automatizace a zapojení moderních technologií by mohlo ze zemědělství udělat opět atraktivní obor. Proto je podpora ze strany institucí více než žádoucí,“ dodává Musil.

Mimo zpožděného startu nového programového období se zemědělci musí potýkat se zastropováním půd na maximálně 30 hektarů. To je maximální výměra pro soustavné pěstování jedné plodiny. Toto nařízení platilo již v roce 2020, týkalo se však pouze erozně ohrožených půd, kterých v Česku byla zhruba třetina. Polnosti musí být rozděleny například souvislým, alespoň 22 metrů širokým protierozním pásem či travním porostem apod. Podle zákonodárců by mělo dojít k lepšímu zadržení vody v krajině a nemělo by docházet k vysušování půdy.

„Tuto legislativu obecně vítáme s odkazem na ochranu zemědělského půdního fondu. K rozdělování lánů pomáhají zemědělcům mmj. moderní technologie Agdata. Kolíkování je samozřejmě minulostí. Podrobné mapové vrstvy včetně satelitních snímků farmáři jednoduše ukážou, jak půdu rozdělit, a zároveň efektivně naplánují přesuny pojezdů mechanizace. Česko by se díky této novince mohlo přiblížit farmářům v západní Evropě, kde má průměrné pole výměru 16 hektarů. Tuzemská farma má přitom v průměru zhruba 130 hektarů, to se jistě změní,“ dodává Musil.

Ministerstvo zemědělství v neposlední řadě připravilo novelu zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, díky které bude možné reagovat na dopady klimatických změn a uspořádat jednotlivé polnosti tak, aby došlo k obnovení ekologické stability krajiny. Novela zákona o pozemkových úpravách proto zavádí možnost provádět jednotlivé změny v případě potřeby řešení vodohospodářských opatření i ve více na sebe navazujících katastrálních územích a lépe tak reagovat na změny vyvolané suchem.

„To v praxi znamená, že bude možné vykonávat pozemkové úpravy v návaznosti na sousední území, což pomůže v boji proti klimatickým změnám. Doposud bylo kvůli složité byrokracii složité spojit více celků v jeden a vykonávání opatření například proti suchu trvalo velmi dlouho. Věřím, že tato změna přispěje k lepšímu řešení. Loňský rok nám opět ukázal značné výkyvy a extrémy počasí, zaznamenali jsme velké množství přívalových dešťů a srážek. Proto je důležité efektivně zadržovat vodu kombinací více různých opatření, tak abychom s ní dlouhodobě dokázali co nejšetrněji pracovat. Trendy obecně ukazují, především zvyšující se teplota, že může opět dojít k suchu jak mezi lety 2015 až 2019. A to by mohlo mít pro českou krajinou fatální následky, “ dodává Lukáš Musil.