Jakou cenu má svoboda? S třicátým výročím Sametové Revoluce přichází čas účtování. První účty vystavují ti, kdo v době jejího konání nebyli ještě na světě. Přidávají se ti, kdo na světě byli a kdo díky změně přišli na nějaký čas o teplá místa a židle, vážnost úřadu a uniformy.
Ti, kdo ji zažili, často mlčí!
Jsem jeden z těch, kdo rok 1989 zažil. Zažil jsem ho ve čtvrtém ročníku gymnázia. V časech před maturitou a znamená pro mne možná více než pro mnohé jiné. Díky SAMETOVÉ REVOLUCI, která v té době ještě své jméno nenesla, jsem začal pociťovat potřebu psát a publikovat své texty.
První vznikl 19.11.1989 a byl publikován na nástěnce gymnázia. Jeden den později i s mým podpisem.
Nevydržel dlouho a byl stržen rukou soudruha profesora. Po krátké odmlce jsem byl zavolán do pracovny soudruha ředitele, kde jsem byl pokárán s výstrahou, že bude-li se podobné chování opakovat nebudu připuštěn k maturitní zkoušce.
Druhý den byla ta samá báseň na všech školních nástěnkách a její kopie nesly nejen můj rukopis, ale i rukopisy další.
Druhá návštěva ředitelny nenastala, nebyl na ni čas.
Kromě učiva, které se bylo nutné před maturitou kompletně přeučit, nebo naučit nově se přestalo používat při oslovení vyučujících slovo soudruh a soudružka.
Při pohledu zpět vidím, že to byla i doba jednoho odpadního koše v každé třídě a jednoho kontejneru na dvoře školy. Stačili a nepřetékali.
Byla to doba, kdy s každým dárkem předávala se odpovědnost za darované, kdy nebylo moc, ale ani málo.
Byla to doba svazků klíčů a neznámých jmen, která se dostala do učebnic a novinových zpráv. Změnilo se mnoho. Byla to doba začátku změn, jež následovala po tak dlouhé stagnaci.
První výjezd za západní hranice. Návštěvy příbuzných, od nichž jen čas od času přišla pohlednice. Byla to doba, při které mi běhal mráz po zádech a činí to i dnes.
Nepolitici vládli novému státu. Dokud byl mladý a oni nezkušení byla to vláda LIDÍ. S přibývajícími zkušenostmi a ochutnání moci stávala se vládou politiků. Já šel z gymnázia do montérek a továrny POLDI KLADNO. V ocelárnách jsem absolvoval kurz průvodce turistického ruchu a dvě hodiny spánku byly mi dostatečnou oporou.
Byla to doba, kdy jsem myl nádobí v Restauraci MOSKVA nebo prodával zvonečky na Staroměstském náměstí. Byl jedním z prvních mužských AUPAIR ve Velké Británii i vojákem ve službách státu a mnohým více. Třicet let je dlouhá doba. Měnily se lidé i jejich nálada.
Namísto lidí začali se počítat peníze. Namísto času též.
Lidské zdroje a ohnutá záda začala se rovnat. Postupně byla opět ohýbána do výšky běžícího pásu. Bohatí jsou moudří a moudří jen tiše přihlíží devastaci republiky a principů za kterých byla postavena nejen ta nová, ale i ta první jež byla při SAMETOVÉ REVOLUCI dávána za vzor.
Zmizelo já, vrátilo se MY. Ovšem jen v unikání zlodějů času i prostředků.
Politické židle adoptují principy cirkulární ekonomiky, o které se začne mluvit až od 20 let později. Nezáleží na tom, kde a co. Záleží jen ZA KOLIK a UDRŽET SI ŽIDLI.
Je třicet let po Sametové Revoluci a ze sametu zbyly jen cáry, ze zbytku ušito spodní prádlo na jedno použití. Nevím, co pro Vás, ale pro mne to nebylo třicet vyhozených let.
