Je důležité si uvědomit jasnou definici recyklace, která má být použita pro budoucí projekty v závislosti na využívání odpadu. Recyklace byla vždy definována jako proces, při kterém se materiály, které sloužily k zamýšlenému použití nebo vyřazené, použité, nadbytečné nebo zastaralé materiály, shromažďují, oddělují nebo zpracovávají a vrátí se zpět k použití ve formě surovin při výrobě nových materiálů.
S rostoucí mírou recyklace v celosvětovém měřítku je vidět překypování recyklovatelných materiálů s žádným jistým využitím. Ceny druhotných surovin budou nevyhnutelně klesat kvůli dynamice nabídky a poptávky. Cena práce a množství odpadu bude naopak stoupat.
Existující fabriky a evropský systém recyklace plastového odpadu se bude pomalu vyrovnávat s rostoucími objemy, zůstává otázkou, co s recyklovaným materiálem, který má formu granulátu. Výrobci si stěžují, že bez zvýhodnění jejich výrobky nebudou konkurenci odolávat, oproti primárním surovinám. Dnes náklady na výrobu jedné tuny plastového granulátu z recyklovatelných materiálů stojí od 300-500 eur, a to jsou pouze odhady.
Situace na trhu s odpady, by měla vést k novému impulsu v technickém vývoji Evropy. Zakotvení povinnosti pro používání recyklátů do nových výrobků. To by mohlo částečně pomoci a oživit tak zpracovatelský průmysl.
Další variantou je omezit používání plastů v každodenním životě. Například méně kupovat balené výrobky a převést je do vlastního obalu. Takový postup, ale není vhodný pro všechny. Jako jsou některé potraviny, nebo speciální výrobky.
Nekompromisní rozhodnutí Číny nás nutí, abychom si položili otázku, jestli není lepší investovat do technologií v Evropě, abychom vyváželi spíše výrobky než odpady.
Další možností, kam se bude odpad pravděpodobně vyvážet, už se tak i děje, je Indie a jihovýchodní Asijské země Vietnam, Malajsie a Thajsko. Zde je špatně regulováno odpadové hospodářství a nekvalitní odpad z Evropy tam bude částečně končit. Takové vyhlídky, ale nebudou na dlouho, protože se dveře mohou zavřít stejně jako v Číně.