Ve skotském Glasgow probíhá právě v těchto dnech klimatická konference COP 26, která sice asi nepřinese žádnou zásadnější změnu v podobě ambicióznějších klimatických cílů, ale z hlediska globální spolupráce v boji s klimatickou krizí je důležitá. Světový summit tohoto formátu umožňuje totiž nejen výměnu informací a zkušeností na mezinárodní úrovni, ale také vytváří prostor pro vznik nových vazeb a koalic mezi státy, které se potýkají s podobnými problémy, a mají tudíž shodné priority. Taková spolupráce umožňuje menším zemím lépe prosazovat své společné zájmy, a to i navzdory velkým hráčům a ekonomickým velmocem.
ČR však v diplomatické rovině zcela selhává a nedokáže dobře vyjednávat ani v rámci EU, kde vystupuje pouze jako pasivní účastník. Premiér Andrej Babiš hovoří o Green Dealu jako o zeleném údělu a „diktátu z Bruselu“ místo toho, aby jako ostatní evropští státníci představoval a obhajoval cíl na snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, ke kterému se ČR v rámci EU zavázala. Většinu nařízení Evropské komise přitom schvaluje Evropská rada, kterou tvoří hlavy členských států, a jde proto o konsenzus mezi těmito státy, nikoliv o diktaturu, jak tvrdí Babiš. Se svým názorem, který zazněl v jeho kontroverzním projevu, zůstal mezi evropskými státníky osamocen, podobný postoj zastává jen polský premiér Mateusz Morawiecki, který je paradoxně nyní s Babišovou vládou ve sporu kvůli podpoře ilegální těžby v uhelném dole Turów na česko-polské hranici.
Jedním z prvních kroků budoucí vlády by tak mělo být přerámování debaty o evropské klimatické politice a přijetí evropských klimatických cílů za vlastní. S přechodem na nízkouhlíkové zdroje energie bez negativních socioekonomických dopadů na obyvatele a obyvatelky uhelných regionů by nám měl pomoci Fond pro spravedlivou transformaci, který zřídila Evropská komise. Díky tomu mají uhelné regiony od roku 2021 přístup k desítkám miliard korun, aby se s jejich pomocí vyrovnaly s útlumem stávající těžby a spalování uhlí v příštích deseti letech. Bude však záležet na přístupu naší budoucí vlády, zda a jak využije finanční prostředky určené k vytvoření nových pracovních míst pro zaměstnance uhelného průmyslu, jelikož tyto prostředky mají sloužit zejména rozvoji obcí, komunitní energetiky a menších podniků, nikoliv energetických gigantů a podnikání současných uhlobaronů.
Jako Evropané jsme propojeni nejen ekonomicky a kulturně, ale také prostřednictvím demokratických hodnot, které sdílíme. A k těm se nepochybně řadí i právo na život ve zdravém životním prostředí, které by měla naše vláda respektovat a chránit za každých okolností. Snad se tedy budoucí premiér na rozdíl od toho současného za práva občanů skutečně postaví a ve světě nám nebude dělat ostudu, ale dobré jméno.
Psáno pro Deník Referendum.
Autor: Zuzana Arnadová