Celých pětadvacet let, více než třetinu celého jeho dosavadního života, lhostejně a arogantně křivdí úředníci a vedení města jednomu svému občanovi, šikanují ho a prohlašují ho za „nepřítele“ Berouna jen proto, že se nechce nechat okrást, říká berounský občan Ivo Pujman a čtenář KrajskýchListů.cz. Zároveň znovu varuje, že městu hrozí ekologická katastrofa.
Naposledy dostala berounská radnice dopis s varováním před obrovskou ekologickou katastrofou 12. dubna 2015 a obdrželi jej všichni zastupitelé města Berouna. „Je to svým způsobem smutné čtení o průšvihu s nelegální městskou skládkou uprostřed CHKO Český kras, který si městští radní a úředníci zavařili již před více než pětadvaceti lety. Dodnes valná většina zastupitelů nad ním jen pohrdlivě mává rukou, protože jsou stále přesvědčeni, že všechno je jinak,“ říká čtenář Ivo Pujman a pokračuje:
Koňák, který ví, o čem mluví
Moje osobní přesvědčení, že město Beroun pádluje do neuvěřitelného průšvihu, vyplývá z toho, že jsem pracoval v letech 1994 až 2000 na MěÚ v Berouně jako vedoucí odboru správy majetku, takže vím, o čem píši. Prošel jsem si důkladně celý soudní spis kauzy Lištická skládka a celý mám naskenovaný. Do svého archívu mne pustil i pan Šebela, takže všechny dokumenty, na které se odvolávám, mám k dispozici a mohu je doložit.
Pan Šebela, který město žaloval a soudy zatím vždy vyhrál, není žádný hloupý pastevec koní. Je to vystudovaný průmyslovák a letecký mechanik, který pracoval s nejsložitější leteckou technikou, než si udělal radost a začal chovat koně. Nechápu, jak ho můžou po tolika letech radní pořád tak podceňovat.
Proč se zrodil dopis zastupitelům
A ještě jednu věc jsem se naučil za těch pětadvacet let, pokračuje pan Ivo. Tahle společnost si zvykla, že kdo chce něčeho dosáhnout, musí přehánět a lhát, a bere to jako normální. Stejně tak to všichni od druhých automaticky očekávají a podle toho informace hodnotí. Říkáme si, že ten druhý toho napovídal sto procent, pravdivých z toho tedy bude maximálně deset procent.
Já jsem ale ze staré školy, bylo mi už 58 let a jsem realista, nejsem fanatik. Takže se téhle „formulky pravdivosti tvrzení“ nedržím, přišlo by mi stupidní lhát a přehánět, i když se to, co píši, zdá přitažené za vlasy. Chápu to, protože je to kauza svým způsobem naprosto neuvěřitelná. Ten třístránkový dopis ale ani zdaleka nemohl postihnout vše, co se v dané kauze za těch pětadvacet let stalo a kdo co zanedbal či přímo protizákonně učinil.
Největší černá skládka v republice?
Musím spravedlivě přiznat, že na městském úřadě v Berouně mne již dlouho zařazují do krabičky ‘ten otrava s tou skládkou‘. Ale tvrdě bojují proti tomu, aby cokoli reálného na dané téma proniklo na veřejnost. Daří se jim to, protože jde o problém, ve kterém je namočeno mnohem více lidí a státních institucí, než jen pár úředníků a zastupitelů v okresním městě Berouně, a nejde o pár milionů, ale střízlivě řešeno, o miliardy.
I proto se zřejmě až na pár zmínek nikde v médiích nedovíte nic konkrétního, i když se novinářů u pana Šebely vystřídalo za ta léta opravdu hodně. Ono také napsat do novin fakt, že jde o největší černou neregistrovanou skládku v ČR (půl milionu tun odpadů), založenou nelegálně v CHKO, bez jakýchkoli izolací a naplněnou protiprávně, ale doloženě nebezpečným odpadem, (který už jednou v 70. letech minulého století způsobil průnikem do Berounky malou ekologickou katastrofu až v Praze ve vodárně v Podolí), je dnes trochu odvážné. Protože pak se musí čekat otázka, kdo za to může a proč s tím dosud nikdo nic neudělal, i když jsou fakta všem odpovědným prokazatelně známa.
Chci na závěr zdůraznit, že po rozsudku okresního soudu, který mimochodem stále ještě déle než tři měsíce po jeho vyhlášení není schopen vydat jej v písemné podobě, je potvrzeno to základní – pan Šebela je v právu a chybu udělalo město Beroun. A z těchto dvou faktů by mělo podle mne zastupitelstvo vycházet, a ne hledat alibi a řešení na úkor pana Šebely. Pak město prohraje vše.
Otevřený dopis informovaného občana města Berouna svým zastupitelům
Vážení zastupitelé a občané města Berouna,
v prosinci minulého roku okresní soud v Berouně vydal rozsudek v kauze Šebela versus město Beroun. Zatím nepravomocný rozsudek Berounu nařizuje odstranit do dvou let desetitisíce tun odpadů z pozemku pana Šebely Na Lištici, které tam v letech 1991 až 1996 nechalo město protiprávně navézt. Jde o velmi závažný rozsudek, přičemž by mělo být velmi veřejně a nahlas řečeno, že už nyní má pro všechny občany města Berouna tři zásadní dopady.
Za prvé – připouští zdrcující dopad na ekonomiku Berouna a na jeho občany na mnoho let dopředu.
Za druhé – úředně potvrzuje nezákonné a nemorální jednání řady úředníků a zastupitelů města Berouna v uplynulém čtvrtstoletí, z nichž někteří na městském úřadě pracují nebo jsou zastupiteli i dnes.
Za třetí – nastoluje u myslících lidí otázku, jak je možné, že prokazatelné porušování práva, vyhlášek a zákonů ze strany vedení a úředníků města Berouna nechávalo a nechává celé čtvrtstoletí všechny ostatní odpovědné zastupitele, úředníky a instituce v klidu?
Přímým reálným ekonomickým důsledkem rozsudku v okamžiku, až se stane vykonatelným, bude úhrada odtěžení a nového uskladnění odpadu, ale i uvedení vyklizeného pozemku do původního stavu – na účet Města Berouna.
Půjde o miliony, nebo dokonce miliardy?
Odborná studie, kterou si zadalo samo město Beroun v roce 2010 a je uložena v soudním spisu, konstatuje pro tento případ nutnost odtěžit 242 000 tun odpadů. Označuje je jako ‘komunální odpad‘ a počítá s náklady 367,5 milionu korun. Ale podle rozborů odebraných vzorků ze sond ve skládce, provedených certifikovanou laboratoří soudní znalkyně na sanaci azbestu v roce 2013, leží na skládce odpad „nebezpečný“, promísený s vlákny azbestu spolu s těžkými kovy a jinými nebezpečnými a jedovatými látkami. Pokud proto narostou skutečné náklady na odstranění těchto odpadů podle zákonných postupů sanace azbestu reálně až desetkrát, půjde již o 3,5 miliardy korun!Kde na to město Beroun vezme?
Město Beroun, respektive jeho vedení se ale chová jako vždy v dané kauze vysloveně alibisticky a vypadá to, že není schopno hlubší analýzy toho, co rozsudek okresního soudu v Berouně po téměř dvanácti letech od zahájení sporu vůbec znamená. Městská rada se například svým usnesením ze dne 11. února 2015 rozhodla okamžitě se odvolat proti celému rozsudku, i když ho ještě neměla k dispozici písemně. Ve svých Radničních listech ve zprávě o tomto usnesení navíc cituje jako odůvodnění svého kroku tu část textu žaloby poškozeného o náhradě škody, která je už delší dobu i se souhlasem města z původní žaloby odstraněna. Nelze se než usmát nad tím, že si kompetentní lidé ve vedení města buď neumějí přečíst skutečné znění žaloby, nebo že jim to právní zástupce města není schopen sdělit.
Hrozí ohrožení zdraví obyvatel
Veřejnost se také dočkala reakce vedení města a paní starostky v denním tisku. Zde ale zaznělo spíš mnoho zbožných přání. Například představa, že město samo ‘dostane‘ po rozsudku dotaci na sanaci skládky, je zcela mimo realitu, pokud se město rychle nedohodne s vlastníkem pozemku, který má město podle rozsudku vyklidit.
Veřejně prezentovaná představa vedení města, že se možná všechno naloží pomocí bagrů na náklaďáky (budou jich stovky) a za pár milionů se převeze (přes celý Beroun, protože to jinudy nejde!) na Stašov, druhou městskou skládku (která ani nemá potřebnou kapacitu), je nebezpečná iluze. Odpad se bude muset odstraňovat v zákonném režimu sanace azbestu, kdo by postupoval jinak, ohrozí zdraví lidí v Berouně například rakovinotvornými vlákny azbestu, a dopustí se tím velmi pravděpodobně trestného činu obecného ohrožení.
Na likvidaci skládky doplatí celé město
Co tedy bude naplnění rozsudku pro Beroun znamenat? V extrémním případě po desítky let neopraví nikdo ani metr obecní silnice a chodníku, nikdo neopraví školu, školku, hřiště, rozlučte se v Berouně s dotacemi na kulturu a sport, na hokej a fotbal, a co hůř, rozlučte se i se sociálními dávkami, které se vyplácejí z účtů města. Příjmy města po mnoho let, i za prodaný veškerý městský majetek, bude řadu let ‘utrácet‘ jen exekutor, sedící v prodané poloprázdné radnici po propuštění téměř všech jejích zaměstnanců. Platit bude jen účty za sanaci skládky.
A proto je poněkud skandální a předčasné prohlášení paní starostky Endrlové, že po nikom vzniklou škodu města z celé kauzy skládky vymáhat nebude. To je na trestní oznámení na neplnění povinností při správě cizího majetku! Majetek Města Berouna totiž nepatří paní starostce ani zastupitelům. Patří občanům města Berouna, je to jejich majetek. Radní se o něj jen mají řádně starat, chránit ho a využívat ve prospěch všech obyvatel města Berouna, tak zní zákon o majetku obcí.
Druhý zásadní aspekt tohoto rozsudku by měl být pro Vás jako zastupitele i občany města Berouna stejně znepokojující. Rozsudek totiž potvrzuje ostudnost a vědomé nezákonné jednání konkrétních úředníků a konkrétních členů vedení města, kteří odpad nechali navozit na pozemek pana Šebely na území CHKO proti jeho vůli a de facto načerno. Potvrzuje ale také skutečnost, že jejich následovníci to nedokázali přiznat a napravit. Naopak jsou dnes rozhodnuti, že zase svoji odpovědnost přehodí na další soud.
Legalizace skládky ze dne na den
Jak je možné, že od samého počátku sporu v roce 1991 až dodnes jednání a přístupy konkrétních městských zastupitelů a úředníků v celé kauze zcela postrádaly morální a zákonný přístup, který bychom právem především od zvolených zástupců občanů očekávali? ‘Otcové‘ a ‚‘matky‘ města, ti lépe informovaní minulí i současní, místo toho před ‘méně informovanými‘ zastupiteli i občany města o samotném sporu lhali, mlžili a bagatelizovali ho tak dlouho, až přišla tato katastrofa.
Když v roce 2000 první nesmyslný spor město definitivně i na dovolání u nejvyššího soudu prohrálo, pan starosta Besser veřejně prohlásil, že tedy pan Šebela má své pozemky, ale s tím, co na nich leží (tj. podle posudku desetitisíce tun nebezpečného odpadu původce odpadu – města Berouna) ať si dělá, co chce, že město se necítí mít k němu jakékoli povinnosti. Toto skandální prohlášení dal i do novin.
Když nejpozději 27. 5. 1992, více než rok po první písemné stížnosti pana Šebely, úředníci na MěÚ Beroun najednou zjistili, že obrovská městská skládka na Lištici nemá vůbec platné povolení a je ve skutečnosti uprostřed CHKO (sic!) celá provozovaná městem načerno (sic!), Stavební kancelář Městského úřadu formálně požádala o vydání dodatečného povolení, a týž den!!!!! ve správním řízení stavební úřad MěÚ Beroun bez jakýchkoli zákonných lhůt a nutných vyjádření jiných zainteresovaných orgánů, v to i povinných vyjádření vlastníků sousedících nemovitostí (tj. i pana Šebely!) toto povolení vydal! Nejpozději v tom okamžiku úředníci města ale prokazatelně věděli, že část skládky na pozemcích pana Šebely zůstala dál černou skládkou (kterou město Beroun provozovalo až do roku 1996), protože se tuto část skládky takto ‘legalizovat‘ přeci jen neodvážili.
Odkládáním se sanace neustále prodražuje
Podle platných předpisů každou skládku, která ukončí provoz, musí její původce co nejdřív sanovat na své náklady, a to ze zvláštního fondu, který musí založit ve svém účetnictví z poplatků za ukládání odpadu. Město Beroun tento fond na sanaci skládky protiprávně nikdy nezřídilo a veškeré příjmy z provozu skládky – utratilo!
Skládku město Beroun přestalo používat v roce 1996 až v okamžiku, kdy nasypaný svah skládky cca 30 metrů nad opěrnou betonovou zdí pod úhlem cca 75 stupňů začal přepadávat z jedněch neoprávněně zavezených pozemků poškozeného pana Šebely na jeho další pozemky. Skládku nikdy město nesanovalo a odvolávalo se lživě na pana Šebelu, že sanaci brání. Přitom s ním prokazatelně o sanaci nikdy ani nejednalo! Toto odkládání sanace skládky je znakem vrcholné neodpovědnosti vedení Města Berouna a pohrdání svými občany, zvlášť když existuje řada indicií, jak skládka dodnes otravuje spodní vody a okolní přírodní prostředí vůbec.
Odkládání sanace přinese také jen další budoucí navyšování nákladů, které stejně ponese město. Zdá se, že si nikdo na městském úřadu neuvědomuje, že by ‘někdo‘ z odpovědných ve vedení města mohl být i obviněn ze spáchání trestného činu obecného ohrožení. Mimochodem, na to by měly vedení města upozornit hlavně odbor životního prostředí MěÚ Beroun, odbor výstavby tamtéž, případně hygiena v Berouně a vedení CHKO v Karlštejně jako dotčené orgány státní správy, které zatím dělají jen mrtvého brouka.
Výše uvedené příklady pohrdání zákony a občany vedením a úředníky města Berouna jsou alarmujícím zjištěním pro občany, kteří zastupitele Města Berouna volí, je to také ale alarmující pro zastupitele, kteří nezvládají usměrnit a kontrolovat činnost svých ‘městských‘ správních orgánů.
Město vydělávalo, majitel pozemku prý vydírá
Město Beroun dodnes panu Šebelovi za užívání jeho pozemku nedalo ani korunu, i když od roku 1995 všichni prokazatelně vědí, že pozemek je jeho a město ho užívá neoprávněně. Co si pak lze myslet o vyjádření starostky Endrlové, která požadavky pana Šebely na vyplacení náhrady za ušlé nájemné (pozor, nikoli za vzniklou škodu na majetku pana Šebely!) dokonce veřejně označuje za přemrštěné a nemorální? Takže podle paní starostky je morální, že město mohlo cizí pozemek proti vůli majitele ničit, pětadvacet let zdarma užívat jako nepřiznanou skládku nebezpečného odpadu, ukládat na něj odpad dokonce v rozporu se zákonem a vlastním správním rozhodnutím, vybírat za ukládání odpadů příslušné poplatky? A když se oficiálně přijde na to, že město užívá cizí majetek bez jakékoli smlouvy a proti vůli majitele, podle paní starostky je nemorální za to zaplatit majiteli pozemku přiměřeně tomu, co město kořistěním z tohoto majetku získalo? Takhle by chtěl podnikat kdekdo.
Často je z radnice Berouna slyšet názor, že pan Šebela svou žalobou město vydírá a ve skutečnosti mu skládka nevadí. Není většího pokrytectví než toto prohlašovat. Vždyť to bylo samo vedení města Berouna, které místo dohody hnalo už v roce 1992 pana Šebelu zfalšovanou kupní smlouvou k soudu, aby se s ním nemuselo dohodnout, a horečně naváželo na jeho pozemky odpady do doby, než soud, který v roce 1995 město prohrálo, skončil. Hromadilo odpady bez jakéhokoli zabezpečení a izolace například podloží skládky (v krasové oblasti!) naprosto bez skrupulí zhruba 300 metrů od domu, kde dodnes pan Šebela bydlí. Naváželo odpady, které znalci po jejich laboratorních rozborech opakovaně označili za nebezpečné. Přesto se v letech 1995 až 2004 snažil pan Šebela o nějakou dohodu, což lze na rozdíl od tvrzení města prokázat. Všichni tehdejší zastupitelé jej ale odmítli. Není divu, že panu Šebelovi došla trpělivost a po devíti letech marné snahy podal žalobou o vyklizení svého pozemku, která teď dopadá na město jako obrovský problém. Vedení města Berouna mu jinou možnost ve své aroganci nedalo.
Pan Šebela byl ochoten své pozemky poskytnout, zastupitelé neměli zájem
Vážné zamyšlení nad stavem zákonnosti v našem státě a u kompetentních orgánů na Berounsku pak vyvolává třetí aspekt předmětného sporu. Nikdo ze státních i komunálních orgánů totiž nereagoval, když v průběhu soudních sporů byly prokazatelně získány indicie o možných trestných činech. Nikdo neřešil, že ‘někdo‘ na městském úřadu vyhotovil falešnou kupní smlouvu, na základě které chtělo město prokázat, že jím zasypané pozemky pana Šebely ve skutečnosti patří městu. Tím chtělo de facto ukrást soukromý majetek značné hodnoty. Nikdo neřešil, když právní zástupkyně města předložila z pověření města do soudního spisu zfalšovaný, ale řádně katastrálním úřadem orazítkovaný výpis z listu vlastnictví, tj. zfalšovanou veřejnou listinu. Nikdo také neřešil, že konkrétní úředníci města, kteří dodnes ve vysokých pozicích na městském úřadu pracují, papírově legalizovali podstatnou část skládky na Lištici až po zahájení soudních sporů, a to postupem obcházejícím zákon a ve flagrantním střetu zájmů. A mlčení či vykrucování jiných orgánů státní správy, které měly prokazatelně potřebné informace, tj. stavebního úřadu Beroun, odboru životního prostředí, hygieny, správy CHKO, inspekce životního prostředí, atd., až po MŽP, je doslova alarmující.
Je to smutné čtení, které navozuje dojem, že všechno je jen špatně. Ale faktické řešení kupodivu existuje. Pro ně lze totiž využít a modifikovat existující projekt přestavby celé skládky na Lištici, který mimochodem opět bez vědomí a souhlasu pana Šebely na jeho pozemcích nechala v letech 1993až 95 vyhotovit a zaplatit Stavební kancelář MěÚ Beroun. Projekt byl v té době ale zcela nereálný, neboť předpokládal zábor dalších pozemků pana Šebely v době, kdy se s ním město o jiné pozemky soudilo (a prohrálo)! Dnes by ale mohl být základem k možnému rozumnému řešení. Pan Šebela to také v minulosti několikrát nabízel a byl ochoten své pozemky poskytnout. Samozřejmě že ne zdarma, ale v konečném důsledku by na tom vydělalo město i jeho občané. Několik zastupitelů Berouna to pochopilo a s panem Šebelou také z vlastní iniciativy o tom v minulosti jednalo. Nakonec ale zastupitelé jako celek tyto nabídky pana Šebely na dohodu opět zamítli.
Proto kdo z vedení a úředníků města Berouna dnes prohlašuje, že s nakupenou skládkou Na Lištici už se dnes nedá nic dělat a je lepší ji nechat tak jak je, úmyslně lže. Celá kauza Lištické skládky je i lidsky velice smutná, neboť celých dvacet pět let, více než třetinu celého jeho dosavadního života, lhostejně a arogantně křivdí úředníci a vedení města jednomu svému občanovi, šikanují ho a prohlašují ho za ‘nepřítele‘ města Berouna jen proto, že se nechce nechat okrást. Jestliže se tedy město Beroun nakonec v souvislosti s kauzou Lištické skládky dostane do finančního kolapsu, nebude na vině majitel pozemku, který pouze požaduje respekt ke svým majetkovým právům, ale berounští radní. I ti současní.
Ing. Ivo Pujman
Autor: Adina Janovská
Zdroj: krajskelisty.cz