Jaké jsou největší české inovace v oblasti medicíny?

Od základů, které byly budovány už v 14. století, když byla založená Karlova Univerzita, prošla česká věda dlouhou cestu. Vědci, výzkumníci a další čeští odborníci se podíleli a stále podílejí na mnoha jedinečných objevech, vynálezech nebo inovacích. Bleskosvod, polarograf, Kaplanova turbína, semtex, ale i kostka cukru. Díky nástupu nových technologií a progresu ve vzdělávaní a postupech vznikly objevy, které doslova mění svět. Které inovace ale patří mezi absolutně nejlepší v oblasti farmaceutiky a medicíny?

1. Kontaktní čočky

Prvními korekcemi chyb oka se zaobíral už Leonardo da Vinci v 16. století. Trvalo dalších dvě stě let, než se objevily první reálné pokusy o zkvalitnění zraku. Čočky vyráběl nejprve Němec F.E. Muller. V první fázi vývoje byly ze skla, až později přišel s nápadem vytvořit je z plastu. Všechny tyto experimenty ale byly příliš nepraktické a nezískaly si ve společnosti příliš velkou oblibu. Skutečnou revoluci přinesli čeští vědci Otto Wichterle a Jaroslav Lim. Wichterle v roce 1961 našel způsob výroby čoček odstředivým odléváním a díky tomu se mohla rozjet masová produkce. Měkké gelové Wichterleho čočky znamenaly převrat v oční medicíně a zaujaly celý svět.

2. Umělé cévy

Vynález, který svého času přepsal učebnice cévní chirurgie. Cévní náhrada, která dokáže plnohodnotně nahradit lidské cévy, se stala předmětem výzkumu mnoha pracovišť v druhé polovině minulého století. Pokusy byly dělané na prasatech nebo psech a v drtivé většině skončily trombózou či roztrhnutím. Taková umělá céva jako ji známe dnes – tedy tenká bílá trubička impregnovaná kolagenem – nakonec vznikla díky českému chirurgovi Milanovi Krajíčkovi. Jeho protéza se vyznačovala dostatečnou pevností i pružností a díky tomu je bezpečná pro lidský organismus. Dnes jsou umělé cévy běžně využívány jako bypass při operacích srdce.

3. Nanovlákna

Nanovlákno je útvar, který má velmi malý průměr, což mu zabezpečuje obrovský měrný povrch. Materiály z nanovláken proto mají neobvyklé fyzikální vlastnosti. Co se týče tohoto „zázraku“, Česká republika se řadí mezi světové velmoci v jejich výzkumu i výrobě. Právě díky českým vědcům se vývoj tohoto materiálu, jenž díky svým jedinečným vlastnostem pomáhá v domácnostech, průmyslu i v medicíně, posouvá neustále dopředu. Mekkou našich nanovláken je Liberec, přesto jeden světový unikát najdeme i v malé obci Dolní Dobrouč ve východních Čechách, kde česká biotechnologická společnost Contipro postavila vůbec první výrobní linku na zpracování nanovláken určených pro farmacii a medicínu. Díky inovativním nanotechnologiím od Contipra můžeme vyrábět účinnější a efektivnější přípravky na hojení ran či materiály s postupným uvolňováním léčiv v těle pacienta.

4. Antivirotika

U tohoto objevu vyniká jedno jméno – profesor Antonín Holý. Chemik světového významu se řadí mezi nejvýznamnější české vědce posledních desetiletí. Objevil celou řadu antivirotik, které se dnes využívají při léčbě Hepatitidy typu B, oparů, různých dalších virů nebo HIV/AIDS. Antivirotikum Viread, jenž se při onemocnění AIDS považuje za jeden z nejúčinnějších léků, je vyráběné právě na základě původních objevů profesora Holého. Zajímavostí také je, že za jeho patenty a licenční poplatky získává Ústav organické chemie a biochemie AV ČR téměř dvě miliardy ročně.

5. Neštovice

Epidemie neštovic byly pro celý svět obrovským strašákem během celého 20. století. Tyto obavy měly původ už z 18. století, kdy kvůli této vysoce nakažlivé a smrtelné virové nemoci zemřelo během několika let 60 milionů lidí. Jedním z největších úspěchů medicíny byl bezesporu celosvětový vakcinační program z roku 1979, díky kterému neštovice přestaly být pro lidstvo hrozbou. I v tomto fantastickém úspěchu měla velký podíl česká věda, konkrétně lékař a zakladatel moderní československé epidemiologie Karel Raška. Spolu se svými spolupracovníky založil v roce 1967 program proti pravým neštovicím, díky kterému toto onemocnění prakticky vymizelo z dvaceti nejpostiženějších afrických zemí. Raškovi se také podařilo výrazným způsobem omezit výskyt černého kašle, záškrtu a dětské obrny. Jeho koncept „epidemiologické bdělosti“ přijala Světová zdravotnická organizace mezi základní epidemiologické metody celosvětového působení.