Čas je tou nejdražší komoditou, kterou vlastní každý jedinec, ale i každá společnost nebo firma. Systémové plýtvání časem je s ní spojeno na denním pořádku. Většinou bez povšimnutí. Vypadá to tak, jako by právě plýtvání prostředky bylo novodobým cílem.
Zdání ovšem mnohdy klame, nikoli však v tomto případě. Zde je časová tíseň skutečným prostředkem zvýšené profitability. Co pracují v logistice, dobře ví o čem hovořím. Je to právě čas, který v ní má největší hodnotu.
Zkuste si dnes objednat vozidlo, nebo zásilku s termínem dodání za 7 dní. Nyní zkuste to samé, jen žádejte dodání během dneška. A do třetice, dodání okamžité, například do hodiny.
Přesto, že se vždy poveze stejná věc, bude cena rozdílná. Neexistuje myslím výjimka. Snad jen Česká Pošta, o které jsem již také psal. Cena přepravy bude pravděpodobně, minimálně ve druhém a třetím případě možná vyšší než cena obsahu.
Ok konce loňského roku silně díky Gretě Thunberg rezonuje téma klimatických změn. Je to právě ona, slečna s aspergerovým syndromem, když dokázala probudit k akci, protože by bylo nekorektní ji nenechat říci, co má na srdci.
Bohužel se nechala unést nabízenou svobodou a lidé kolem ní to vycítili. Parazitují s ní na cestě, kterou se nyní Greta udává. Přesto, že je to pravděpodobně slepá ulička. Zneužívána těmi, ke kterým promluvila, hovoříce o tom, že NÁŠ DŮM HOŘÍ.
Nebudu hodnotit, jednu ani druhou stranu. To jsem již učinil v jiném příspěvku. Co však chci je ukázat na jejím příkladu skutečnou cenu času. Greta Thunberg si kvůli klimatické cestě kolem světa vzala roční pauzu ze studia na střední škole.
Jen nebude mít ČAS se ohlédnout, že už dávno shořel.
Namísto hašení, totiž dala přednost křiku hoří. Namísto podávání vody, hovoří o tom, jak je důležité vodu podávat. Připomíná mi GREENPEACE a mnohé další hlavně neziskové organizace, fondy a instituty, zkrátka všechny ty, kteří rádi a dlouze křičí, hovoří a pláčou. Všechny, kteří namísto změny mluví o tom, že je nutná změna. Namísto příkladu ukazují, že by se mělo jít příkladem. Stávají se samozvanými vůdci, kteří jen na něco čekají.
Politici jsou toho všeho dobrým příkladem.
Klimatická změna, Kjótský protokol, Pařížská dohoda, IRENA nebo OSN a její programy, jako SDGs, také poslední známá Cirkulární ekonomika.
Narůstající počet chytrých hlav. Narůstající počet spotřebovaných prostředků. Narůstající počet konferencí, prohlášení, cílů a dotací. Včetně těch prostředků přítomně časových nebo budoucích na léta 2035, 2050, 2100.
Přitom každý den, každá hodina, dokonce i každá vteřina odejdou. Nikdy se nevrátí zpět a není důvod na nic čekat. Změna by měla proběhnout nyní a nejlépe hned.
K tomu, abychom plýtvat přestali nepotřebujeme drahé ani chytré hodinky. Nepotřebujeme rychlá auta, rychlejší vlaky, letadla, rakety. Nepotřebujeme dokonce ani létat do vesmíru a vyhazovat z okna další miliardy v domnění, že je dostaneme zpátky.
Jediné, co je třeba, je se začít se měnit a svou proměnou inspirovat druhé. Je třeba začít sžít se s časem, protože jen tak jím skutečně přestaneme plýtvat.